Jak si užít život i bez neustálého podnikání něčeho nového

Musí to nutně znamenat, že se budeme přímo třeskutě bavit? Nebo že zažijeme něco báječně nového, úžasného, kdy překonáme sami sebe? Že půjdeme od změny ke změně, od výzvy k výzvě, jen aby to nebyla nuda a abychom takzvaně rostli, jak se praví v nejrůznějších návodech na plnohodnotný život a kariérní rozvoj? Na tom všem jistě není nic špatného, i když každého asi napadne - všeho s mírou.

Je tu ale dobrá zpráva pro všechny, kteří se někdy cítili v rozpacích z toho, že zrovna nemají potřebu radostně třeštit na parketu, skákat bungee jumping či vyrážet každý večer ven za dalšími dobrodružstvími, případně se vrhat co čtvrt roku do nového kurzu osobnostního růstu.

Života si nemusíme užívat tak, že budeme neustále podnikat něco nového a věci a zvyky často měnit. Můžeme se z něj radovat i s tím, co už máme, co dobře šlape a co známe.

A vlastně bychom to přímo měli umět. Právě to totiž tvoří pevný základ, náš bezpečný přístav, ze kterého pak, pokud chceme, můžeme vyplouvat do světa...

Odborníci tomu říkají komfortní zóna a faktem je, že v současnosti má celkem špatnou pověst. Kdo z ní nevystupuje a není ochoten ji opustit, jako by nežil. A nejen to - kdo takzvaně zůstává schovaný ve své ulitě, šlape si i po štěstí a kariéře, ničeho nedosáhne.

Jenže komfortní zóna je z definice psychický stav, ve kterém nám připadají věci kolem nás dobře známé, cítíme se klidní, zažíváme pocit pohody a máme kontrolu nad svým okolím. A vybudovat si prostředí, kde se cítíme takto dobře, dá hodně práce.

Kdo to dokáže, měl by být na sebe pyšný. Však také ne všichni ji mají, alespoň tedy ne pevnou a stabilní.

V komfortní zóně díky tomu všemu nepociťujeme úzkost a stres. A jak bylo již mnohokrát napsáno, absence vysoké míry těchto dvou faktorů je podstatnou součástí šťastného života i fyzického a psychického zdraví.

Podle expertky na strach Rhondy Brittenové je komfortní zóna bezpečným místem, které potřebujeme k dobrému životu. „Cokoliv je vaše norma, je ve vašem životě správně. Cokoliv, o čem nepřemýšlíte, že byste to měli změnit - to je komfortní zóna. Někteří lidé to nazývají rutinou, ale nejde o rutinu, je to život. Jsou to věci, které jsou běžné a předvídatelné, které nepřinášejí emocionální zátěž a napětí.“

Komfortní zónu bychom si tedy neměli plést se stavem stagnace nebo vyhoření, kde se necítíme dobře. „Je to naše místo, kde se nám uleví, kde můžeme šetřit energií, ale také prostor, který nám umožňuje přijít na to, co potřebujeme,“ pokračuje expertka.

Lidé si často komfortní zóny, kterou si vytvořili, neváží. Myslí si, že je špatné ji chtít nebo ji potřebovat. Mnohdy právě pod vlivem různých zjednodušených návodů, jak osobnostně či kariérně růst. Pokud ji ale budeme popírat nebo předstírat, že ji nepotřebujeme, budeme neustále ve stresu.

Dokonce i tehdy, jestliže ji chápeme jen z pohledu získávání nových dovedností, které nás mají někam intenzivně posouvat. Dvojice vědkyň M. J. Ryanová a Dawna Markova přišla před patnácti lety s modelem rozděleným do tří zón:

Být věčně na jednom, byť bezpečném místě a nerozvíjet se, by chtěl málokdo. Ale bez určitého pocitu jistoty a stability bychom neustále tápali a panikařili. Z toho je jasné, že zóna rozpínání se, která nám umožňuje růst a pozitivní změny v životě, tuto podporu potřebuje. Jak by měla vlastně vypadat?

„Už jste někdy byli v situaci, kdy jste se museli učit něco nového? Sice jste nevěděli, jak cílovou věc dělat, ale moc se vám líbilo učit se, číst si o tom a hledat si nové informace. Možná jste se učili něco praktického, takže jste potřebovali zvládnout postup práce, výroby, a to vás bavilo...“ vyjmenovává expert na vztahy na pracovišti Dovile Carigan s tím, že k takovému způsobu učení, který nás více těší, než stresuje, potřebujeme právě solidní komfortní zónu.

Ať už tím myslíme kvalitní vztahy, víru ve své dovednosti, nebo umění odpočinout si, a tím nabrat novou energii.

„Měli byste se ujistit, jestli je vaše komfortní zóna solidní a založená na důvěře v to, že jste dost dobří. Teprve poté můžete udělat onen krok do zóny, kdy se budete rozvíjet, ať už v kariéře, nebo v osobním životě,“ nabádá expert a doplňuje, že není na škodu zastavit se na moment a uvědomit si, jak pohodlně se ve své komfortní zóně cítíme.

Naše vlastní bezpečné území nabývá na důležitosti tím víc, čím větším výzvám musíme čelit. Příkladem může být pandemie. Za poslední dva roky muselo mnoho z nás změnit hodně zajetých zvyků, ať už šlo o přesun na práci z domova, osvojení si nových technologií, zvládání distanční výuky dětí.

A také se stále ještě musíme vypořádávat s nejistotou - situace se šířením covidu a tím i opatření ve společnosti se stále mění. Nevíme, čemu se budeme muset v nejbližší době přizpůsobovat, čemu se bude třeba postavit. A to bývá těžké.

A tak není od věci zvážit, zda si v této době raději neužívat zajetých kolejí a oblastí života, které dobře fungují.

Navzdory populárnímu názoru o jakémsi lehce zatuchajícím pohodlíčku bychom si podle psycholožky Debbi Mandelové měli své komfortní zóny vážit, a to z následujících důvodů:

Nebo odkud také máte nejvíc co nabídnout. Nebojte se ocenit své kvality, místo abyste se snažili být někým jiným. Například pokud jste introvert, asi občas slyšíte, že byste měli vylézt ze své ulity. Zkuste si položit otázku, jak moc je pro vás důležité tlačit se do extrovertního chování a proč.

Samozřejmě, lidem se líbí být na večírku s bavičem, ale introverti přispívají světu jinak. Mnohem více věci promýšlejí, než mluví, jsou skvělí pozorovatelé, dokážou dobře poznat silné stránky ostatních. A naopak - pokud jste extroverti a vaše komfortní zóna zahrnuje třeba okruh přátel, se kterými neustále něco nového podnikáte, je to také v pořádku.

Vyzkoušet poslední trendy bývá velice lákavé, ale pro mnohé i stresující či zbytečné. V tom případě dělejte něco jiného, než co se všeobecně doporučuje nebo je takzvaně in. Vezměte si takovou meditaci. Pro mnoho lidí je to zdraví prospěšná praktika.

Jiné ale tahle spirituální technika spíš rozhodí - místo aby relaxovali, cítí se podráždění. Takže nemeditujte, protože je to teď trendy. I když to spoustě lidí pomáhá. Třeba jste typ, který má rád aktivní zábavu a smích a možná i to povede k vašemu spirituálnímu rozvoji, pokud o něj stojíte.

Řešení problémů se často najdou ve chvíli, kdy od nich poodstoupíme a najdeme samotu. Ale to dělá velice málo z nás, když sotva stíháme a žonglujeme s několika věcmi najednou. Někteří lidé přicházejí na nejlepší řešení a dostávají nejlepší nápady ve chvíli, kdy se uchýlí k rutině.

Zůstat v komfortní zóně neznamená nutně stagnovat. I tam se dají zkoušet nové věci a posouvat se jak osobnostně, tak v dovednostech. Změna je snazší, když ji začnete realizovat ve své komfortní zóně, protože se v ní cítíte bezpečně a jste si jistější tím, kdo jste a co chcete.

Pokud se například rozhodnete cvičit jógu, ale jste stydlivý typ, můžete to zkusit z domova. Podívat se na lekce pro začátečníky, vyzkoušet pár základních ásan, a teprve pak si troufnout na veřejné studio.

Někdy vycházíme ze své komfortní zóny, protože se máme zbavit špatných návyků. Třeba uklízet si pracovní stůl. Nicméně i neuklizený stůl může být součástí komfortní zóny. Familiární nepořádek na stole může podporovat kreativitu. Všichni máme nějakou základní identitu a ve známém prostředí se obvykle velice dobře projevuje.

Podle dvojice psychologů Adély Rudé a Alberta Kšiňana není na škodu promyslet si, kdy z komfortní zóny stojí za to vystoupit, a kdy ne. Pomoci by mohla série těchto otázek: