Jak si přestat neustále stěžovat a šířit negativní energii

Tím, že své příliš časté stížnosti servírujeme ostatním, zaneřáďují život i jim. A to je špatně. Jenže je možné žít jinak?

Americký pastor a motivační řečník Willy Bowen je přesvědčen, že ano. Jeho knihy Svět bez stížností a Vztahy bez stížností odstartovaly celé hnutí, jež si klade za cíl vytvářet pozitivnější život.

Mělo by to jít pomocí jednoduché výzvy, kterou vyzkoušelo už více než deset milionů lidí. Dali si na ruku fialový náramek a pokoušeli se vydržet jednadvacet dnů bez stížností a kritizování. Pokud v průběhu selhali, stačilo si přehodit plastový proužek na druhou ruku a začít znovu. Touto metodou bychom si prý měli vytvořit nový životní návyk.

Aby nedošlo k omylu: Bowenovým cílem není potlačování a neřešení skutečných, velkých problémů, které čas od času potkají většinu z nás. Jde o to, abychom se zdrželi negativních myšlenek a neustále se nerýpali v každodenních nepříjemnostech.

Například – proč se rozčilovat kvůli zpoždění vlaku nebo ztrácet čas historkami o „bezohledném“ řidiči, který nás naštval?

Možná si vzpomenete, že ještě před pár lety bylo naopak trendem doby řešit všechno hned a přímo. Takzvaně asertivně. Hlavně ve vztazích. Žena měla konečně vystoupit z obrazu té, která ustupuje, přizpůsobuje se a třeba v pozadí diplomaticky manipuluje, a stát se rovnocennou partnerkou, která se nezdráhá vše, co se jí nelíbí, řešit. Případně si bez okolků říci o to, co chce.

Jenže známe to všechny. Sedíme u mámy v kuchyni a stěžujeme si, co zas ten náš partner udělal, nebo naopak neudělal. A žena, která nás vychovala, řekne: „Hlavně se uklidni a vůbec s ním o tom nemluv!“ Když se zamyslím nad tím, jestli mi tahle jistě dobře míněná rada v životě pomohla, upřímná odpověď je – jak kdy. Co mi ale pomohlo vždycky, bylo vypovídat se, a to právě mamince, popřípadě kamarádce.

Když to shrnu. Jako moderní ženy bychom měly umět vyjádřit naše přání a potřeby, což jde ale jen těžko bez stěžování si. Čili bez vyjádření nepříjemných emocí a nespokojenosti. Zároveň ovšem nemáme podléhat malichernostem a zatěžovat své blízké přílišnou negativitou. A teď, co s Bowenem? Kde je ta správná míra všeho?

„Osobně nemám ráda rozdělování na pozitivní a negativní emoce, všechny pocházejí z našeho vnitřního světa,“ tvrdí zakladatelka Školy pro ženy Lenka Černá. Vztek nám například ukazuje, že si neumíme nastavit svoji vlastní hranici vůči okolí, a tak nám dává příležitost zamyslet se nad tím, co bychom chtěly v našich životech změnit.

Celá řada z nás stále neumí dobře vyjednávat, pokud jde o naše vlastní potřeby. „V praxi vidím důsledky toho, jak je nám ženám celospolečensky i mediálně prezentováno, že je dobré se usmívat a tvářit se, jako by bylo všechno v pořádku. Učí nás, že negativní emoce jsou špatné. A to je velká chyba,“ upozorňuje koučka, podle níž existuje i zdravé stěžování si. Mělo by obsahovat prosté sdělení toho, co nám vadí.

„V momentě, kdy nesdělujeme negativní emoce, uzavíráme se do sebe, izolujeme se a přicházíme o blízkost. V praxi řeším vztahy, které už je velmi obtížné spravit. Během let se v nich nakupila spousta věcí a žena si je nechávala pro sebe, často proto, aby ji protějšek nepovažoval za hysterku.“

V komunikaci s partnerem vlastně radí začít podle našich maminek – nepodlehnout první vlně emocí a nevrhat se rovnou do konfrontace.

„Třeba si nejdřív zajděte za kamarádkou, která je ochotná vyslechnout si vaše stížnosti.“ Proč? Abychom se zklidnily a nezačaly ukazovat prstem a obviňovat. Někdy nám totiž blízká osoba prostě slouží jako zrcadlo. „Ukazuje nám, co v našem vnitřním světě není v pořádku,“ míní koučka.

„Například si v sobě nosíme staré křivdy. Žena může pocházet z rodiny, kde jí rodič nebo prarodič neustále opakoval, že má velký zadek. Pak stačí, aby partner jen utrousil poznámku o větším zadečku, který se mu může i líbit, a ozve se stará rána.“ Co s tím? Stačí jednoduše vysvětlit, co a proč nás zraňuje.

Důležité je nezacyklit se. Když si náš protějšek postěžuje, že ho příliš zahlcujeme stále stejnými problémy, je dobré ho brát vážně.

„Dá se říct, že se ve vztahu můžeme vzájemně koučovat a třeba si sdělit na rovinu – Jsi dlouhodobě nespokojená s konkrétní záležitostí, měla bys s tím něco dělat.“

Zodpovědnost za dobrý průběh našeho dne i za to, abychom se cítili dobře, máme nakonec v rukou každý sám, i když nám s tím okolnosti zrovna nepomáhají.