Jak selfie ničí lidské životy

Na lidskou psychiku má vliv řada věcí, technologie nevyjímaje. Selfie jsou pak jen „následek moderního vývoje“. Stačí zavítat na jakoukoli sociální síť – a je jasné, že trend selfie doslova explodoval.

Najdeme na nich slavné osobnosti, ale i nám neznámé lidi, kteří každý den přidávají klidně i několik příběhů o tom, co dělají, jak se mají, kde zrovna jsou – a u toho samozřejmě nesmí chybět selfie.

Mnoha lidem to nepřijde nijak divné a sledování podobných příběhů je baví, odborníci to ale vidí jinak. Selfie je podle nich nepopiratelným příkladem narcismu – stejně jako jasného prohlášení, které znamená vždy to samé: „Podívejte se na mě, co dělám. Dejte mi spoustu lajků a komentujte, jak jsem úžasný/úžasná v tom, co dělám.“

Myslíte si, že takový člověk musí mít dostatek sebevědomí na to, aby tak činil? Opak je možná pravdou. Jedním z důvodů, proč si lidé ve velkém pořizují selfie, je právě snaha zvednout si sebevědomí – prostřednictvím toho, že někoho na síti upoutají natolik, aby jim dával „lajky“, uvádí na svém blogu psycholožka Elayne Danielsová.

Jak k tomu dodává vztahový poradce a slavný knižní autor Charles J. Orlando, je rovněž dost pravděpodobné, že člověk, který dává na sítě jedno selfie za druhým, je navíc dost osamocený. Aby si samotu vynahradil, sdílí své „autoportréty“ v mnoha situacích a pozicích a díky komentářům a lajkům si čechrá vlastní ego.

„Bohužel celá tato situace proniká i do dalších aspektů lidského života, protože to nemění jen způsob, jak nahlížíme sami na sebe, ale i na druhé,“ dodává.

Nejsmutnější na celé situaci je fakt, že mnozí z nás hledají pozornost a uznání od lidí, které vlastně neznají. A takové uznání moc význam nemá – možná sem tak něco okomentují, ale jakmile je přestane téma nebo cokoli jiného bavit, zmizí – a s nimi i uznání, které tolik chceme. A tak uděláme další selfie, a další…

Stejně tak selfie neznamená nic dobrého pro společnost jako takovou – a je jedno, do které skupiny zrovna patříte. Zda do té, která selfie jako o život pořizuje, nebo do druhé, která je „hodnotí“. Výsledek je vždy tentýž – místo osobního kontaktu a setkávání trávíme stále více času v „online bublině“. A i když máme pocit, že si jsme se všemi blíž než kdy předtím, je toto tvrzení od pravdy mnohem dál, než si myslíme.

Vzdalujeme se jeden od druhého a spoléháme na „cizince“, kteří nám mají svým „kliknutím“ obohatit náš už tak smutný život.

„S každým pořízeným selfíčkem si myslíme, že sdílíme skvělé věci. Ve skutečnosti ale ztrácíme pocit sebe sama a toho, jak skutečně zapadáme do světa kolem nás. Jsme naprosto odpojeni od světa, protože máme potřebu předstírat propojení v online prostoru, místo abychom šli ven do skutečného světa,“ popisuje Orlando.

Jak dodává, každý lajk, který nám zvedá sebevědomí, nám ho ve skutečnosti ničí, protože tím nastavuje nereálnou laťku do vztahů v reálném světě.

„Ať chcete, nebo ne, pochvala od desítek či stovek lidí online vám bude lichotit víc než jen jedna od partnera, byť vás pochválí či ohodnotí stejně jako ti druzí. Chvíli to možná vydrží, ale hlad po uznání poroste. A když ho nenajdete v reálu, kam půjdete? Takové chování žádnému skutečnému vztahu neprospěje,“ dodává dál.

Sečteno a podtrženo – sebevědomí nevychází ze selfie, ale z nitra každého z nás. Z toho, že se cítíme dobře takoví, jací jsme, bez potřeby hodnocení okolí.