Článek
„Ze své zkušenosti vím, že mnoha lidem není zcela jasné, co sebeprosazení přesně znamená. Pletou si je s pojmy jako sebevědomí nebo panovačnost. Jiní si je zase spojují s různými druhy agrese,“ říká psycholožka Samantha Turetská.
„Komunikaci si můžeme představit jako spektrum, kde pasivita je na jedné straně a agrese na druhé.“ Pasivita znamená, že ustupujeme přáním a tužbám někoho jiného, nesdílíme svoje myšlenky ani pocity ohledně problému nebo situace, kterou řešíme.
Agrese naopak může zahrnovat nejrůznější techniky, jako jsou třeba nátlak nebo šikana. „Jde o protlačování vlastních potřeb a prosazování svých přání na úkor ostatních,“ upozorňuje psycholožka.
Samozřejmě ani tato taktika nemusí být účinná. Kolikrát člověk vybuchl jako papiňák, možná na chvíli dosáhl svého, ale během pár dnů bylo vše při starém? Bez ohledu na to, jestli šlo o pracovní situaci, partnera nebo děti…
Mlčení může být snadno tichou agresí
Sebeprosazení není agrese
Zlatým středem, který nabízí vyvážený postoj vůči sobě samému i svému okolí, je asertivní chování. „Asertivita funguje ve chvíli, kdy klidně projevíme naše potřeby, přání a hranice bez toho, aniž bychom byli pasivní, nebo naopak agresivní,“ upozorňuje Turetská.
„Jsme v tom bodě spektra, kdy bereme v potaz obě strany. Asertivní chování tedy pomáhá k vyřešení problému, porozumění si s ostatními i v potencionálně konfliktních nebo ambivalentních situacích a umožní se posunout dál.“
Podle odborníků může takový postoj pomoci ke zlepšení komunikačních schopností, většímu sebevědomí, zvýšení pocitu vlastní hodnoty, posílíme tak své umění rozhodovat se ve svůj prospěch. „Výzkumy také ukazují, že schopnost se asertivně prosadit snižuje úzkosti, deprese, zvyšuje sebevědomí a zlepšuje vztahy,“ vyjmenovává psycholožka.
Deset způsobů, jak lidé nejčastěji sabotují vlastní úspěch a štěstí
I v práci to jde bez přetlačování
V pracovním prostředí se schopnost prosadit se řeší asi nejvíc. Ale i ke kolegům se dá přistupovat zraleji než jen s touhou ukázat jim, že mám pravdu, nebo je jen nechat si myslet, že ji mají oni.
| Podle Samanthy Turetské je dobré začít následujícími kroky |
|---|
| Začínejte větu slovem „já“. Buďte si jistí tím, co požadujete. Takže začínejte věty slovy: ”Chtěl bych ..., „Přál bych si...” nebo „Z mého pohledu je nejlepší....”Pokud máte konkrétní požadavek, je namístě začínat větami: „Chtěl bych po vás...” nebo „Přál bych si, abyste…”, ”Mohla byste se na to podívat…„Pokud své názory či přání formulujete obecně, jako třeba „Nejlepší je…”, „Je potřeba…” apod., mohou působit nejen nejistě, jako byste se za ně schovávali, ale v závislosti na situaci také nadřazeně a nabubřele, jako byste své názory považovali za obecně či jedině platné. |
| Prosazujte se řečí, včetně řeči těla. Buďte si vědomi toho, co říkáte, ale i toho, jak to říkáte. Sebevědomé držení těla, které bude v souladu s vaší sebevědomou mluvou, mnohonásobně zvýší šanci na úspěšnou domluvu. Tyto znaky ukazují sebevědomí a naznačují to, že vaše požadavky jsou férové a rozumné. Nepoužívejte ani zastrašující tón hlasu, ani zastrašující řeč těla. |
| Použijte techniku rozbité gramofonové desky. To platí především, pokud jste doposud byli na pasivnější straně spektra. Kolegové či nadřízení mohou přijít s verbálně agresivním chováním, šikanováním, aby vás vtlačili do pozice, ve které vás chtějí mít. V té chvíli použijte tuto techniku opakování svého postoje, a to bez ohledu na to, jak druhá osoba reaguje.Například můžete opakovat pořád dokola: „Rozumím tomu, že toho máš hodně, ale uzávěrku máme už za týden a oba do té doby musíme splnit své úkoly.” |
| Jde o balanc. Pamatujte, asertivní chování zahrnuje jak vaše potřeby, tak potřeby těch ostatních. Vyznačuje se klidným chováním, aktivním nasloucháním, empatickým přístupem a zároveň schopností udržet si svůj postoj. Je to těžké vybalancovat, ale dobrá zpráva je, že to je se vzrůstající praxí stále jednodušší. Asertivitu můžete používat v každém typu vztahu, třeba i partnerském, kde to někdy bývá potřeba dokonce víc než v zaměstnání. |
Co s lidmi, kteří musí mít pořád pravdu
Partner není protivník
„V práci se řada z nás takzvaně,drží‘, protože se obáváme negativních následků,“ vysvětluje psycholožka Olga Lošťáková s tím, že v průběhu pracovního týdne „držíme fazónu“, ovládáme se, často taktizujeme, což je náročné. Doma pak tuto masku s úlevou odkládáme.
„Vědomá komunikace, vnímání druhého, naslouchání, ochota hledat společné řešení stojí energii,“ dodává psycholožka. A je podle ní nebezpečné předpokládat, že nám pak doma, kde se přestaneme hlídat, všechno odpustí. Už proto, že se u nás rozvádí téměř polovina manželství, a to zejména kvůli nesouladu povah, odlišným názorům a vzájemnému odcizení.
Ačkoli to řadě lidí může připadat zvláštní, asertivita může pomoci ve vztahu k tomu, abychom se s partnerem více vnímali a respektovali navzájem. Čili nikoli abychom prosadili svou za každou cenu.
Jak tedy začít?
- Společně s partnerem. Bez podané ruky to jde těžko. Je dobré mít na paměti, že partner není protivník, kterého je třeba k něčemu dotlačit. Na začátek není špatné promluvit si s ním o tom, co byste si přáli, jak se cítíte, a zajímat se o to, jak situaci vidí on.
- Své bitvy si vybírejte pečlivě. Stačí se sama sebe zeptat, čeho chceme v našem vztahu dlouhodobě dosáhnout. Chceme ustupovat za cenu udržení míru, chceme vyhrát, nebo chceme být dva spokojení partneři, kteří si rozumějí, věří si a cítí se spolu dobře? Tyto otázky alespoň trochu pomohou v rozhodnutí, co stojí za řešení a co je možné hodit za hlavu.
- Mějte svůj život pod kontrolou. Pozor, váš život, nikoliv život vašeho protějšku! Z psychologického hlediska to znamená, že chápeme, že náš život, postoje a chování nejsou určovány jinými lidmi. Jednáme podle toho a jsme za sebe schopní převzít odpovědnost.
Jak poznat citové vydírání a nestát se jeho obětí
Hranice potřebujeme všichni, nejen děti
Jedna věc je zdravě se prosazovat a vyjadřovat své názory a pocity, jiná pak zahltit jimi své okolí (včetně dětí) a předpokládat, že na to máme právo - však oni si s tím nějak poradí… Obvykle ano, ale nakonec k naší či jejich škodě.
Jak si stanovit meze a mantinely zejména ve vztahu s dětmi, radí klinická psycholožka Julia De Azevede Hanksová:
- Kontrolujte svoji náladu. Asertivita neznamená, že všem prostě sdělíte, co máte na srdci, speciálně o těžkých, nepříjemných tématech a když jste naštvaní. Je lepší ovládnout své pocity tak, aby ony zcela neovládaly vás. Pokud vás zaplavuje vztek, frustrace, strach nebo vyčerpání, je snadné vybuchnout. Stopněte to. Pomáhá např. technika mindfullnes - učí oddělovat myšlenky od pocitů.
- Uznejte jejich pocity. Vidět a uznávat pocity vašich dětí jako hodnotné je jeden z nejúčinnějších nástrojů rodičovství. I tak jednoduchá věta jako,Vidím, že jsi opravdu rozčilený, protože nemůžeš přespat u kamaráda‘ pomůže vašemu dítěti přijmout vaše rozhodnutí o jeho volném čase. Pokud doplníte větu: „Já za tebe zodpovídám a myslím si, že je to pro tebe to nejlepší”, vysvětlíte i svůj postoj. Dáte mu lepší šanci pochopit situaci než pouhým zákazem, řevem, uraženým obličejem či citovým vydíráním.
- Držte nastavené meze. Vyplatí se naslouchat, být empatický a zůstat v klidu, i když je to někdy těžké. Je to ale dobrý prostředek k tomu, abychom trvali na svém požadavku. Někdy je velice obtížné nevytočit se nad tím, jak se děti nebo náctiletí snaží prosadit své požadavky, ale i v tomto případě platí, že cvičení dělá mistra.
