Jak se stát ideální ženou

Není to tak těžké, jak by se mohlo zdát. Nepotřebujete jíst rok zrní a pampelišky, cvičit do úmoru a týrat se hladovkami. Dokonce ani sexy prádlo a tunu šminek tentokrát neupotřebíte. Stačí jen dodržet pár jednoduchých zásad.

Ano, není to tisková chyba ani omyl. Je to prostě osvědčená, dokonce i několika studiemi potvrzená pravda. Najedené ženy jsou pro své partnery daleko víc sexy než jejich hubené (a možná ideálu krásy víc podobné) kolegyně.

Muži totiž nezkoumají každý přibyvší faldík. Vnímají ženu jako celek, její chování, vyzařování energie, stručně řečeno: její charisma. Pokud se usmívá a svoje okolí obdarovává nakažlivě pozitivní energií, vábí samce mnohem víc než depresivní, hlady hroutící se samice s ideálními křivkami.

Potvrzuje to i výzkum bostonské lékařské kliniky, která na rovné stovce manželských párů zkoumala příčiny krachu jejich manželství. Ani jeden z mužů neuvedl, že by důvodem rozchodu byla změna postavy nebo vrásky či věk partnerky. Téměř všichni si ale stěžovali na napjaté ovzduší, špatnou náladu a nemožnost komunikace. No, nestojí za to se obětovat a dát si pěkný dortík pro dobrou náladu?

Nenavádíme vás k bankovní loupeži ani vraždě, prostě jen trochu fabulujte. Čistě ve prospěch vztahu a partnerova sebevědomí. Vždyť kdo by nechtěl slyšet chválu místo kritiky, byť objektivní a pravdivé? Že ho není za co chválit, hlupáka jednoho líného? Při troše dobré vůle se něco jistě najde. A pokud ne, trocha milosrdné lži neuškodí.

Pohádal se opět se šéfem? Může být blb, ale i hrdina. Statečný a nekompromisní! Naboural opět auto? Za to jistě nemohl, to ti ostatní, jsou přece úplně neschopní. Nedokáže zatlouct hřebík? On je přece duše poetická, umělecká, introvertní, tak kdo by se tak přízemními věcmi zabýval. Po troše licoměrné chvály miláček rozkvete.

Předstíraný obdiv ve vašich očích mu dodá sebevědomí, sílu a novou chuť do života.

Předstíraný obdiv ve vašich očích mu dodá sebevědomí, sílu a novou chuť do života. A kdo ví. Příště už třeba ani nebudete muset lhát. Pokud nevěříte, máme po ruce

studii z Berlína, kde v rámci doktorandské práce zkoumal jeden ze studentů vliv chvály na výkonnost žáků prvních tříd.

Jednoznačně prokázal, že chválení prvňáci byli ostatními vyučujícími, kteří netušili, kdo z žáků je chválen a kdo nikoli, hodnoceni někdy až o dva stupně lépe než nechválení spolužáci. Je nad slunce jasné, že co zabere na nevinného prvňáčka, zabere i na naivního manžela.

Každý muž vám po chvilce přemlouvání potvrdí, že jedním z nejhroznějších ženských zlozvyků je užvaněnost. Pán tvorstva přijde vyčerpaný z práce, kde minimálně osm hodin budoval kariéru, intrikoval a tvářil se loajálně. To dá každému zabrat! Touží se svalit do křesla a potom zasednout k prostřenému stolu. Jíst a mlčet. Číst noviny. A třeba si i hovět v nátělníku. Pít pivo. Nebo víno. A znovu mlčet.

Místo toho hned za dveřmi čeká jeho jindy milovaná žena a chrlí problémy. Klade otázky. Uděluje úkoly. Má výčitky, dokonce oprávněné. Co udělá, vlastně co MUSÍ udělat muž, má-li zůstat hlavou rodiny, vládcem savany? Musí zařvat. Vycenit zuby a vytasit drápy, má-li nějaké… Chtě nechtě se prostě musí bránit!

Vina je ovšem na ženě a její neschopnosti komunikace. Jde to totiž i jinak. Po dobrém. Dát hladovci najíst. Mlčet. Dát mu napít. Mlčet a tvářit se přátelsky. Soucitně. Ochranitelsky. Nechat ho odpočinout. A teprve potom, zlehka požádat o radu. Přece jen ON, vládce, může zařídit tohle i ono…No vidíte, jak se nechal nachytat. A ještě je polichocen, poctěn vaším zájmem. Ta pohoda, klid, pocit důvěrnosti a sounáležitosti. Ach!

Zdánlivě nesouvisející dotazovací akce v anglickém městě Salisbury nepřinesla pro nás zkušené ženy nic nového. Týkala se totiž věci tak intimní, jako je výše výdělku. Samozřejmě že harmonické vztahy měly jen ty ženy, které výši svého výdělku nezdůrazňovaly, a pokud byl vyšší než partnerův, dokonce to tajily!

Že je to diskriminační, staromódní, proti všem zásadám feminismu? No a co? Doma je klid a partner spokojený…

Společné sdílení hudby má nejblíže k telepatii, řekl spisovatel Oliver Sacks a nezbývá než mu dát za pravdu. Hudba je nedoceněným lékem na bolavou duši i pošramocené vztahy. Lékem, který může vzkřísit uvadající lásku i vášeň. Vzpomeňte na melodii, při které jste spolu poprvé tančili či sdíleli intimní zážitek. A právě tuhle melodii můžete, čistě náhodou, pustit v den, kdy chcete být tou nejideálnější ženou pro svého milého. Dávno vybledlé vzpomínky podpoříte i vůní, kterou jste v té době používala, nebo třeba lahodnou krmí z minulosti.

Ale zpět k hudbě. Prokázané jsou léčebné účinky hudby po operacích nebo při tlumení bolesti. Také pacienti s Alzheimerem mají při poslechu hudby lepší náladu a paměť se jim vrací na delší čas než pacientům, kteří jsou nuceni trávit dlouhé hodiny na lůžku bez hudby. Čímž samozřejmě nenaznačujeme, že váš partner je na tom až tak špatně…

K osvěžení vzpomínek na to nejhezčí společně zažité jistě poslouží i navození bezstarostnosti, dobré nálady a usměvavost. To vše k mládí kdysi tak nějak samozřejmě patřilo.

Jak to myslíme? Jak tuto krutou pravdu sdělit kulantně a neurazit? Muž je přece jen bytost jednoduchá, přímočará, nekomplikovaná. Příliš mnoho možností daných na výběr ho zmate, znervózní a někdy i roztrpčí.

Oblíbené ženské otázky typu co myslíš, na co myslíš a jak jsi se rozhodl, nejsou tím pravým ořechovým. Nejen že se výsledek nedostaví, zákonitě dojde k hádce, v lepším případě k ostré diskusi a výměně názorů.

Mnohem přijatelnější je sdělit partnerovi svoje přání a ještě mu vnuknout myšlenku, že právě tohle vymyslel ON. Je prostě génius, hlava otevřená, mistr empatie, miláček a idol všech žen. On samozřejmě bude vědět, že nic nevymyslel, a dokonce si bude vědom i faktu, že přeháníte. Ale proč by si upíral chválu. A proč by vám upíral radost a obdiv.

Prostě on bude vědět, že to s ním koulíte, ale bude se mu to zdát roztomilé – pokud to nepřeženete a nebudete mu chtít vnutit myšlenku na dovolenou v Karibiku nebo koupi výhodných diamantů. Prostě všeho s mírou, že. Studii si tentokrát odpustíme a vnutíme čistě pro inspiraci jedno přísloví: Největším štěstím je to, že nás někdo miluje i přes to, že ví, jací jsme.

O takové samozřejmosti že není nutné se zmiňovat? Budete se divit, ale nejvíc rozvádějících a rozcházejících párů se rekrutuje právě z těch, které se stále milují. Alespoň to tvrdí americký psychiatr z Michiganu, nějaký pan Brent. Pracoval jako soudní znalec a během let se setkával se znesvářenými páry, které se na sobě vzájemně dopustily nějaké formy násilí. Při vyšetření zjistil, že k násilí vedla tyto páry láska, nikoli nenávist nebo zištné důvody.

Frustrace a nedorozumění, nevyřčené pravdy a dlouhodobé spory vyústily u nešťastně milujících se dvojic až k vražedným útokům. Jak se z této hrozné skutečnosti poučit? Dát si závazek, že toho svého už nikdy nepřetáhnete kvedlačkou po páteři, asi stačit nebude.

Nejlepším lékem je prevence a tak, čistě z medicínských důvodů, zapracujte na láskyplném vztahu už dnes. Hned teď. Nalaďte se něčím hodně hříšně kalorickým a naprosto nehorázně ho pochvalte. Buďte vlídná a alespoň dnes mu nic nevyčítejte.

Předložte mu dobrou krmi – jedno, zda donesenou z blízké hospody, nebo smíchanou z dobře okořeněných zbytků. Z nejspodnějšího šuplíku vytáhněte kazetu se starou dobrou melodií, seznamte ho s lákavým večerním a nočním programem a u toho všeho nezapomeňte na zamilované oči, obdivný pohled a svádivé doteky.

Mějte na paměti, že výměna je sice jednodušší než oprava, ale kdo by pořád zkoušel nové a nové zboží. Pokud se vám večer vyvedl, a my věříme, že ano, blahopřejeme. Stala jste se ideální ženou svému skoro ideálnímu muži. Co víc si přát!