Jak se správně hádat

Inspirovali jsme se v knize Deset tajemství lásky od Steveho Biddulpha a Shaaron Biddulphové, jež vyšla v Nakladatelství Portál, a sestavili jsme pro vás osm základních pravidel.

Nezapomínejte, kvůli čemu se hádáte. Neodbíhejte k jiným námětům (loni..., tvoje matka..., celá tvoje rodina...).

Nenadávejte. (Kdykoli druhého člověka označíte ponižujícím výrazem, přispíváte k tomu, aby se takovým skutečně stal. Nakonec bude přesně takový, za jakého jste ho označili.) Formulujte své prohlášení podle vzorce "Když uděláš to a to, připadám si tak a tak...".

Můžete mluvit hlučně a zabíhat do podrobností, ale nenadávejte. Když nám klient říká: "Nemůžu si pomoci, prostě to ze mě vyjede...", odpovídáme mu: "To není pravda. Jsou to vaše ústa a jste odpovědný za to, co z nich vychází."

Všechna vaše nekompromisní prohlášení by se měla týkat přítomného okamžiku: "Teď tě tak nesnáším!", "Zrovna teď ti vůbec nevěřím!"

Vzpomínáte, jak se hádají děti? Vykřikují svá nesmlouvavá stanoviska a o chvíli později na ně zapomenou. Je to jako letní bouřka. Děti to vědí. To, co pustíte ven, brzy pomine.

Vtip je v tom, abyste se vyhnuli slovům "vždycky" nebo "nikdy".

Neodcházejte, netrucujte a nemlčte. Pokud nastal problém, vypořádejte se s ním.

Někdy je hádka příliš únavná, prudká nebo zdrcující, jindy se prostě jen strhne v nevhodnou dobu. Dohodněte se na signálech, kterými hádku okamžitě ukončíte. (Známe jednu dvojici, která používala "přerušovací" klobouk. Visel vždy na věšáku v předsíni a kdokoli z nich si jej mohl nasadit. Zní to divně, ale fungovalo to.)

Zastavení hádky má zajímavé důsledky. V mezičase si člověk uvědomí, co je zbytečné a na čem skutečně záleží. Bude-li to zapotřebí, budete v hádce pokračovat později, ale věci se nepatrně změní. Často si všimnete, že váš vztek poněkud vychladl (pokud musíte třeba do práce), a když budete chtít v hádce pokračovat, budete jej muset znovu oživit. Pocity (na rozdíl od dohod a závazků) jsou nestálé a vrtkavé, nesnažte se udržet je beze změny. Láska i nenávist jsou mezi milenci velmi běžné pocity.

Jakmile přerušíte hádku, najděte si nějakou příjemnou činnost - jděte do kina, snězte tabulku čokolády nebo si běžte zaplavat. Zpočátku to možná nebude snadné, protože na to nebudete mít náladu, ale právě o to jde. Příjemnou činností uklidníte rozjitřené pocity a snáze si uvědomíte, o co vám skutečně jde a co chcete změnit.

Někdy se vaše pocity změní a dokážete ustoupit. Jindy zase zjistíte, že musíte stát na svém - ne kvůli vlastní pýše, ale proto, že jinak byste zradili sami sebe. Přílišné ustupování se vždy vymstí: člověk je rozmrzelý a má sklon hromadit své špatné pocity. Lepší je usilovně na něčem pracovat třeba i půl roku a postupně najít východisko než ustoupit a mít pocit, že jste zradili sami sebe.

Zároveň byste však měli přiznat své chyby a přijmout věcnou kritiku a připomínky. Je to dobrý způsob, jak se dozvědět něco o sobě a o tom, jak vaše činy působí na ostatní. Je-li to možné, chovejte se k ostatním vlídně a laskavě, abyste se dočkali stejného zacházení.

Minulost je pryč a nikdo ji nezmění. Cítíte-li potřebu vyjádřit své pocity v souvislosti s minulostí, udělejte to, ale potom se začněte zabývat přítomností:

"Na tátově pohřbu jsi mi říkala, jakou kravatu si mám vzít, a to mě rozzlobilo. To byla ta poslední věc, kterou jsem od tebe potřeboval slyšet."

"Ale tys..."

"Jenom ti chci říct, že v tu chvíli jsem to vůbec nepotřeboval!"

"Chtěla jsem ti pomoct."

"Víc by mi pomohlo, kdybys teď oblékla děti."

"Dobře."

V podobných diskusích se vždy vracejte k přítomnosti a k tomu, co lze udělat teď. Na ničem jiném tak nezáleží.

Hádky v důvěrném vztahu jsou zaměřeny výhradně na pročištění vzduchu a odstranění překážek, které brání volnému toku energie a jasné komunikaci. Výsledkem "správného hádání" je srozumitelnost a otevřenost novým možnostem.

Hádky podle pravidel jsou v přímém protikladu se starými a často slýchanými domněnkami:

"Nemohl jsem si pomoci." (Za své činy odpovídám jenom tehdy, když mám dobrou náladu!)

"Přinutil mě k tomu." (On za to může - on je odpovědný za moje chování!)

"Ani jsem nevěděla, co vlastně říkám." (Nejspíš mě posedl nějaký zlý duch!)

Hádku si vybíráme dobrovolně s cílem přiblížit se jeden druhému. Vtip spočívá v tom, abychom se naučili, jak dávat najevo silné emoce a nechovat se při tom destruktivně. Člověk se může hněvat, ale přesto se může ovládat. A pokud cítíte, že začínáte ztrácet hlavu, omluvte se, odejděte do jiné místnosti a uklidněte se. Během přestávky zvládnete své pocity, a potom se můžete vrátit k přerušené diskusi. Zjistíte, že je možné naučit se ovládat, protože ztráta sebekontroly je většinou způsobena strachem.

Úspěšný konec hádky poznáte podle toho, že se oba budete cítit klidněji.