Článek
„Můžeme to nazývat nepřátelskou kooperací oslazenou nevraživostí nebo třeba poddajnou vzpurností,“ říká expertka na vzdělávání Signe Whitsonová. „Pasivní chování se s agresivním nestřídá, jde o kombinaci obojího v jednom. Proto je pro druhou stranu matoucí a frustrující.“
Na rozdíl od otevřeného útoku si v případě pasivní agrese člověk může jen domýšlet, co se to vlastně děje. Podle Whitsonové jde o snahu vyřídit si s někým účty, aniž by druhá osoba tento záměr a skrytý vztek vůbec rozpoznala. Takové chování může mít různé podoby.
Kamarád, který slíbí pomoc se stěhováním, se neobjeví – je to pro něj snazší než říct ne. Romantický protějšek je celý den podrážděný a odmítá komunikovat – neumí vyjádřit, co ho rozčílilo. Známá, která medovým hlasem prohlásí, že vaše šaty jsou odvážná volba… Příkladů je nepočítaně.
Mlčení může být snadno tichou agresí
„Pasivní agrese je pro mezilidské vztahy často ničivější než otevřeně vyjádřený hněv. Všechny vztahy, jejichž součástí je pasivně agresivní člověk, se stanou zmatenými a nejasnými,“ upozorňuje Whitsonová.
Mezilidské vztahy ničí i otevřený vztek. Proto by se mohlo zdát, že je lepší hněv potlačit. Jenže vztek je přirozená emoce a ty si většinou najdou cestu na povrch. Třeba právě v podobě pasivní agrese, jež mívá nepříjemné následky. Vašeho partnera totiž mate a dlouhodobě frustruje. Nehledě na to, že ani pro původce takového chování není dobré dusit v sobě vztek a negativní pocity.
Když má druhý převahu
Proč se tedy tolik lidí k tomuto stylu chování uchyluje, i když jim nic dobrého nepřináší? „Jsme motivováni strachem. Pasivně agresivní člověk je někde v hloubi duše přesvědčený o tom, že všechno bude jenom horší, pokud si někdo všimne, že je naštvaný,“ doplňuje expertka s tím, že těmto lidem přináší uspokojení a zadostiučinění fakt, že frustrují ostatní.
„Často jde o nevědomou reakci na převahu člověka, na kterém jsme závislí. Ať už existenčně, emocionálně, nebo jinak,“ vysvětluje psycholožka Radka Gottwaldová a doplňuje, že si toto chování přinášíme z dětství. Patrně šlo o jediný způsob, jak bylo možné vyjádřit nepříjemné emoce.
Jak i ve vzteku druhým ukázat, že nám na nich záleží
Stejně jako jakákoliv jiná agrese má i ta pasivní různou míru a motivaci. Dá se rozdělit na zákeřnou a nezákeřnou. V případě nezákeřné se agresivní člověk snaží v zásadě kontrolovat a manipulovat, prostě dosáhnout svého. Záměrem ale není druhému ublížit. Například pokud vašemu teenagerovi nařídíte úklid, ale jemu všechno ‚náhodou‘ padá z ruky, zřejmě jde o nepřímo vyjádřenou nechuť uklízet. Otevřeně protestovat nebo vyjednávat se pravděpodobně bojí.
Při zákeřné pasivní agresi je ovšem cílem něco jiného – má druhou stranu poškodit, případně docílit toho, aby se dotyčný cítil opravdu mizerně. Příkladem může být třeba vaše známá, jež se na vás zaměří a snaží se vás vyštípat z kolektivu. Obratně vám skáče do řeči nebo si před vás ‚náhodou‘ stoupne, aby vás zastínila před ostatními, případně předstírá, že neslyší, když na ni mluvíte. Tak to už zavání skrytým vyřizováním účtů.
Jste hodná holka? Nebo hodný kluk? Moc se neradujte
Držte si odstup
Pro většinu z nás je opravdu těžké takovou nevraživost řešit. Jak si s tím tedy poradit? „Člověk musí mít schopnosti toto chování rozpoznat už v začátcích,“ zdůrazňuje expertka Signe Whitsonová s tím, že se především musíme vyhnout lidské přirozenosti a pokusit se nezrcadlit, tedy neoplácet stejnou mincí.
„Je třeba opatrně odhalit skrytý hněv a vytáhnout ho na povrch.“ V takové situaci se nevyplácí bojovat a otevřeně se rozčílit.
Podle psycholožky Radky Gottwaldové je účinnější zachovat si odstup, případně předejít konfliktu, i když je kontakt s pasivně agresivním jedincem často velmi frustrující a emocionálně vyčerpávající. Dává i pár rad, jak ho přežít:
- Nepouštějte se do přesilových her. Jen vás to vyčerpá a unaví a pasivně agresivní jedinec se bude cítit vítězně, i když nic nevyřešíte.
- Vytáhněte agresi na světlo. Pokud na vás někdo toto chování zkouší, zkuste mu klidně vysvětlit, jak na vás jeho jednání působí. Nejspíš popře, že by cokoli takového dělal. Pokud se ale bude muset bránit, často ho to odradí od dalšího jednání.
- Snažte se vidět věci z jeho pohledu. Pokud ukážete, že mu chcete porozumět a případně vzít v potaz jeho argumenty, buďte otevřenější vzájemné komunikaci.
- Snažte se ho brát jako dospělou a kompetentní osobu. Oceněním si otevřete dveře k vzájemné spolupráci. Zeptejte se ho, jak by dál řešil situaci on. Pokud budete dělat rozhodnutí za něj, bude mít osobu, kterou může obvinit z vlastních nezdarů.
Sexuální násilí by nemělo projít ani v manželství
Jsem pasivně agresivní?
Pravda také je, že pasivně agresivní jedinec si svůj hněv nemusí vůbec uvědomovat. Schovává ho dobře nejen před ostatními, ale i před sebou. „Lidé si často ani neuvědomují, že jejich problémy způsobuje právě pasivní agrese,“ upozorňuje terapeutka Andrea Brandtová.
Přímé asertivní vyjádření negativních pocitů je podle ní pro dlouhodobé vztahy lepší strategií, jen je třeba, abychom věděli, co a proč cítíme. Teprve v tom případě se můžeme pasivní agresi vyhnout.
„Pokud skrýváte agresi i před sebou, nejlepším indikátorem mohou být věci, které nevyjadřujete. Například hněv je zdravá a univerzální emoce, takže jeden ze znaků může být i to, že ho neprožíváte regulérně,“ dodává terapeutka.
A pro ty, kteří si nejsou jisti, připravila několik otázek:
- Odmítáte poskytnout partnerovi pozitivní zpětnou vazbu, pochvalu nebo pozornost, když si o ni řekne?
- Nedokážeme dotáhnout do konce požadavek partnera, i když jste to slíbili?
- Nevyslyšíte prosby svého partnera?
- Pokud nastane nějaký důležitý problém, neřešíte ho nebo oddalujete řešení, jak jen to jde?
- Odmítáte partnerovi poskytnout náklonost a intimitu, pokud ho chcete za něco potrestat?
- Vyjadřujete se o životě svých blízkých nebo o sobě sarkasticky?
- Cítíte se často frustrovaní, zklamaní nebo podráždění?
- Na většinu situací se nedíváte pozitivně, i když mají mnoho pozitivních aspektů?
- Často si neodpustíte nenápadné negativní komentáře, které by mohly podrývat sebevědomí vašeho partnera či blízkých?
- Neumíte říct ne, případně vždy říkáte ano?
Pokud si na víc než tři otázky odpovíte kladně, měli byste podle Andrey Brandtové začít zkoumat svůj vztek. „Vypořádání se se skrytým hněvem zdravějším způsobem, než je ten pasivně agresivní, vylepší vaše vztahy a udělá z vás spokojenějšího člověka,“ uzavírá terapeutka s tím, že pasivní agrese není dobrá opravdu pro nikoho.
Jak se v životě zdravě prosadit
Znaky pasivní agrese
Pasivně agresivní lidé obvykle vykazují mnohé z následujících charakteristik:
- Popírají a potlačují hněv.
- Pokud se jich přímo zeptáte, jestli jsou naštvaní nebo rozrušení, odbydou vás krátkou odpovědí jako „V pohodě“, „Nic“, „O nic nejde“.
- Stahují se do sebe a trucují.
- Trestají mlčením.
- Rádi obviňují za vztek ostatní a také k němu ostatní provokují.
- V jejich přítomnosti máte malý, zato vytrvalý pocit podráždění.
- Lidé z jejich okolí v jejich přítomnosti často polykají vztek, nebo naopak vybuchují.
- Navenek kooperují, ale skrytě nespolupracují, někdy i sabotují.
- Prokrastinují nebo pracují neefektivně.
- Jsou tajnůstkářští a v komunikaci vyhýbaví.
- Prezentují se jako oběti lidí, které dokážou svým chováním vytočit.
- Tiše a nenápadně manipulují a snaží se vše skrytě kontrolovat.
- Neustále slibují, že se změní k lepšímu.
- V ostatních vyvolávají pocit, jako by byli na emocionální horské dráze.
