Článek
Obecně větší skupinu lidí, kteří se mohou téměř „rozdat“ pro druhé, tvoří ženy. V rolích matek dělají vše pro své děti a rodinu, v roli manželky či partnerky pečují o svůj protějšek, v práci dělají to nejlepší, co mohou, snaží se být dokonalé v mnoha dalších oblastech.
Jakkoli je to záslužné, výsledek takového chování, který se dříve či později dostaví, bude vždy podobný – jednoho dne zjistí, že jsou fyzicky i emočně vyčerpané, izolované a vlastně se cítí samy, i když okolo sebe mají rodiny a přátele.
Dělat vše možné pro druhé je dáno několika faktory – někdo to viděl ve vlastní rodině, u někoho je to částečná forma sobectví a potřeba ukázat se v dobrém světle, pro jiné je to společensky daná norma, která se nesmí ignorovat. Jenže v péči o všechny okolo nesmíte nikdy zapomínat i sami na sebe.
Přes den pomáhá v nemocnici, večer učí na univerzitě
Jak poznat lidi, kteří se sami téměř rozdají pro druhé?
- Často radí druhým v mnoha různých situacích.
- Je pro ně těžké jen naslouchat problémům druhých, aniž by něco neudělali.
- Nabízejí pomoc dříve, než jsou požádáni.
- Sami se bojí požádat nebo přijmout pomoc.
Psycholožka Ellen Kirschmanová pro server Psychology Today popsala i podrobněji důvody, proč k takovému chování dochází.
- Posílit vlastní pocit nadřazenosti. „Já jsem v pořádku, ty jsi ten/ta, kdo potřebuje pomoc.“
- Kompenzovat pocit méněcennosti. „Jsem špatná matka, manželka, manžel. Vynahradím si to tím, že bude dělat všechno pro ostatní.“
- Dotyční žili v dysfunkční rodině, kde se museli brzy naučit starat sami o sebe nebo sourozence.
- Protože je život nutí dělat něco víc v reakci na zdravotní či osobní krizi, narození či smrt – a nemohou přestat ani ve chvíli, kdy krize skončí.
- Protože se stydí za vlastní potřeby nebo přání. Proto je skrývají pod pokličkou, dělají vše pro ostatní, sami neukazují slabiny. Podobné stavy jsou vidět i u špičkových manažerů, kteří mají podle odbornice jen dvě „rychlosti“ – vpřed nebo kolaps.
- Lidé mají pocit, že by ostatní bez jejich pomoci nepřežili.
Jak najít střed mezi sebeobětováním a sobectvím
Všichni potřebujeme v určitém období života pomoc. Poskytnout ji je základní nesobecký čin, který se běžně mezi členy rodiny a přáteli dělá.
Jakmile ale začnete pociťovat rozhořčení, že tak činíte opakovaně, nebo pojmete podezření, že si mohou ostatní pomoci sami, nejspíš už jste překročili hranici zdravé pomoci. Pocity vyčerpání, slabosti či samoty jsou už znakem dlouhodobého překračování svých možností.
Chcete být stále perfektní? Opatrně, může vás to zničit
Dost dobrý rodič je lepší než ten perfektní
