Článek
Co to přesně nymfomanie je? Nymfomanie neboli hypersexualita u žen označuje nadměrné zvýšení sexuálního pudu, tedy zvýšenou chuť na sex a zvýšenou potřebu sexu u ženy. Podle psycholožky Alexandry Doležalové z Institutu partnerských vztahů vedle sebe v současné době existují tři teorie, které vysvětlují podstatu hypersexuality.
„První skupina odborníků se přiklání k teorii závislosti a říká, že hypersexualita je závislost na sexu podobná například závislosti na alkoholu. Druhá skupina odborníků říká, že se jedná o nutkavé chování, což znamená, že žena se snaží zbavit úzkosti, deprese či napětí a pomocí sexu se snaží si snadno a rychle navodit pocit slasti, pohody a uspokojení.
Třetí skupina pak říká, že hypersexualita je impulsivního charakteru, což znamená, že v ženě roste napětí a to ji nutí realizovat sex, který vede k uvolnění tenze, a tento princip je přirovnáván například ke kleptomanii, což je porucha, kdy člověk má potřebu krást a kradením drobných věcí v obchodě uvolňovat napětí,“ vysvětluje psycholožka. Podle ní ale samozřejmě existuje i čtvrtá skupina odborníků, kteří tvrdí, že hypersexualita není nic patologického a je to dle nich jen zvýšená potřeba sexu, jež se vymyká běžným normám.
Lze se s nymfomanií nějak elegantně vyrovnat? Pokud ženu její hypersexualita neomezuje v běžném životě a v partnerském vztahu, není třeba se s ní vyrovnávat. Alexandra Doležalová by ženě, která potřebuje mít sex (případně masturbaci) častěji, doporučila, aby si našla podobně náruživého partnera, se kterým si bude v sexu rozumět, a budou si vzájemně stačit.
„Pokud však ženu její zvýšená potřeba sexu trápí a omezuje v běžném fungování, je nezbytné, aby navštívila sexuologa nebo i psychoterapeuta, se kterým začne pátrat po případných příčinách svého chování a možnostech řešení potíží,“ říká.
Nejprve radost, po čase bič
„Před rokem se mu to zdálo úžasné. Měl konečně partnerku, která po něm sexuálně toužila a chtěla ho v podstatě pořád. Nyní, po roce, je totálně vyčerpaný, a jednoduše řečeno, už nemůže. Jenže když své přítelkyni nevyhoví, ona si to vysvětluje tím, že ji už nemiluje. Přitom ona nemá potřebu hledat si uspokojení v jiných náručích, ale chce jen jeho. A když ji odmítne, propadne depresi.“
Alexandra Doležalová by v takovém případě doporučila návštěvu sexuologa nebo partnerského poradce, se kterým by pár mohl najít řešení potíží. „Zejména zřejmě půjde o to ženě vysvětlit, že když partner nestíhá její tempo, ještě to neznamená, že ji nemiluje, a doporučit jí, ať vyzkouší masturbaci ve chvílích, kdy její partner nemá na sex chuť. Takový pár má velkou naději na spokojené fungování, protože partnerka nevyhledává sex jinde, tudíž jde jen o vyjasnění si rozdílné sexuální potřeby v páru a poopravení postoje partnerky k partnerově nižší potřebě sexu,“ míní psycholožka.
Není nevěrnice, jen potřebuje víc
Když se však o ženě řekne, že je nymfomanka, většinou si její okolí představí ženu, které je jedno s kým, ale hlavně když má sex. Dá se říci, že nymfomanky jsou nutně promiskuitní?
„To nelze tvrdit, protože mnohé hypersexuální ženy nepotřebují střídat partnery a vystačí si s tím jedním, kterého mají doma. Tudíž nejde vždy o nevěrnice,“ vysvětluje odbornice. Podle ní je však třeba, aby jim jejich partner alespoň zčásti v sexu sekundoval a stíhal jejich tempo, případně aby se ženy naučily uvolňovat napětí masturbací spíše než nevěrou.
Partneři takto náruživých žen by si měli uvědomit, že i zde je důležitá komunikace. Je třeba si povídat o rozdílné potřebě sexu, o tom, jak by vše mohli spolu řešit, co každý z nich potřebuje a co už naopak nestíhá.
„Po partnerovi se žádá především tolerance a také to, aby nepropadal pocitům viny a sníženého sebevědomí z toho, že partnerku nestíhá. To není řešení. Řešení je, aby partnerka pochopila, že ona se musí naučit ventilovat své napětí například masturbací, případně se pokusit nahlédnout na své potřeby a nutkání v psychoterapii a pochopit, že to není její partner, který ji nestíhá, ale že ona je ta, která má nezvykle vysokou potřebu sexu a musí se s tím naučit pracovat a žít,“ míní psycholožka.
Pomoci s hypersexualitou může sexuolog či psycholog. „Záleží, kde jsou příčiny ženiny hypersexuality a co ji vlastně v životě obtěžuje a trápí. Podle toho některé ženě může pomoci sexuolog, jiné psychoterapeut. Často také stačí návštěva partnerského poradce, kde si lidé v páru vysvětlí, jak s ženinou hypersexualitou budou dále žít. Hlavně doporučuji se nevzdávat v hledání pomoci, třeba i u více odborníků. Není se za co stydět, cílem je, aby ženě i muži bylo na světě dobře,“ dodává Alexandra Doležalová.
