Článek
„Představte si, kolik učení přichází poté, kdy si vyberete partnera. Začnete svět vidět trochu jeho očima,“ upozorňuje psycholožka Nela G. Wurmová.
„Objevujete nové ideje, rituály, jídla a krajiny, získáte nové přátele a členy rodiny. Zažíváte spoustu fyzické intimity a blízkosti a k tomu se koupete v hormonech spojených s prožíváním přitažlivosti a citové vazby.“
Působí na mozek i tělo
Samozřejmě teď mluvíme o zdravých, láskyplných vztazích. Přítomnost blízkého člověka, se kterým se cítíme bezpečně, vylepšuje náš pocit dobrého bytí.
„Ve studii z University of Virginia se ukázalo, že když ženu drží za ruku její partner ve spokojeném vztahu, mozek je klidnější v oblastech bolesti a úzkosti a žena méně cítí bolest. U žen v nevydařených vztazích to ale neplatilo,” uvádí psycholožka s tím, že jeden druhému ve vztazích měníme fyziologické a neurologické funkce.
Osm triků, díky kterým prohloubíte lásku k partnerovi
„Právě vztahy plné lásky v dobrém ovlivňují náš mozek ze všeho nejvýznamněji. Může to být s partnerem, ale taky s dobrým přítelem nebo kamarádkou, se sourozencem. Když dojde na lidskou potřebu vztahovosti, i štěně se počítá,” doplňuje psycholožka.
Já a ty, nebo my?
Ve vztahu také měníme náhled na sebe, například už tím, že najednou nejsme single. „Když začnete říkat ,my‘ místo třeba ‚John a já‘, rozdíl není jen ve změně fráze - ukazuje to také na fakt, že jste změnili koncept sebe sama,” vysvětluje vedoucí oddělení psychologie na Allbright College Gwendolyne Seidmanová.
Každodenní soužití s sebou nese změny v našem běžném fungování jak doma, tak vůči okolnímu světu. Přirozeně měníme některé praktické věci, přizpůsobujeme je společnému životu, jsme partnerem ovlivněni v názorech a náhledech na život.
Naše nové já do sebe vlastně integruje i aspekty našeho nového partnera. Tím se z nás stává trochu jiný člověk.
Zušlechťování
„Může to vést k ‚rozšíření‘ toho, kdo jsme,“ dodává psycholožka. Částečně přijímáme za své nejen partnerovy úspěchy, starosti a smutky, ale i jeho zvyky či koníčky. Osvojíme si třeba nové hobby nebo nějakým způsobem zušlechtíme sami sebe - např. se odnaučíme kouřit.
„Obojí může mít pozitivní vliv nejen na náš vztah, ale i na naše vlastní bytí.“ Přináší nám to prostě nové věci do života, což obvykle bývá pozitivní, a jaksi podvědomě se snažíme být lepšími. A to i ve vztahu k sobě. Zamilovanost usnadňuje vlastní proměnu, někdy až překvapivou.
7 věcí, které jsou ve vztahu důležitější než láska
Pokud to vezmeme z jiného úhlu, zdravé vztahy zahrnují i zdravou sebeexpanzi. Podle tohoto principu (model self-expansion, sebeexpanze, se objevil v populární psychologii zhruba před 30 lety) člověk rozšiřuje svůj vliv na svět tím, že ovlivňuje lidi, se kterými má blízké vztahy...
Náš obraz v očích toho druhého
Velkou měrou na nás působí i názor, který na nás má partner. Jakýma očima se na nás dívá. To, co si o nás myslí ostatní, nás ovlivňuje všeobecně. „Naše povědomí o sobě samých přichází zvenku. Zevnitř by přicházelo, jedině pokud by byl na planetě člověk sám a kamarádil by se jen s vlky,“ říká psycholog Stan Tadkin.
Když se obklopíme lidmi, kteří nás vidí pozitivně a chovají k nám respekt, budeme se podle toho taky cítit. Jestliže si ale o nás myslí pěkné věci někdo, ke komu máme krásný vztah, působí to na nás opravdu značnou silou.
„Pokud si moje žena najednou přestane myslet, že jsem nejlepší věc od vynálezu plátkové šunky, moje sebevědomí to bezpochyby zraní. Pocit vlastní hodnoty je velice svázaný s našimi romantickými vztahy. Skoro by se dalo říct, že jsem tak dobrý, jak ona řekne, že jsem,“ vysvětluje Tadkin. Když ale lidé tráví čas s vysoce kritickým partnerem, začnou jeho podceňování věřit.
I rozchod mění k lepšímu
Bolí to, ale je to pravda. Rozchody prostě obvykle přimějí lidi k masivním změnám. Ztráta partnera může znamenat i ztrátu sama sebe, alespoň dočasnou. Zvlášť pro ty, kteří ve vztahu strávili mnoho let, nebo dokonce desetiletí.
V některých případech lidé i říkají, že bez partnera pomalu nevědí, kdo jsou.
Zacyklený vztah aneb Když nedokážete opustit partnera, kterého už nemilujete
Podle výsledků výzkumů psychologa Garyho W. Lewandowského se koncept sebepojetí po konci vztahu značně změní. Když se lidé snaží s rozchodem vyrovnat, čeká je těžká práce, aby oddělili tu část vnímání sama sebe, kterou by si rádi ponechali, od té, jež byla svázána s partnerem.
Ovšem prázdné místo, jež se nám v životě po rozchodu objeví, nás může velice posunout dopředu. Najednou máme spoustu času, svůj život tedy musíme znovu naplnit věcmi, se kterými se ztotožňujeme, které nás naplňují. A to je dobrá cesta vpřed, i když bývá těžká.
Kdy je ta pravá chvíle udělat ve svém životě změnu
Podle výzkumů vědecké dvojice Tye Tashiry a Patricie Frazierové jsou po rozchodu pozitivní změny něčím zcela běžným. Prospějí jak našemu dalšímu životu, tak romantickým vztahům. Přitom studie naznačují, že nejde ani tak o extrovertní změny (např. najít si víc přátel, chodit víc ven), ale spíše o vylepšení sama sebe (třeba být schopen připustit, že nemám pravdu).
Druhým nejčastějším „vylepšením“ byla změna v našem prostředí (zlepšení vztahů s rodinou, výsledků ve škole či v práci). Vědci se domnívají, že když se lidé odpoutávají od vztahů, lépe se dokážou zaměřit na jiné důležité faktory svých životů.
Velká zkouška
Vztahy i jejich konce nás zkrátka mění ať už k lepšímu, nebo horšímu. „Z nějakého důvodu vztahy pořádně zapřáhnou naše silné stránky i slabosti,“ myslí si terapeut Jon Pease. Vynesou na světlo přesně to, na čem bychom měli ještě pracovat.
„Přinášejí naše nejhlubší strachy a nejistoty o nás samých. Strach z toho, že budeme nemilováni a nekompetentní. Přimějí nás přemýšlet: Co když udělám tohle a stejně selžu?
Touto zkouškou prostě musíme projít. Otázka je, jestli pro nás bude prospěšná a také jestli ji uvítáme. To, že nás partner ovlivní, je jedna věc. Když se nás ale snaží změnit k obrazu svému, věc druhá.
„Měli bychom si být velice vědomi toho, že změna přichází,“ nabádá Gwendolyne Seidmanová s tím, že je na nás, abychom se rozhodli, zda bude pro nás k lepšímu.
Když zrazujeme sami sebe
- Přílišná tvárnost. Někteří lidé se nechají svými blízkými ovlivnit víc než jiní. To nemusí být správné ani zdravé. Obvykle totiž trpí zvýšenou vztahovou úzkostí - více se bojí opuštění, zpochybňují svou vlastní hodnotu, mají tendenci se ve vztahu extrémně přizpůsobit, měnit. Často významně mění vlastní pohled na sebe sama, alespoň podle studie z roku 2012. Úzkostný pocit ve vztahu se může přenést i na další oblasti života, a tak se chováme jinak i v situacích, kdy s partnerem fyzicky nejsme.
- Probouzí se naše horší já. Ve vztahu můžeme získat i negativní vlastnosti. Například pokud se k nám náš přítel nechová hezky, špatně komunikuje, porušuje dohody, můžeme zahořknout a být najednou velice kritičtí. Už jen proto, že nám to partner vyčítá a mluví tak o nás před společnými přáteli. S jiným protějškem, se kterým je lepší domluva a je schopen si stát za svým slovem, se rýpavost naopak ztratí, protože k ní prostě není důvod.
- Opouštění dobrých návyků. Například cvičení nemusela být ta nejoblíbenější činnost, ale před vztahem se člověk donutil dvakrát třikrát týdně někam zajít. Partner pak ale necvičí vůbec a my péči o naše tělo postupně taky zanedbáváme a jíme s ním ještě chipsy u televize, i když bychom si je sami domů nekoupili...