Článek
Rozdílnost v sexuální touze se objevuje v každém vztahu. Je zcela normální, že jeden z partnerů má v daný okamžik chuť na sex a ten druhý na něj nemá ani pomyšlení. „Každý člověk má jinak nastavenou biologicky danou „touhu“ a tato biologická dispozice podléhá denně mnoha faktorům, např. počasí, únavě, nemocem, emocím, pracovnímu tempu, starostem apod.,“ vysvětluje psycholožka Kateřina Hollá ze Sexuálně.cz.
Problém nastává, když se jedná o dlouhodobější stav anebo když jeden z partnerů sex výrazně odmítá či druhý jej výrazně vyžaduje. Partner s větší chutí pociťuje napětí, které může ventilovat agresí, a naopak partner, jenž je do sexu často nucen, si může sex doslova znechutit.
Tak jako u všech partnerských problémů je nejdůležitější vzájemná důvěra a schopnost komunikace. Nedostatečná komunikace může vést k obviňování, sebeobviňování a díky tomu k prohloubení problému. Je tedy nutné o něm mluvit a snažit se najít vzájemný kompromis, který bude pro oba dlouhodobě uspokojující.
Podle psycholožky Eriky Matějkové a její knihy Řešíme partnerské problémy je důležité neudělat z problému tabu. „Nebojte se otevřeně říct partnerovi, co vás trápí, a jak si jeho odmítání vysvětlujete. Realita bývá mnohdy odlišná než fantazie. Nevyčítejte, nevydírejte a nedávejte ultimáta – raději popisujte, jak toto chování na vás působí a co vám poté běží hlavou.“
Hledání kompromisu pomocí metody vyjednávání podle psycholožky Kateřiny Hollé
Sexuální vyjednávání musí být vedeno v respektu jednoho vůči druhému. Ani jeden z páru není více nebo méně v právu. V sexualitě vše závisí na domluvě, přáních a ochotě obou. Existují dvě podmínky: vzájemná dobrá vůle k dohodě a schopnost nalézt uspokojující a potěšující sexuální aktivitu pro oba partnery.
1. Motivací k sexu nemusí být vždy jen touha se milovat.
Přijde-li pár na terapii, partnerka odmítající sex (pro ilustraci popisujeme případ ženy, ale stejná situace může nastat i opačně) často hovoří o tom, že „TO“ přeci pro manžela ráda „UDĚLÁ“. Partner tuto situaci vnímá, jako že mu žena „podržela“ – poskytla mu sexuální uspokojení. V čem je tedy problém?
Poskytnout manželovi sex („podržet mu“) není totéž, co vědomé rozhodnutí se s manželem milovat, které je vedené mimosexuální motivací, kam patří například to, že máte svého muže ráda. Takové milování pak zahrnuje i všechny ostatní intimnosti (povídání, mazlení, líbání, hlazení…), které dávají vašemu partnerovi pocit, že je opravdu milován, ne že je pouze „udělán“, aby se zbavil biologicky podmíněného napětí. Takové chování vyjadřuje respekt jak k partnerovi, tak k aktu lásky.
2. Vyhovění vždy neboli jak často a jak?
Konsensus musí zahrnovat též dohodu o frekvenci. Není možné, aby partner s nižší sexuální touhou „vyhovoval“ druhému partnerovi vždy. I v tomto ohledu je zapotřebí, aby byly síly vyvážené. Přebytečné sexuální napětí lze vybít například masturbací, sportem či jinou – sublimační – aktivitou.
Navíc sexuální styk nemusí vždy nutně být koitální. Existuje celá řada možností jak uspokojit druhého nekoitálním způsobem. Ne vždy je zapotřebí, aby oba dosáhli orgasmu, ne vždy je zapotřebí, aby se „udělalo“ všechno. Ne vždy je nutné, aby to bylo „jako naposled“.
Na těchto obecných formulacích je vidět, jak je sexualita záležitostí individuální. Není možné říci, že normální je se milovat dvakrát týdně. Pro někoho ano, pro někoho ne. Jde o to, aby v páru panovala shoda a rovnováha kompromisů. Vyjednání kompromisu neznamená jenom něco ztratit, ale i něco získat.
3. Jak si navzájem vyhovět?
Dalším prostorem pro vyjednávání je způsob milostného aktu. Jestliže sexuální vyjednávání dospěje do této fáze, obecně je možno říci, že sexualita páru není výrazně narušena. Lidé znají tolik způsobů milování, že to dává obrovský prostor k nalezení konsensu.
Spokojený partnerský vztah je pro většinu lidí životní priorita a bez funkčního sexu, takový vztah v podstatě nefunguje. Což potvrzují i odborníci. Podle nich je větší pravděpodobnost, že vztah bude fungovat i nadále tam, kde se partneři hádají, dochází u nich k nedorozumění, ale sexuální vztah je pro oba naplňující, než ve vztahu, který od počátku funguje spíše jako kamarádský.
| Jak je obvykle řešen sexuální nesoulad podle Eriky Matějkové |
|---|
| Masturbace a nekoitální uspokojování - Je to naprostá samozřejmost. Ovšem ne každému tyto způsoby z dlouhodobého hlediska budou stačit. Obvykle je pro každého neúnosná představa životní perspektivy dalších 20 let absence sexuálního styku, než samotná skutečnost náhradního uspokojování. Většina lidí má podvědomě absenci sexuálního vztahu spojenou s koncem života a stářím a s tím se málokdo dokáže dobře vyrovnat. |
| Služby profesionálky - Někteří partneři řeší problém využitím placených služeb profesionálky. Tuto zkušenost má přibližně každý pátý muž. U profesionálky si muž naplňuje nejen svoji sexuální touhu, ale i tajná přání, jež nemají odvahu před svojí partnerkou ani vyslovit. |
| Milenecký vztah - Jako nejčastější návštěvník prostitutek je uváděn muž středních let, který nechce narušit svou rodinu, nechce být ve skutečnosti nevěrný a budovat další mimomanželský vztah. Bohužel většina mužů v případě neuspokojování svých vlastních potřeb upřednostní volbu milenky. Což je z pohledu budoucnosti původního vztahu nejhorší možná varianta. |
