Jak manipulátoři a sociopati ovládají druhé

Není větších podvodníků, kteří klamou tělem, ale i svým chováním, než je tomu u manipulátorů a sociopatů. Ovládají totiž velmi mistrně komunikační a manipulativní dovednosti. Jakmile se začnou o někoho zajímat, je těžké jim dlouhodobě vzdorovat.

Bohužel řada jejich obětí pak pod jejich vlivem začne dělat věci, které by za jiné situace nikdy neudělali.

„Realita je silně ovlivněna myslí. To, jak vnímáme svět, možnosti, které nám nabízí, a to, co zažíváme, je ovlivněno i tím, čemu věříme,“ upozorňuje ve své knize Svedena sociopatem koučka Donna Andersenová.

Jedním z nejsilnějších příkladů je placebo efekt. Nemocní dostanou rádoby účinný lék, který v sobě ale neobsahuje žádné účinné látky. Tím, že si ale myslí, že se jedná o skutečný lék, mnohdy začnou věřit, že funguje, a jejich problém alespoň ustoupí, či úplně zmizí. Podle odborníků za to může pozitivní očekávání a síla našeho přesvědčení.

A podobné je to u manipulátorů i sociopatů, kteří druhým nabízejí přesně to, co potřebují, a lidé jim snadno uvěří, i když to s realitou nemá nic společného.

Jestli něco sociopati zvládají na jedničku, tak svádění. A to především proto, že přesně vědí, co od nich ženy chtějí slyšet. Aniž by tak ženy tušily, jsou hned od začátku vztahu zaplétány do pavučiny manipulací, ze kterých se pak budou horko těžko dostávat.

Jakmile totiž získá sociopat pocit, že mu ženy vše uvěřily, své dovednosti manipulací dovede téměř k dokonalosti.

Začne-li si být ale svou obětí skutečně jistý, z dokonalého prince na bílém koni se pomalu a jistě začne stávat zlověstný čaroděj.

Pomalu a jistě tak začne na povrch vyplouvat jeho skutečná povaha i tvář. Často ale ani to ženu nedonutí, aby ho opustila.

„Při vztahu se totiž vytváří psychologické pouto, které nám dává pocit spojení s jinou osobou. Pouto je nejprve navázáno formou potěšení. Dříve nebo později ale sociopat udělá něco, co v druhém vyvolá strach a úzkost. Může se jednat o nějakou lež, bude agresivní, či se provalí cokoliv z jeho nedobré minulosti apod.,“ vysvětluje Donna Andersenová.

Místo toho, aby v tomto okamžiku ženy prozřely a utekly, dokud je čas, díky utvořenému psychologickému poutu s ním zůstávají. „Paradoxně totiž i strach a úzkost posilují toto psychické pouto. Ženy tak ve strachu, že se jim dokonalý vztah rozpadá, udělají cokoliv, aby se jejich vztah dostal zase do časů potěšení,“ vysvětluje.

Proto se klidně i sociopatovi omluví za něco, co neudělaly, a usmíří se s ním, čímž opět jen posílí psychické pouto. Dostanou se tak do začarovaného kruhu, kdy se v jejich životě začnou střídat okamžiky radosti, strachu, úzkosti a smíření. S každým novým kruhem místo sešlápnutí záchranné brzdy ženy upadnou pod naprostou nadvládu sociopata.

Z krásného vztahu se nakonec utvoří naprosto traumatizující pouto.

Lidské bytosti jsou v podstatě sociální stvoření. Naše potřeba sociálních vazeb je velmi silná, a to i díky tomu, že život ve skupinách umožnil lidské rase jako druhu přežít. Jsme tedy biologicky naprogramováni tak, abychom byli vnímaví k ostatním lidem.

Jedním ze způsobů, jak naše biologie podporuje naši sociální odezvu, je hormon a neurotransmiter nazývaný oxytocin. Naše těla uvolňují tuto látku, kdykoli zažíváme intimitu, a je jedno, zda se jedná o pouhé objetí, konverzaci, či sex. Oxytocin nám dává pocit klidu, důvěry a spokojenosti a zmírňuje strach a úzkost.

Pokud v nás tedy někdo vyvolá ohňostroj oxytocinu, začneme mu důvěřovat.

A právě sociopati přesně vědí, že pokud druhému dají poznat, že mu důvěřují, je to ten nejlepší způsob, jak ho přimět k tomu, co chtějí.

„Dost často si tedy právě sociopati zprvu hrají na to, že druhému ukazují, jak jsou potřební, zranitelní a vzbuzují v něm pocit, že on je jediný, který mu dokáže pomoci. Bohužel málokterá žena v ten okamžik řekne ne. Většina z nás má v sobě totiž zakódováno nutkání reagovat,“ upozorňuje koučka.

Časem tak sociopat přijde na to, jak na druhého zapůsobit, aby po stisknutí tlačítka okamžitě vyhověl jeho požadavkům.

Pouto zrady nebo také traumatizující pouto je velmi silné spojení, které k druhému cítíte, i když víte, že vás dotyčný ve skutečnosti ničí. Kvůli tomuto poutu je ještě obtížnější odolat požadavkům sociopata.

Asi už jste slyšeli o reakci bojuj, nebo uteč – tedy že v okamžiku konfrontace s nebezpečím buď utíkáme, nebo stojíme na místě a bojujeme. Možné jsou ale i další reakce.

Například zamrznutí, kdy zůstanete paralyzováni, aniž byste mohli cokoliv udělat. Nebo spřátelení, kdy se pokusíte násilníka uklidnit, aby vám přestal vyhrožovat. A právě spřátelení nevědomě volí v rámci pudu sebezáchovy většina žen ve vztahu s násilníkem.

Místo odmítnutí tak udělají přesně to, co chtějí, i když se jedná o naprosto šílenou věc.