Jak lidé nejčastěji ospravedlňují vlastní neetické chování

Odborníci hned na začátek uvádějí, že lži, podvádění a další neetické způsoby chování jsou mnohem častější, než bychom si všichni přáli.

V mnoha případech si člověk nakonec uvědomí, že jeho chování nebylo korektní, a snaží se o nápravu, nebo alespoň omluvu. Což je sice pozdě, ale alespoň něco na tom je pozitivního.

Existují ale horší případy - kdy se lidé dopouštějí neetického chování, a přesto si stále udržují pozitivní sebevědomí - jako by nic špatného neudělali. Vědci ho označují jako tzv. samoúčelné ospravedlnění a podle nich může mít řadu podob. Někdy přichází ještě před samotným činem, jako omluva proč i něco nepříjemného musíme udělat, jindy až poté - pro lepší vlastní pocit.

Odborníci sestavili přehled několika strategií, kterými lidí nejčastěji ospravedlňují vlastní neetické chování.

Jedním ze způsobů, jak se vyhnout pocitu viny z vlastního chování, je definovat svůj čin jako tzv. morálně nejednoznačným tedy ne zcela špatný. Jde o tzv. šedou oblast - sice existují nějaká daná pravidla pro to, co je špatné a co dobré, ale vždy se najde nějaká skulinka, jak to obejít. Ale samozřejmě s vysvětlením, že jsme jednali v dobrém zájmu, uvádí Psychology Today.

V rámci studie bylo dobrovolníkům sděleno, aby hodili kostkami. Kdo hodí dané číslo na určitý počet hodů, měl přislíbenu drobnou odměnu. I když šance, že by se tak stalo u většiny z nich, byla mizivá, přesto mnozí zúčastnění uváděli překvapivě vysoká čísla blízká dané hodnotě. Bylo tak jasné, že řada z nich si vymýšlí.

A proč? Možná proto, že i když v reálu hodili nízkou hodnotu, uvedením jiné - vyšší - sami sebe přesvědčili - že to téměř dokázali.

Dalším poměrně častým důvodem je ospravedlnění vlastního špatného chování tím, že jednáme v zájmu druhých.

Jako konkrétní příklad může posloužit chování bohatých rodičů, kteří se nebáli uchýlit k podplácení či menším podvodům, aby se jejich dítě dostalo na prestižní školu. Při „provalení” celé kauzy se řada z nich hájila právě tím, že chtěli pro své děti jen to nejlepší a činili tak z lásky k nim. Že to v reálu ale mnohým dětem ve výsledku spíše uškodilo, už je věc druhá.

I přesto, že řada lidí provede někdy něco špatného, stále má většina z nich smysl pro spravedlnost. Je tak logické, že někteří z nich se snaží své chování následně ospravedlnit, případně se „očistit” od něčeho nekalého, co provedli. Ať už je to slovní, případně i doslovná očista.

Možná to zní divně, ale odborníci při studii vysledovali, že po diskuzi dobrovolníků, z nichž jedna skupina mluvila o něčem špatném, a druhá o něčem dobrém, co kdo udělal, se provinilci chovali jinak než ti bez „viny”.

V rámci dárku, který si mohli po diskuzi vybrat, řada „provinilců” volila hygienické ubrousky na ruce před tužkou, ze kterých si mohli vybrat. A řada z nich je také ihned použila - podle odborníků snad ve snaze alespoň tak očistit to špatné, co udělali.

Ano, uznávám, udělal/a jsem chybu, v tom, že... I tak může vypadat způsob, jak se lidé s něčím neetickým snaží vypořádat. Přiznají sice chybu, ale často jen některou část - nejčastěji tu, o které si myslí, že by se stejně dostala na světlo.

Částečné doznání podle odborníků slouží k obnovení morální obrazu člověka a zároveň umožní vyhnout se negativním důsledkům úplného doznání.

Dalším ze způsobů, jak ulevit vlastnímu svědomí, je očerňování nebo odsuzování jiných, kteří udělali to samé co dotyčný, ale podle nich jsou ti druzí mnohem horší.

Jedním příkladem za všechny může být nekompromisní odsuzování různých trestných činů politickými představiteli, u kterých se následně prokáže, že se jich sami dopouštěli.