Článek
Básník Philip Larkin (1922 až 1985) hovořil nadneseně o události, která v Británii odstartovala sex. Konzervativní The Daily Telegraph po 50 letech zavzpomínal: „Byl to proces, který ovlivnil Británii 21. století více než stovky politiků dohromady.“ Co se tehdy v Old Bailey vlastně řešilo?
Soud se zaobíral kauzou Koruna versus Penguin Books, tedy královská jurisdikce versus nakladatelství, které se rozhodlo, že tehdy ještě skandálně erotický román vydá. Celkem 200 tisíc paperbacků za pouhé tři šilinky a šest pencí za kus. To jsou v dnešním přepočtu tři libry – asi 90 korun.
Soudní úředníci rozdali devíti mužům a třem ženám kopie knihy s tím, aby si je přečetli. Nesměli je však vynést z porotní místnosti. Jen tehdy, pokud by nakladatelství bylo zbaveno žaloby z porušení zákona o pornografii, mohl být text legálně rozšiřován.
Cirkus, který změnil Británii
To, co následovalo, označil jeden z očitých svědků za „tak bouřlivý, fascinující, napínavý a zábavný cirkus, že nikdo z těch, kdo si oněch šest dní prožil, na něj nikdy nezapomene“. Byl to cirkus, který však změnil Británii navždy. Ačkoli si to tehdy málokdo mohl uvědomovat, od románu D. H. Lawrence – ale samozřejmě nejen od něho – se začal odvíjet příběh, na jehož konci je v současnosti mohutný mezinárodní pornografický průmysl v číslech přesahujících ročně 26 miliard liber (zhruba 780 miliard Kč).
D. H. Lawrence, autor románu Milenec Lady Chatterleyové. Román byl několikrát zfilmován.
Dnes, kdy uvolněná morálka zapadá do denního pořádku, je těžké si představit atmosféru společnosti, která považovala za vhodné cenzurovat knihy typu Milenec Lady Chatterleyové. A to oficiálně jen proto, že podobné publikace mohly „morálně narušit“ čtenáře.
Od éry premiéra Harolda MacMillana uplynulo sice jen půl století, ale i tak vypadá tehdejší doba snadno jako dávná historie. Muži v Británii stále ještě nosili těžké šedé obleky, pracující ženy bývaly relativně vzácností a monarchie působila stále spořádaně. Velký útok Beatles a Rolling Stones – a všech jejich fanynek – se teprve blížil.
Díra v zákoně o pornografii
Začátek obstaral nový protipornografický zákon, který parlament ve Westminsteru schválil jen rok před procesem v Old Bailey. Zákon měl ovšem jednu klíčovou mezeru: otázku literární hodnoty. Ta umožňovala žalobě uniknout. A nakladatelství Penguin Books ucítilo šanci!
Většina výkladů prezentuje proces jako prostou srážku mezi represivním starým establishmentem na jedné straně a progresivními mladými silami na straně druhé. The Daily Telegraph to ale nepovažuje za fér. Podle tehdejšího zákona totiž vláda musela jednat. Státní žalobce Mervyn Griffith-Jones prohlásil: „Pokud se neučiní kroky v případě této publikace, o to složitější bude zasáhnout proti jakémukoli dalšímu románu.“
Přitom velká část establishmentu nakladatele fakticky podporovala. Téměř každý britský list souhlasil s tím, že přelíčení je ztrátou času. The Daily Telegraph nyní nápadně připomíná, že také tento list si tehdy myslel, že policie spíše měla jít po „absolutně vulgární“ pornografii než mařit čas s D. H. Lawrencem.
Dům v severolondýnském Hampsteadu, kde spisovatel žil v roce 1915.
Biskup z Wollwiche četbu doporučil
Slavný proces byl v mnoha ohledech kuriózní. Obhajoba, vedená labouristickým politikem a zakládajícím členem Kampaně za jaderné odzbrojení (CND) Geraldem Gardinerem, sestavila tým 35 vážených svědků, kteří byli přesvědčeni o „literárních hodnotách“ Milence Lady Chatterleyové.
Biskup z Wollwiche John Robinson, prototyp moderního anglikánského duchovního, soudu dokonce řekl, že Lawrence ukázal sex jako „akt posvátného spojení“. A rezolutně souhlasil, když byl dotázán, zda jde o knihu, kterou by „křesťané měli číst“.
Kauza žalující Koruny naopak od začátku kulhala. Ačkoli prokuratura sestavila dlouhý seznam potenciálních svědků, kteří by mohli Lawrencovu knihu odsoudit jako obscénní, nikdo z nich svědčit nechtěl. Žalující strana se proto ještě před zahájením procesu pustila do čtení knihy s tužkou v ruce, jíž si „obscénnosti“ vypisovala.
Žalobce nasadil všemu korunu
Žalobce Mervyn Griffith-Jones, nositel válečného vyznamenání z bojů v severní Africe a Itálii, totálně zkoprněl. Téměř jakoby z čirého zoufalství se poroty otázal: „Souhlasili byste s tím, aby vaši mladí synové, mladé dcery – protože i dívky dovedou číst stejně jako chlapci – četli tuto knihu? Chtěli byste, aby se tato kniha vyskytovala ve vašem domě? Přáli byste si, aby ji dokonce četla manželka či služebnictvo?“
Jakmile tato slova, připomínající vrchol mravokárné viktoriánské éry, vypustil z úst, bylo podle médií rozhodnuto: Koruna při prohrála. Dne 2. listopadu, po tříhodinové poradě, zbavila porota nakladatelství Penguin Books všech obvinění.
Kniha se téměř okamžitě stala bestsselerem. Knihkupectví Foyeles prodalo do 15 minut 300 výtisků a přijalo objednávky na tři tisíce dalších. Obchod Hatchards hlásil vyprodáno do 40 minut, obchodní dům Selfridges prodal 250 výtisků během půl hodiny. V severoanglickém Yorkshiru jeden mazaný řezník prodával výtisky Milence Lady Chatterleyové hned vedle jehněčích řízků.
Harlee McBrideová ve filmu Mladá Lady Chatterleyová
Sexuální revoluce už byla za rohem
Ale nepleťme se. Vedle vysoce intelektuální části společnosti zůstala většina obyčejných Britů v roce 1960 ještě vysoce konzervativní, podotkl The Daily Telegraph. Ministerstvo vnitra zaplavily protestní dopisy, v Edinburghu se náhle povolená kniha pálila na ulicích a v jižním Walesu knihovnice žádaly o povolení, aby ji nemusely půjčovat.
Ačkoli Philip Larkin slavně psal, že sexuální styk začal někdy „mezi koncem zákazu Lady Chatterlyové a prvním elpíčkem Beatles“, pravda je, že Británie v několika příštích letech zůstala ještě výrazně zdrženlivou společností.
Bylo to až začátkem 70. let, kdy se sexuální revoluce stala pro většinu Britů realitou. Tedy dobou, kdy nastoupily minisukně, milióny žen začaly brát antikoncepční pilulky, teenageři získávali první sexuální zkušenost ve stále nižším věku a rozvody, homosexualita a umělé přerušení těhotenství se stávaly běžnou součástí společenského života.
