Článek
Zabývali se jím už filozofové starého Řecka a teď se této záhadě snaží přijít na kloub i vědci. Jak tedy onen šestý smysl, schopnost intuitivně správně odhadnout vývoj situace či rozhodnout se, funguje?
Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, racionalita, tedy vědomé, rozumové uvažování, není tím jediným, co při rozhodování či snaze pochopit situaci používáme.
Takže na tvrzení vašeho kamaráda o jeho drahé polovičce: Věděl jsem, že si ji vezmu, hned jak jsem ji uviděl, může něco být. „Speciálně v případě komplexních problémů se nerozhodujeme jen racionálně,“ říká Gerd Gigerenzer z institutu Maxe Plancka s tím, že intuice byla a je velice nedoceněná. „Je to forma nevědomé inteligence.“
Zkušenosti se počítají
Slavný psycholog a lékař Carl G. Jung definoval intuici podobně – jako „vnímání skrze podvědomí“. Dala by se také popsat jako vhled či náhled, jako náhlé poznání, chápání nebo dobrý odhad, který není zprostředkován vědomým uvažováním. Jak je to ale možné?
Pro snazší pochopení se podívejme do daleké minulosti. Pokud člověk musel utíkat před predátorem, neměl čas si promyslet, kterým směrem to bude nejlepší, důkladně zhodnotit, jestli má lepší šanci, když vyleze na strom, nebo se vydá směrem ke své tlupě.
Bleskové rozhodnutí o tom, kudy člověk poběží nebo kam poleze, vypadá na první pohled náhodně, ale úplně to tak není. Někde v pozadí hraje v ten kratičký okamžik roli poznání, kterého člověk už dosáhl.
V případě zmíněného kamaráda, který na první dobrou poznal tu pravou, to zřejmě proběhlo podobně. Vzhledem k tomu, jak fenomén intuice podle vědců funguje, to nejspíš nebyla jeho první dívka – vidět do budoucnosti bez přemýšlení jde totiž podle všeho lépe těm zkušeným.
Poslouchat svůj vnitřní hlas se může vyplatit
Stroj na předvídání
„Výzkum naznačuje, že mozek je velký stroj na předvídání, který neustále porovnává příchozí informace a konfrontuje právě probíhající situaci s již uloženými zážitky, znalostmi a vzpomínkami. V podstatě to znamená, že náš mozek je neustále schopen vyrovnat se s každou situací tak optimálně, jak jen je to možné,“ tvrdí psycholožka Laura Kutschová.
„Pokud se stane něco, co mozek nemohl předpovědět, celý systém vytvoří nový poznávací model.“
A tak většinou máme tušení v oblastech, ve kterých máme také zkušenosti. Psycholog Gary Klein, průkopník v oblasti naturalistického rozhodování, uvádí příklad velitele hasičů.
Požárníci musí často rychle jednat bez přemýšlení, proto když velitel hasičů zavelel, ať dům, ve kterém zasahovali, rychle opustí, všichni rychle vyběhli, i když k tomu nebyl zdánlivě žádný důvod. Sám velitel si až venku uvědomil, proč to udělal – požár byl neobvykle tichý a jeho uši až moc horké. Ohnisko požáru bylo ve sklepě pod nimi, takže se mohl rychle rozšířit do přízemí nebo se mohla propadnout podlaha.
Mimochodem – v této souvislosti je zajímavé, že se podle vědců lidé zřejmě lépe intuitivně rozhodují, pokud jsou ve stresu. To ovšem neplatí o smutku, melancholii či depresích. Tehdy by se člověk na své vnitřní tušení tolik spoléhat neměl.
Kartářka Helen Stanku: Nejčastěji se lidé ptají na partnerské vztahy
Vnitřní kompas
Psychologický termín pro takové vyhodnocení, jaké udělal velitel hasičů, je intuitivní inteligence. Požárníci v Kleinových publikacích tvrdí, že přímo v akci příliš neanalyzují, spíše jednají. Ze série studií z osmdesátých a devadesátých let vyplývají podobné závěry – první tušení zkušených doktorů, sester i podnikatelů, které vědci pozorovali, nebývá téměř nikdy špatné.
„To znamená, že na intuici se můžeme spoléhat v jednotlivých oblastech, ale v jiných se na ni nelze spolehnout vůbec,“ zdůrazňuje autor seberozvojové literatury Al Pittampalli význam zkušeností.
„Přemýšlejte o intuici jako o kompasu a o světě jako o místu s body s vysokou magnetickou rezonancí. V některých oblastech je kompas nedocenitelný pomocník, ale v jiných nefunguje. Jeden z našich nejdůležitějších úkolů je nakreslit si mapu, abychom věděli, kdy máme kompas použít a kdy odložit.“
Kdy použít rozum?
Podstatné je zmapovat si oblasti, kde zkušenosti nemáme, a také ty, ve kterých se nám nedaří. Tam bychom kompas vytahovat raději neměli. S intuicí si můžeme splést i jiné stavy mysli, jako je třeba naděje. Například vyhrát v pokeru i bez zkušeností je nepravděpodobné. Nestane se to jen proto, že v to doufáme.
Intuitivně zvládnou hrát jen velice zkušení hráči a v dnešní době ještě ti starší, kteří se vše naučili u karetního stolu. Jejich mladší kolegové, kteří dovednosti získávali u počítače a v online prostředí, v intuitivním hraní už tak dobří nejsou. Nemají tolik napozorované ostatní hráče a jejich projevy.
Za intuici někdy zaměníme i touhu. Samozřejmě že toužíme být milováni, zvlášť pokud se nám nevyvedly poslední čtyři vztahy, a moc si přejeme, aby nám to tentokrát už vyšlo. Nicméně v tomto případě je možná lepší spoléhat na rozum. Jestliže nás začne někdo silně přitahovat, raději to hned nepovažujme za osud – je třeba počítat s tím, že nám to může vyjít, ale také nemusí.
Astrologický rys, který o vás vypoví víc než znamení zvěrokruhu
I první dojem často klame. Stejně jako můžeme potkat velice milého a zdvořilého člověka a po čase zjistit, že je pod hezkou fasádou bezohledný, může se někdo, kdo je nám zpočátku nesympatický, projevit kladně – naše tušení prostě nemůže být hned důkazem např. o něčí špatné povaze.
Jde totiž o to, jak rozumíme sami sobě. „Poznáme vůbec intuici od generalizací, stereotypů a haló efektu?“ naráží psychoterapeutka Stanislava Ševčíková na to, jak snadno se necháme (ať už vědomě, či nevědomě) ovlivnit svým okolím nebo právě prvním dojmem, tzv. haló efektem.
V našem vnímání reality podle odbornice mnohdy převažuje to, co vidíme, co si domyslíme nebo co si představujeme, nad klasickými případy intuitivní inteligence.
Proto v případech, kdy se nemusíme rozhodovat okamžitě, je podle terapeutky lepší, abychom hledali oporu pro svůj názor a zpětnou vazbu z dalších zdrojů. Intuice je podle všeho dobrý nástroj pro rozhodování ve vypjatých situacích. Nicméně pro život rozhodně není jediný, který máme.
| KDO JSOU INTUITIVNÍ LIDÉ? |
|---|
| Naslouchají svému vnitřnímu hlasu, který mnozí ignorují. Mají dobrý vztah se svým podvědomím, protože vnímají své vnitřní pocity. |
| Uchylují se k samotě. Ta je pro ně většinou důležitá. Výhodou těchto momentů je, že pak mají prostor na zpracování svých emocí, introspekci nebo prostě jen na uvolnění své mysli, což je nezbytné pro to, aby se intuice mimo vypjaté chvíle projevila. |
| Naslouchají svému tělu. Jsou schopni podchytit intuici díky tělesným pocitům, jako jsou sucho v krku nebo motýlci v břiše. |
| Jsou skvělí pozorovatelé. Jednou ze zbraní intuice je schopnost zachytit mnoho detailů a intuitivní lidé si jich všímají velice pozorně (např. v chování, gestech nebo změnách na oblečení jiných lidí), umějí jim dát správný význam a předjímat tak, co se stane. |
| Dobře si všímají svých snů. Sny jsou nejoblíbenější komunikační kanál podvědomí, často nám v jejich podobě posílá zprávy – intuitivní lidé se jim snaží porozumět a obvykle také umějí poznat, jestli opravdu jde o něco důležitého, nebo se jim zdál „pouhý“ sen. |
| Dokážou se emocionálně naladit na druhé. Empatie je jednou z tajných zbraní intuice. O člověku se hodně dozvíte, když pochopíte, jak se cítí. |
| Jsou flexibilní. Nejsou zaseklí na jednom názoru, pokud se jejich intuice ozve, jsou rychle schopni přehodnotit svůj postoj a uznat, že se mýlili. |
Kam míří střelka?
Poznat, kam vlastně ukazuje kompas naší intuice, není jednoduché. Podle filozofky Susanny Newsonenové se dá naše tušení lépe vnímat, pokud si uvědomíte následující věci:
- Věřit byste měli hlavně sami sobě. Někdy je užitečné konzultovat problém s jinými lidmi, ale také je dobré připomenout si, že ostatní ne vždy vědí, co je pro vás nejlepší. Pokud jsou zkušenější než vy, vezměte jejich radu v potaz. Přesto jste to vy, kdo jste žili a žijete svůj život, a vy také ponesete následky své volby. Zvláště se to týká životních rozhodnutí – od výběru zaměstnání, odchodu z práce až po výběr partnera.
- Intuici máte zakódovanou v mysli jako „síť faktů a pocitů“. Proto je daleko mocnějším nástrojem než rada někoho jiného. Vaše intuice propojuje tělo, mysl i ducha a všechno, co tyto tři elementy během vašeho života dosud zpracovaly. Pokud při nové výzvě cítíte vzrušení, motýlky v břiše i příjemnou nervozitu, je to pravděpodobně tím, že je to to pravé. Naopak nízké sebevědomí, letargie či stav, kdy jste ze situace doslova vyděšení, naznačují, že je něco velmi špatně. Je tedy dobré zaměřit se na to, v jakém stavu je nejen naše vědomá mysl, ale i naše tělo.
| „Při méně důležitých rozhodnutích jsem vždy shledával výhodným posoudit všechna pro a proti. V zásadních záležitostech, jako je výběr druha nebo povolání, by mělo rozhodnutí přijít z podvědomí, odněkud z nás samotných. V důležitých rozhodnutích osobního života bychom, myslím, měli být vedeni hlubokými vnitřními potřebami naší přirozenosti.“ Sigmund Freud |