Článek
Co vede ženy k tomu, aby začaly měnit svůj život? Je to určitě touha začít žít aspoň trochu jinak než doposud. Děti jsou větší a samostatnější, nebo už přímo odrostly a mateřskou péči už permanentně nepotřebují. Najednou vznikne prostor pro uvědomění si svých potřeb a tužeb. Ale dá se tomu uvědomění říkat právě druhá míza?
„Ano, i ženy prožívají tzv. druhé mízy,“ říká psycholožka Alex Doležalová z Institutu partnerských vztahů. Podle ní souvisejí: „Jednak samozřejmě se změnami hormonálních hladin (tedy období před a okolo menopauzy, kdy žena začíná pociťovat nové prožívání sebe sama, rekapituluje svůj dosavadní život, touží po nějaké zatím neidentifikované změně) a zároveň se životními zkušenostmi, kde hrají zásadní roli zejména odrůstající děti, které jsou těmito ženami vnímané jako odrůstající již ve věku 11 let, kdy dítě vstupuje do puberty a - byť nevědomě - naznačuje, že mámu již tolik nepotřebuje a začíná se vymezovat.“
Citovými vyděrači mohou být jak rodiče, tak děti
Touha po změně a hádky
Ale je to opravdu druhá míza? Není to jen touha žít aspoň trochu jinak svůj život a věnovat se sama sobě? „Druhá míza je vždy touha žít zase trochu jiný život, a to jak u mužů, tak u žen, jinak by se toto období nejmenovalo druhá míza,“ říká psycholožka.
Vysvětluje, že „u žen jde často hlavně o to, že je najednou pod vlivem měnící se hladiny hormonů přepadne pocit, že si z toho života chtějí i něco užít, že po dvaceti letech starání jen o děti, manžela a dům je načase, aby se začaly věnovat i sobě. A v extrémních případech se začnou ženy toužit věnovat jen a jen sobě“.
Pak opouštějí manžela, mnohdy i děti, a vrhají se do víru nového života. Podle Alexandry Doležalové mají totiž pocit, že jsou svobodné a mají konečně zasloužený čas jen pro sebe. „Nutno podotknout, že mnohdy ženy tento svůj pocit obětování se pro rodinu mají oprávněně, ale bohužel je to jen proto, že si po porodu dětí neuvědomily, že péče o děti není vše, že je potřeba i nadále pracovat na sobě, na manželství, na svých koníčcích a relativní soběstačnosti. Kdyby tyto ženy žily částečně i pro sebe již brzy po porodu dětí, nepřekvapila by je tak náhle tzv. druhá míza a pocit, že na sebe zapomněly,“ vysvětluje.
Partner si to, že žena prochází nějakou změnou či krizí, uvědomí ze změny chování. Deset nebo dvacet let doma žena nějakým ustáleným způsobem fungovala, a najednou se chová jinak. A většina takto „postižených“ mužů to nese nelibě. K tomu říká psycholožka, že „pokud nejsou muži psychologové, těžko rozklíčují příčinu manželčina chování a jejích pocitů, mají pocit zrady a nevděčnosti ze strany manželky a také najednou zjišťují, že jsou nepotřební, že jsou vyhazováni z domova. Je tedy logické, že se bouří, chtějí zpátky svou ‚normální‘ manželku a ne tuto novou osobu v druhé míze, které nerozumějí. A to už je jen krůček ke každodenním hádkám, výčitkám, obviňování a konfliktům vedoucím k rozvodu.“
Žít lze i jinak
U žen, stejně jako u mužů, není pravidlem, že když dosáhnou určitého věku, dostaví se pocit nenaplněnosti a nastane šílení z druhé mízy. Ženy by si měly uvědomit, že rodina a mateřství nejsou překážkou k tomu, aby se cítily žensky a dobře. I v manželství a při dětech přece mohou chodit cvičit, mohou se scházet s kamarády a kamarádkami, mohou chodit do různých kurzů, vzdělávat se, navštěvovat výstavy, koncerty apod.
Manželstvím a mateřstvím život přece nekončí, ve většině případů je to právě naopak.
Bavíme-li se ale právě o těch ženách, které si toto neuvědomují a snaží se chytat druhý dech - tedy tzv. druhou mízu, nabízí se samozřejmě otázka, v jakém věku je toto riziko nejčastější.
„Druhá míza ženy přepadá v období, kdy pomalu začínají ztrácet plodnost. Některé ženy tedy může přepadnout již okolo 37 roku, jiné až po čtyřicítce. A proč tomu tak je? Dokud je žena plodná, žije podvědomě s pocitem, že ji její partner třeba ještě oplodní, tudíž má smysl zůstávat ve vztahu a být hospodyňkou a rodičkou. Jakmile žena začne ztrácet plodnost, začne logicky ztrácet také zájem o samečka, tedy partnera, a začnou ji pod vlivem hormonů přepadat pocity, že samotné jí bude lépe, že si bude moci dělat, co chce, že zase začne žít,“ říká Alexandra Doležalová.
Upozorňuje, že tyto stavy mysli často podporují podobně naložené kamarádky, které mohou být rozvedené, rozvádějící se nebo nacházející se ve stejné životní fázi. „Tyto samičky se začnou hromadně v rozvodu a druhé míze podporovat, a pak dochází k fenoménu, že když se v okolí rozvede jedna žena, většina kamarádek ji následuje. Pokud si žena v druhé míze najde brzy nového partnera, je zde velká šance, že si svou druhou mízu skutečně užije a s novým partnerem život hezky dožije tak, že budou třeba cestovat a užívat si různých radostí.“
Jak vše může skončit
Problém u žen ve druhé míze ale nastává v okamžiku, když žádného nového partnera nepotkají a dostihne je nepříjemná realita. Často pak mají finanční problémy, sníží se jejich životní standard, než na jaký byly zvyklé v manželství, a ruku v ruce s tím se objeví pocity marnosti a života beze smyslu.
„Ženy pak ztratí elán do čehokoli, ztratí sebevědomí, když o ně žádný muž v tomto věku již neprojeví zájem. Na Západě se dnes rozmáhá trend, že dvě ženy po období druhé mízy mezi čtyřicítkou a padesátkou začnou žít spolu, protože zjistí, že společné zájmy, cestování a zážitky je naplňují více než soužití s mužem,“ říká Alexandra Doležalová. Druhá míza může postihnout každého, kdo není se svým životem spokojený.
Je ale jeden velký rozdíl mezi ženskou a mužskou druhou mízou. Muži totiž pálí mosty za svým dosavadním životem většinou poté, co se seznámí s okouzlující mladou ženou a pocítí touhu nastartovat s ní po boku svůj nový „mladý“ život. Konce bývají tragikomické. U žen je ale nový partner velmi často důsledkem její přeměny, a ne pouze její příčinou.
