Článek
Za své znásilnění se totiž stydí. Ale nejen to, mluvení o něm jim šokující zážitek oživuje a vzpomínky na něj je traumatizují. Některé si také nejsou jisté, jestli muže přece jenom nějak nevyprovokovaly. Prostě se ocitají ve víru silných pocitů a zvládnout je, to pro ně vůbec není snadné.
Spousta z nich se také bojí konfliktů a nepříjemných nebo pro ně trapných situací, které vzniknou při vyšetřování nebo u soudu. Pro řadu z nich je odpuzující už jenom fakt, že by měly absolvovat hned po znásilnění lékařské vyšetření, které je nezbytné, aby specialista zjistil například to, jestli nejsou poraněné, odebral jim z pochvy vzorek mužského semene jako jeden z důkazů trestného činu atd.
Sexuální násilí by nemělo projít ani v manželství
A to nemluvím o možnostech nákazy, protože naprostá většina pachatelů samozřejmě nepoužije kondom. Nebo o riziku otěhotnění.
Ne každá žena, která je v šoku, si uvědomí, že je potřeba, aby užila postkoitální antikoncepci. Ta účinkuje ještě 72 hodin po nechtěné souloži. I když se její prodej hodně uvolnil, není možné brát tyto tabletky jako lentilky. Ženy by měly konzultovat jejich užití s lékařem.
Znásilněných bylo podle kvalifikovaných průzkumů zhruba 11 % žen v ČR. Přibližně polovině z nich se to přihodilo dokonce opakovaně
V každém případě lze na jedné straně chápat motivy žen, které nechtějí nic hlásit a snaží se vše vytěsnit z mysli, případně na to úplně zapomenout. Na druhou stranu by si měly uvědomit, co tím podpoří.
Násilník může ve své trestné činnosti pokračovat. Dopouští se jí na nich často opakovaně, případně na jiných. Pokud případ ohlásí, zvyšují šanci, že ho zastaví. To má smysl jak kvůli samotným agresivním činům, tak kvůli šíření nákazy, zvlášť pokud jde o infekci tak nebezpečnou, jako je HIV-AIDS.
Sexuální agresi často spustí alkohol
V každém případě bývá dobré, když žena navštíví některou z organizací typu Bílého kruhu bezpečí. Ty nabízejí pomoc lékařů, psychologů i právníků. Navíc mají značnou zkušenost, jak podobné případy řešit citlivě a efektivně.
Na internetu najdou ženy mnoho rad, jak se bránit násilníkovi, který je napadne třeba v noci cestou domů. V těchto případech ale mívá smysl spíš to, když žena navštíví kurz sebeobrany, kde si určité techniky prakticky nacvičí tak, aby pak v reálné situaci reagovala co nejpohotověji a co nejlépe.
Dobře míněné rady z vyhledávačů, které nedokáže v praxi dost razantně použít, protože je vystresovaná, jí obvykle k ničemu moc nejsou.
Ukažte násilníkovi, že na vás si nepřijde
Nemluvě o tom, že se těchto činů obvykle dopouštějí nebezpeční sexuální agresoři, tedy sadisté a lidé s jinými patologickými diagnózami. I v těchto případech je užitečné, pokud se od odborníků dozví, co má smysl dělat a co ne.
Často doporučovaným prostředkem, jak se bránit, je pepřový sprej. Když ho ale žena použije ve větrném počasí, snadno se může stát, že pepř zasáhne ji namísto násilníka. Zvlášť když vítr mění svůj směr. Tím mu pak znásilnění paradoxně usnadní.
Specialisté vysvětlí ženám také to, do jaké míry si zvyšují riziko vážných poranění nebo i smrti, pokud začnou násilníkovi vyhrožovat, že vše oznámí na policii atd. Zejména deviantům nedělá žádný velký problém je umlčet tím, že je zabijí.
Rizikové situace
Řada moderních žen dnes nerada slyší argumenty toho typu, do jaké míry řada obětí ke svému znásilnění nechtíc přispěla. To, že některé situace jsou vysoce rizikové, je ale realita.
Ve své praxi soudního znalce se opakovaně setkávám s případy, kdy oběť neuvažuje o tom, jestli není zbytečně riskantní popíjet vydatně alkohol s muži, které nezná. Případně s nimi užívat drogy. Anebo kombinovat obojí.
Podobně jako pachatelé znásilnění bývají také jejich oběti často pod vlivem alkoholu. Některé jsou tak opilé nebo zdrogované, že je překvapí, když se dozvědí, že je někdo znásilnil. Prostě si na nic nepamatují. (Což samozřejmě samotný trestný čin nemůže rozhodně nijak ospravedlnit nebo zmírnit.)
Partner ji málem uškrtil. Teď Tereza dává naději desítkám žen, které čelí násilí
Pro řadu mužů je taková situace dokonce vítanou záminkou, kterou se čiperně snaží využít. Žena, která neříká ne a nebrání se, podle nich souhlasí se souloží a nemůže se tedy jednat o znásilnění. V tom se samozřejmě velice pletou a zákon naštěstí pamatuje i na takové situace.
Souhlasím s tím, že alkohol ani drogy nejsou žádnou omluvenkou pro trestný čin. Stejně tak ani poněkud uvolněné chování některých dam, které se ocitnou pod vlivem omamných látek. Soudně uvažující žena se ale takové rizikové situaci raději vyhne.
Znásilnění je totiž kromě fyzické újmy i zážitek, který může vážně poznamenat její další sexuální život a narušit psychiku. Strach, úzkostné stavy nebo deprese, to je pouze část potíží, které jí po něm reálně hrozí.
U znásilnění je specifické to, že k většině případů nedochází mezi lidmi, kteří se neznají, ale naopak mezi lidmi, kteří se znají. Násilník je často příbuzný, spolupracovník, známý, kamarád, nebo dokonce partner. I to je důvod, proč spousta žen své znásilnění neoznámí na policii.
Ale i v těchto případech je to chybné rozhodnutí, protože útočníci pak snadno získají pocit, že o nic tak strašného nejde, a když něco podobného udělají znovu, mají velkou šanci, že jim to opět projde.
Známky, které odhalí pasivně agresivního partnera
Smutnou kapitolou jsou pak případy, kdy příbuzní nebo blízké osoby sexuálně zneužívají děti a nezletilé. Rodiče to mohou odhalit a zastavit jen tak, že si včas všimnou náhlých změn v chování dítěte nebo teenagera: ti se zavřou do sebe, zhorší se jejich prospěch ve škole, mají problémy se spánkem, trápí je náhlé úzkostné stavy atd. Pak je namístě navštívit s potomkem psychologa nebo psychiatra.
