Článek
Necítím se už jako úplná žena," přiznala navíc veřejně Euphrasia Etta Odžongová, jedna z dcer krále kmene Edžagam z jihozápadního Kamerunu. Je to poprvé, co se proti ženské obřízce veřejně vyslovila vysoce postavená žena, sama postižená rituálem.
"Po obřízce nás, děvčata, shromáždili ve zvláštním táboře. Dávali nám hodně jíst a učili nás obřadní tanec nkim," řekla novinářům princezna. "Je to posvátný tanec, a tak jsme si měly myslet, že ho smíme tančit právě jen kvůli obřízce," vysvětlila.
"Jsem méněcenná"
"Připadám si ale poznamenaná, méněcenná. Muži v mém okolí se o mne vždy přestanou zajímat, když zjistí, že jsem byla jako malá obřezána. Myslí si, že nejsem schopná sexuálního prožitku," řekla princezna v osvětové kampani, organizované společností Abemo.
Učitelka kmene Beatrice Ettová, sama rovněž v mládí obřezaná, ale s princeznou nesouhlasí. Je to součást našeho kulturního dědictví a to musí být zachováno, jinak se poruší integrita našich žen," tvrdí. Také obřezávačka edžagamských dívek Mamma Anna považuje ženskou obřízku za důvod k pocitu hrdosti.
"Nejobtížnější je získat jejich důvěru," říká o svých zkušenostech s osvětou mezi ženami v Nigérii Chuck Mike. Je autorem hry Smysl pro sounáležitost - pohádka o Ikpiko. Dílo vychází z několika skutečných příběhů žen, jež prodělaly obřízku. Ikpiko je termín, označující na západě Nigérie pohrdlivý vztah vůči neobřezaným dívkám.
Tradiční proceduru, při níž jsou ještě malým dívkám většinou v nehygienických podmínkách a bez jakéhokoli znecitlivění odříznuty vnější stydké pysky nebo i klitoris, prodělá devět z deseti Nigerijek. "V tomto prostředí je vzácností, když některá tímto zásahem neprošla; takovou pak společnost zavrhuje," pokračuje Mike.
"Dělalo se to vždycky"
V divadelní hře, s níž Mikova společnost objíždí nigerijský muslimský severovýchod, etnicky spojený s Kamerunem, je hlavní postavou obřezávačka. V klíčové scéně si povídá s ženou, která si teprve v dospělosti uvědomila, že byla v dětství poznamenána. "Matka mi říkala, že to je věc, která se malým dívkám dělá a že ona tak dosáhla stavu, který sama chtěla," říká jedna z postav hry obřezávačce. "Já ale vím, že to matce i mně vzalo možnost potěšení," svěřuje se hrdinka. V závěru hry pak obřezávačka v teatrálním gestu zahodí své nástroje a začne ve své vesnici proti tomuto "kulturnímu dědictví" brojit.
