Článek
Psychologové sledovali téměř 1600 mladých Češek a Čechů na prahu dospělosti, převážně vysokoškoláků, a mapovali jejich chování, postoje a cíle. V začátcích výzkumu jim bylo mezi 18 až 25 lety, v jeho průběhu dosáhli ti nejstarší až 29 let věku. V dřívější době by se tak jednalo o období, ve kterém by už většina z nich žila v manželství a vychovávala děti. Dnes ale tito jedinci ve většině případů spíš k těmto velkým závazkům teprve pozvolna směřují. Proto je mnozí označují za generaci nedospělých dospělých.
Za hranici vstupu do dospělosti je totiž považována schopnost přijmout dlouhodobé závazky. Současní dospívající je odkládají, ale nedělají to záměrně. Ocitli se v situaci, kdy jsou prvními, kdo má téměř neomezené možnosti, postrádají ale vzory, podle kterých je možné mezi všemi životními nabídkami rychle vybírat nejlepší možné řešení.
„Když má člověk mnoho možností a svobodu rozhodování, cesta k vlastní nezávislosti je mnohdy složitější. Má zároveň méně jistot, více nejasností a obtížněji se pak dělají zejména dlouhodobá rozhodnutí. Odklad dlouhodobých závazků až na hranici třicítky však neznamená, že mladí dvacátníci nechtějí svůj současný život prožívat smysluplně. Problém je ovšem v tom, že dnes pro ně není jen jediná správná cesta, jak se stát dospělým,“ vysvětluje Petr Macek, vedoucí Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny na Fakultě sociálních studií MU.
Vysoké nároky na partnera i zaměstnání
Na rozdíl od předchozí generace je ta dnešní také velice náročná na své okolí, a to zejména na životní partnery. Hned tak někdo se jim nelíbí, a když už se jim zalíbí, pak jim nečiní žádné problémy vztah ukončit v okamžiku, kdy partner přestane naplňovat jejich představy.
„Z jiných studií víme, že existují dva pohledy na vztahy. Jeden říká, že partnerství bude fungovat jen tehdy, když do sebe oba jedinci zapadnou jako dílky skládačky, najdou toho pravého. Druhý ale naopak počítá s tím, že na vztahu je třeba pracovat. Je zřejmé, že u dnešních mladých převažuje první varianta,“ podotýká výzkumnice Lenka Lacinová, podle jejíchž slov je zajímavé, že mýtu „toho pravého partnera“ lidé věří i v dospělosti. I když jiných přesvědčení ohledně partnerských vztahů, která mají v období adolescence, se postupně zbavují.
Velmi podobné je to i při výběru zaměstnání. Většina z nich dnes přesně ví, co chce dělat, ale potřebuje v zaměstnání vidět perspektivu. Zaměstnavatelé by tak s nimi měli mnohem otevřeněji hovořit nejen o současné pozici, ale i o cílech, které by chtěli v budoucnu dosáhnout. Zatímco dříve bylo přiznání, že se daný zaměstnanec poohlíží po jiném místu, něčím, co z něj činilo nedůvěryhodného pracovníka, dnes jde o akceptované sdělení.
Pokud vás toto téma zajímá a chcete porozumět dnešním mladým, pak sáhněte po knize Cesty do dospělosti: Psychologické a sociální charakteristiky dnešních dvacátníků, kterou vydalo nakladatelství Masarykovy univerzity Munipress.