Hlavní obsah

Deník zasloužilého otce - Trsnout si

Novinky, Robert Fajman

Zbaven schopnosti dorozumět se hlasem, zůstal mi žaludek na vodě a dva ukazováky. I ostatní prsty mi celkem slouží, ale těmi psát beztak neumím. Kdybych byl býval přišel nějakou šťastnou náhodou při křepčení na parketu i o ruce, byl by ode mě definitivní pokoj. Alespoň co se písmenek týče. Jak se však zdá, poctivě existuji dál. Možná i na věčné časy, soudruzi...

Článek

Dospělák, který se stal rodičem, jaksi automaticky pozbývá některých privilegií svobodných, bezdětných jedinců, jsa nucen, samozřejmě dobrovolně a s láskou, věnovat zodpovědně čas a energii rozkvětu a prospívání potomka/potomků na úkor přízemních, že, ehm, víkendových pitek, kalbiček, nocí pod širákem a tak dále. Jistě, jsou i tací, ukažme si na ně, kteří ani v nejmenším tyto aktivity neomezují ani po rozmnožení se.

Budiž. Nejde o to, že by to nešlo, ale jaksi už to není ono, páč jste se na souřadnicích mapy hodnot šoupli do jiných končin, alespoň já už o to nestojím. Své si člověk užil, zmoudřel, že, ehm, ehm, a taková litrovka Sklepmistra, tfujtajbl, baťoh na zádech a pražce pod keckou chutnají jinak v šestnácti a jinak v pětatřiceti. Tak to prostě obvykle je.

Když  se tudíž v kalendáři naší čtyřčlenné rodinky před časem objevil červený křížek u data 3.12., zpozorněl jsem. V jednom místním podniku zosnoval kamarád s mou hudbymilovnou ženou "dídžinu" "jako za starých časů", jej!

Účast manželky byla jaksi nezbytná, páč byla spoludýdžejem, mně zbyla možnost zajít jen v případě, pokud tchýně projeví odvahu ohlídat přes noc obě naše cácorky. Projevila i přes to, že předchozí noc si téměř usekla na noční šichtě ve zbrojovce prst a domů dorazila ofačovaná a mírně krvácející, brrr, ta dobrá žena se jednou zmrzačí. Po asi dvouhodinovém váhání jsem kolem jedenácté večerní přeci jen vyrazil. Dám si dvě pivka a zase půjdu, že..., jak jinak?!

Že se budu tři hodiny směšně, ale o to nadšeněji vykrucovat jak starý kocour pod DJ pultem, toho bych se nenadál. Ale bylo to, řeknu vám, příjemné, očistné. Nejsem já moc zaprděný, neměl bych vyrazit do víru noci častěji? Asi ne, nečekaně je to zaručenější, podruhé už by to asi nevyšlo. Každopádně jsem v sobě ještě objevil trocha života. Jaksi jsem ovšem ignoroval svoje sílící nachlazení a škrábání na hlasivkách a druhý den ráno jsem se nezmohl ani na slovo. Teď tu chodím po bytě a hraji si na hluchoněmce, páč mám i uši přizalehlé.

Pokud ovšem předpokládáte, že jsem během té noční relaxace na pár hodin dočista zapomněl na rodičovský úděl, i nezapomněl, na to jsem moc rodič. Ale bylo to, sakra, příjemné. Skočte si, děcka, někam trsnout a něco zkonzumovat! Jako zamlada, ehm...

Související témata:

Související články

Deník zasloužilého otce - Vyspi se po-o!

Běžný dospělý občan by dáchánek po-o uvítal, ale i bez něj to zvládne, aniž by měl na čele nápis usínám, z cesty! Ne tak dvou a půlletá slečna! Chrrr!

Deník zasloužilého otce: nech mě umřít

Nech mě, Roberte, v klidu umřít, prosebným hlasem mě požádala naše 2,5letá dcera. Podobná moudra z ní teď padají denně. Za pár let se nám bude asi doma blyštit...

Výběr článků

Načítám