Hlavní obsah

Deník zasloužilého otce - Kladivo na ně!

Novinky, Robert Fajman

Nikoliv na čarodějnice, anóbrž kladivo na bacily, Machu a Šebestová, to by se šiklo, hergot!

Článek

Páč, bacíte-li bacila kladivem, tak je s bacilem, samozřejmě, amen. Mám doma tři ženské (nepočítám tchýni, která je tu jaksi v rámci inventáře, nemluvě o tom, že byt je jaksi trochu úplně její, že) a všem třem je třeba vymlátit bacily až by chlupy létaly. Zatímco snivé, vánoční melodie zvučí narvaným velkoměstským obchoďákům a chudák Ježíšek zatlačuje slzu, kterak kdysi vystačil pod stromkem s vlašským oříškem, jablíčkem a marcipánem, naše famílie vede nerovný boj s mikrosoupeřem.

V tento chřipkoidní čas nejsme s tímto údělem zdaleka osamoceni, zalehl kde kdo, místní doktor, pošťačka i nejotrlejší štamgast z místní nálevny a nejspíš i vy, ale to je slabá útěcha. Já to dycká nějak překlepu (na což asi jednou  mé plíce v kooperaci s Philipem Morrisem dojedou...), ale když fajruje v noci dvou a půlletá holčinka, vedle ní nijak zvlášť neprosperuje ani její devítiměsíční ségra, dusící se odporným kašlem a do toho se sotva plazí a skuhrá manželka, joj...

Víte, když mi někdo servíruje lipový čajík s medem a chlácholí mě vlídným slovem, je to celkem milé, být pacientem, ale je-li na mě observírovat všechny mé tři churavějící ženské, jedna náladovější než druhá, páč s bacilem není žádná švanda, jsem pak po pár hodinách trochu zakaboněný, neřku-li protivný. Stydím se, ale je to tak. A být protivný v prosinci, to je snad ještě protivnější, než být protivný kdykoliv jindy v roce, že!

Dárky jsme objednali přes internet, nějaké už dorazily, ať žije romantika, jen je zabalit. Hlavním baličem jsem tradičně a rád já, mé ruce plus nějaký ten předražený, ultrahezký vánoční papír, mašle a hup s tím pod jehličí. To bychom měli. Zatím ještě ale není kam kvaltovat, 24. je daleko.

Přesvědčit tchýni, aby nevyšilovala s tunou cukroví se mi nepodařilo. V lednu toho ještě bude plný balkon a já budu uzobávat a uzobávat a vyprazdňovat všechny ty krabice s tvrdnoucím cukrovím. A budu tloustnout a tloustnout a vůbec a proč ne, že.

Bacily do té doby, doufám, dávno odtáhnou o blok dál, páč už jich máme dost plné zuby. Zrovna teď Šebestová drhne v TV z po tisící omílaného DVD ze všech sil drsným kartáčem Kropáčkův jazyk. Tu máš čaj a nějaké to léčivé cucadlo, kynu manželce a sobecky se těším, až se uzdraví a já si skočím na pár vánočních pivek, tfujtajbl přízemní. Cinkylink, cinkylink!   

Související témata:

Související články

Deník zasloužilého otce: nech mě umřít

Nech mě, Roberte, v klidu umřít, prosebným hlasem mě požádala naše 2,5letá dcera. Podobná moudra z ní teď padají denně. Za pár let se nám bude asi doma blyštit...

Deník zasloužilého otce - I řvu!

Řvaní je tak přízemní a vůbec tfujtajbl věc. Nebo není? Už je to tady zase, už zase řvu. Já, já do kterého bych to nikdá neřekl. Tichý, užvaněný chlapík,...

Výběr článků

Načítám