Článek
Napadlo mě to, prostě tak, ždibínek gaunera ve mě. Bylo mi nějak akorát, hezký začátek dne a právě tenhle akurátní okamžik mě přivedl na vyloženě rouhačskou myšlenku, nijak originální, známou z mnohých bijáků rozličných kvalit. Nazout papuče, vzít iniciativně koš s odpadky, vyklopit všechen ten nehygienický matroš do kontejnerů a...
Po pár hodinách by to už rodině přišlo krapet podezřelé, popelnice jsou přeci nějakých 62 sekund cesty volným krokem a živitel tuhle cestu evidentně nedoabsolvovat, ač už se smráká. No, nějak bylo, nějak bude, nejsem jediný samec v lidské džungli, dejme tomu pár týdnů, ženská se oklepe, rodina pomůže, snad hlady nepomřou. To už dávno pojedu nový život, čerstvoučký jak puleček, slušně rozjetá firmička na úklid psích exkrementů nebo tak něco řekněme v Palermu, což je, samozřejmě, rezidenční čtvrť v Buenos Aires, ale i všelikde jinde (Montevideo a tak), ale v tomhle Palermu je ZOO, zviřátka to já rád, i planetárium se šikne, jak to všecko na té obloze blikoce, víte, mohl bych patřičně intergalakticky vzpomínat na ženu, děti a tak...
Časem bych si našel lepou argentinskou děvu a..., halt, prrr, kam jsem se to, co to, plesk, plesk, prober se, junáku! Děvu? Leda prd! Solitérem budeš, jen odporně nezodpovědné vztahy na jednu noc, žádná rodina, zázemí, sobecká vlastní režie, jen pár slušně prosperujících, hezoučkých vozítek na vysávání hovínek... Prostě hovna = prachy (mrkněte do snáře), jasná věc, proto ta velmi konkrétní specializace, prostě vize, uf! No, jeden se ani nenaděje tři roky profičí a drahá dostane podivný pohled s podivného místa s ještě podivnějším textem: jak se vede tobě a dětem, kotě?, tvůj choť, toho času José Pablo González...
Nový začátek jak z magazínu! A kde se vzal, tu se vzal, slejvák jak z obrovského cedníku s velkým průměrem otvorů. Vytrhl mě z tupého pohledu v dál, přestal jsem se opírat o přeplněnou popelnici, popadl koš, co ho bude třeba osprchnout a domů. Vešel jsem jistým krokem hrdiny. "Kdes´ byl tak dlouho?" se dalo očekávat. - Ale nikde, lásko, trochu jsem přemýšlel (to já takhle tu a tam dělávám) a uvědomil si, jaký poklad doma mám, všechny ty (vy) mé tři ženské, zázemí, zodpovědnost, složenky, éé, sakra, dyť to je snad víc než, pfff, vím já, prosperující exkrementy z Buenos Aires... Cože?