Článek
Jeden by se pousmál, ale pozor! Mluvíme o vážné a zcela zásadní věci, alespoň pro ně. Už teď si má maminka stěžuje všem prodavačům za pulty naší vísky, kterak "jí ho tchýně nepůjčí". Malá bude pečená vařená u ní a mně ji sotva ukážete. Ona všechno, já nic! Jsem tvoje máma! Rudne a má na kahánku...
Líbám ji na tvář (sám se tomu divím) a hladím ji ve vlasech. (Sakra, jak dlouho jsem tohle neudělal? Udělal jsem to vůbec někdy? Nebo poprvé až teď, ve třiceti? Budu to muset opakovat častěji, člověk bere mateřskou lásku tak automaticky, ale když odroste, málokdy se už svých rodičů dotýká. Hmm.) Zabralo to.
Aby se uklidnila, sahá po pletacích jehlicích, cink, cink, cink a hromádka kulichů, svetříků, ponožek a tak dále se utěšeně rozrůstá. Jde sice o tytéž modely, s nimiž jsem zářil před téměř třiceti lety já, ale darovanému koni (kulichu - ten s barevnou bambulí a zavazováním pod bradou...) na zuby (na šňůrky) nekoukej.
Má maminka je svérázná, přírodní osoba. Kartářka, vědma, distributorka, léčitelka a chovatelka. Nejraději má klid a nesnáší návštěvy. V bytě si není kam sednout, protože kam se podíváte, narazíte na psa případně kočku. Odtud má láska ke zvířatům. Kam se dají nacpat, tam jsou knihy o věštění. Stačí se neprozřetelně zmínit o čemkoliv a o komkoliv a maminka už drží tužku, kus papíru a ptá se na datum narození. Za pár chvil ví všechno. Kolik má onen nešťastník sourozenců, že má větry i jak dlouho pobude na planetě.
Píchne-li vás v boku, zabolí hlava, zhorší se zrak, už držíte pixlu výhradně přírodních pilulí, které pomohou na všechno. I na rakovinu. Při odchodu mi s vážností i radostí drží ruku nad novou květinou v chodbě a ptá se, zda cítím tu energii?! Podívej, jak se k tobě přitahuje, úplně ohýbá listy! Maminka je úžasná osoba, v okamžiku, kdy náš potomek poprvé zařve na tento svět, bude mít osud zpečetěn - datum, hodina a numerologická mřížka vypoví vše!
Bude to chtít rozvážně rozprostřít návštěvy mezi obě babičky. Nerad bych znovu viděl slzy. Na oplátku by bylo třeba jim vštípit několik našich smělých (a nesplnitelných...) přání, kterak nevychovat z našeho drobečka oplácané, rozmazlené, šišlající individuum, upatlané od věčných čokolád a cukrlátek. Ťu ťu ňu, ukašš rušišky, no, pušššinka.
Už teď, když pozoruji tchýni, něžně žvatlající na našeho příšerně náladového psa, kterak jí při vaření od rukou jakože omylem padají kusy čerstvého masa z kuchyňské linky psíkovi přímo před nos, děsím se obezity jako čert kříže.
Tchýně je Polka. To znamená bezkonkurenční kuchařka, hospodyně, vřelá, družná a upovídaná žena. Radující se z každé maličkosti, pyšná na každý úspěch, zdrcená z každé prohry. Svou strategii zaměřuje právě směrem přes kuchyň a žaludek, což nikdy nebyla parketa mé maminky. Je báječná, ale vaření jí nijak zvlášť k srdci nepřirostlo.
Sotva sáhnu u tchýně po věšáku a bundě, už slyším: dnes budeme mít knedlíčkovou polévku, plněné zelné listy a puding! A jen tak mimochodem dodá: copak vaří dnes máma? -Dnes se najím tam. Ale já už ti nandávám!
Abych neurazil, jsem nucen zdlábnout dva obědy denně. Není divu že mírně tělnatím. Kde jsou ty doby, kdy jsem oblékl všechny ty kalhoty, co se mi povalují zastrčené hluboko ve skříni.
Maminka zajistila přebalovací pult, tchýně kočárek, nenechali si to vymluvit. Pro obě to byla velká oběť. Pro kočárek se jelo (autobusem!) až do Polska, kde se jistá tetička zabývá podnikáním v tomto oboru, pultem byl pověřen otec truhlář. Kovářovic kobyla nechodí náhodou bosa a donutit tatínka dostát svému slibu ( - v pohodě, za víkend to máte hotové, o nic nejde, počítej s tím!) je úkol hodný mistra v oboru nátlakové psychologie. Což maminka je.
Zatímco si poklidně vychutnáváme těhotenství a nervózníme z porodu, který je coby kamenem dohodil, příbuzní dávají tu méně tu více zběsilé rady do života a pes s kočkou se třesou, kterak přijdou o vydobytá teritoria.
Příště, až budeme rozšiřovat členství v rodině, zkusím zapracovat rovnou na dvojčatech, snad se tak vyhnu přetahování o vnučku.
Mateřská láska je krásná věc, ale taková zhrzená babička dokáže být pěkně nasupená lokomotiva!
