Hlavní obsah

Deník čerstvého otce - Šípková Růženka

Novinky, Robert Fajman

Jak jsi se vyspal? Halekají po ránu kolegové v práci ode dne, kdy jsem si přivezl své dva poklady z porodnice. Nic moc, co? Ale Alžbětka spí jako dudek!

Foto: Josef Zajíc

Dalibor Záruba, autor tří knižních titulů. Nyní představuje svoji další knihu.

Článek

Máte-li doma čerstvé miminko, je vystaráno. Konec, šmitec, děs a hrůza, sbohem klide, sbohem spánku! Alespoň soudě dle informací nemála známých, rodičů již mírně odrostlejších potomků.

Dobře si pamatuji, kterak před pár roky mladý kolega chodil do práce jak po celonoční směně na šachtě. Kruhy pod očima, ztrhaný a malátný k nepoznání. Moc toho prý nenaspal. Počítal jsem raději se stejně neradostnou inovací spánkového režimu. Ale ono nic, zatím! Alžbětka spí jako jelimánek, budí se každé tři hodiny, téměř přesně na minutu.

Poctivě a klidně se nechá nakojit a pokračuje ve spánku. Přes den i přes noc. Spí vprostřed našeho letiště, mezi námi. Nemá se to, aby si robátko zvyklo býti samo v postýlce, ale když ona je tam zdaleka nejspokojenější.

Jen ojediněle otevře kukadla na trochu delší čas, aby uvykala okohybné svaly. Tedy, platilo to prvních asi pět dnů, kdy jsem se hrdě v zaměstnání naparoval, jak tiché a hodné a vyjímečné (jak jinak, že) máme děťátko. Ale teď už zřejmě nastala doba důkladného průzkumu budoucího životního prostoru.

Očiska šmejdí kam jen dohlédnou, což zatím je jen pár desítek centimetrů, a spát se nám vůbec nechce. Mimina spí šestnáct hodin denně, říká jedna kniha z v naší knihovně. Tak jestliže první dny to bylo u naší holčičky dvacetdva hodin, pak dnes, po týdnu, nějakých pět.

Avšak tváří se absolutně spokojeně, tlusťoučká a zvědavá. A čiperná, zdá se. Až dost. Sladká manželka je z věčného kojení uondaná, že sotva zvládne něco jiného. Já se snažím vydělávat, ale myšlenky mám doma, u nich dvou. Ale už si zvykám. Připadám si trochu odstrčený, první dny jsou přeci jen maminky, nic naplat. Sotva ji mohu nahradit, mlíčko je mlíčko.

On dospělácký život je vůbec nuda, pche! Odkroutíte si šichtu na place a hurá domů. To kojenec, ten má teprve vydřený žejdlík mléka. Ono to není jen tak, pánové a dámy, zaslouženě vyspávat, nasávat mléko a ještě zkoumat, co to tady všude kolem je za věci. Do toho kakání, čůrání, věčné prdíky, větříky, odkrknout, ublinknout. Vláčejí vás sem a tam, nenáviděné koupání (kojenci prý mají rádi vodu, brrrrrr), věčné přebalování a převlékání. Ti dva obři se nade mnou věčně předklání, šeptají a jak se rozeřvu, nevědí, kam dřív skočit...

Fenka shih-tzu zaujala pozici ochranářky a jak se ozve směrem od miminka podezřelý zvuk, už je na zadních, panáčkuje a jistí situaci. Chová se tak ke všem mláďátkům, onehdá jsme ji vyndali z králíkárny malé králíčky. Hned byla na zádech a nabízela se coby máma! Tak copak to tu píská za králíčka tentokrát. Kočce je to buřt, registruje nové "zviřátko", ale více ji to nevzrušuje. Má svoji čest - no bóže, aby jste se nepotento...

Má drahá vše zvládá ladně, ale už na ni doléhají i první nemilé dojmy a pocity z domácího prostředí - nic nestíhám, nic nedělám, jsem hrozná. Prs nemám tak akorát, aby se Alžbětce dobře pilo, kdo ví, zda pořádně přibírá, budu ji muset vážit!? Dělám všechno jak mám? Určitě už jsi ze mě otrávený, viď?

Cože?! Hergot, ne že bych si nedokázal představit fajn večer s kamarády v hospodě, ale vím, co se sluší a patří. Chtěli jsme holčičku, máme krásnou holčičku. Tak se holt musí nějaká ta hospoda obětovat, safra, není mi dvacet! Každá doba má něco do sebe. Teď jsem tu pro ně. Tedy ne že bych tu a tam nezaskočil na pár s kamarády, že. Ale alespoň jsem přestal kouřit. Nechci dceři zavánět kouřem a tabákem. Zatím neříkám hop, je to 14 dní, ale motivace je to pořádná, hergot!

Ob den běhám s filmem do fotolabu, abych si za hodinku vyzvedával kupy nových snímků. Udělají vám je hned i na CD, takže i nemajitelé digitálních fotoaparátů mohou za moment směle rozesílat známým emaily s hromadou fotopříloh, z nichž budou mít dotyční adresáti jistě velkou radost. Zejména stahují-li je přes telefon a za své :o)

A nakonec babičky. Konečně se dopravily do stověžaté na exkurzi k prvnímu vnoučeti. A mohly na ní oči nechat. Však už ani nečekaly, že by se něčeho od takového trdla (to jako mě) dočkaly. O to vřelejší šišlání a sveřepé dohady na koho je ta malá podobná. Na mého bratra, rozhodně na něj! (He?) Ne, ne, já bych spíš řekla do tebe, hmm. Ale i ta maminka tam je atd. Jakoby to nebylo jedno, všechny miminka jsou stejná a krásná.  

Související témata:

Výběr článků

Načítám