Článek
Ještě před rokem, dvěma, kdy jsem nebyl otcem, považoval jsem zkušenosti starších na toto téma za značně přehnané. Bože, to přeci nemůže být problém! Drobeček usne a hup na to. Než stačí procitnout, je to odbyté a dospěláci se mohou cítit uvolněně a spokojeně, co bychom si namlouvali, že. Ono jednou za čas, pokud možno ne za rok či měsíc, taková pořádná, no, však víte co, přilepší na psychické pohodě dvou vyčerpaných, milujících rodičů.
Den je tak dlouhý a možností tolik! Ovšem - ouha. Zakouším na vlastní kůži, že ony vyprávěnky nejsou až tak úplně "mimo mísu".
Alžbětce je téměř přesně sedm měsíců (1.9% mého stáří) a pokusy jejích rodičů o pohlavní hrátky se stávají téměř bojově - strategickou záležitostí.
(Tedy vážení - teď neférově vylučuji z debaty ty rychlíky a borce, pro něž oželení pravidelného styku nepřipadá v úvahu a jsou ochotni a nuceni využít opravdu každé chvilenky, vlítnout na to a basta. Řeč bude o usedlejší variantě - pohodový, neuspěchaný, manželský, ehm, akt, na nějž stačí z důvodů rodičovské zaneprázdněnosti dojít zpravidla až když už je za okny hluboká tma...)
První předpoklad - podařilo se vám konečně malého potomka uložit a uspat - vypadá to nadějně.
Ostatně, k tomu uspávání - často si lámu hlavu, z jakých to mě utajených zdrojů ten prcek čerpá ty tuny energie, když o půlnoci leze po letišti, hihňá se, vříská, žvatlá a má zrovínka nejvíce chuti objevovat svět. (Vědět to, občas bych se na tu elektrárničku též napojil, mám to mnohdy zapotřebí jako sůl!)
Takže znovu - je deset (případně doplňte čas dle vaší zkušenosti), brouček usnul jako andílek, zapnuli jste chůvičky (pokud si nevystačíte s tenkostí stěn), potichounku zavíráte dveře do ložnice.
Nepadáte-li na ústa a únava už teď nepřemohla chuť si s manželkou (manželem) udělat "hezký večer", je právě ta chvíle.
Ještě nějaké ty nezbytné procedury, koupelna, pustit hudbu, ztlumit světla a olalá - je tu ten nejúžasnější milovník (milovnice), tak pojď taťko (mamko).
Právě přecházíte z něžné předehry, rozpáleni na akorátní teplotu, k hřebu večera. Konečně to zase jednou vyšlo, konečně! A - ......
V chůvičce to zapraská, zašustí (v rybníčku Brčálníku to hrkne, škvrkne), vy zatajíte dech, doufaje, že jde jen o vzlyk či odfrknutí ze spaní a ....
Ono ale nejde o vzlyk ze spaní, ne, ne - váš nejúžasnější poklad ve vedlejší místnosti právě usoudil, že třicet minut spánku prozatím bohatě stačilo a kde sakra jsou ti dva?!
Doprčic. Tak zase nic.
Mámo, táto, odkládáme erotické záležitosti na jindy. Tak copak šmudlinko, no pojď, tady jsme, to víš, že jo... Pojď k mámě!
A abych nezapomněl, moji milí, reklamní závěr - tyhle mé prachobyčejné rodičovské zápisky dospěly tak nějak samospádem po devíti měsících až k vydání knížky Deník čerstvého otce. Vychází právě teď - 20. listopadu - to jsou věci!
