Článek
Alžbětce je pět měsíců a kousíček a na jídlo kouká hladově jak vlk. Manželka tedy polevila v odhodlání plně kojit minimálně do půl roku a otestovala mrkvičku.
Já se v tom tak nevyznám, První lžička nebo jak se to jmenuje. Tu nám doporučila zkušená známá.
Reakce berušky byla samozřejmě škleboidní, jako u většiny miminek, když se jim do pusinky dostane něco tak tfuj-eee jako je mrkvička s rýží nebo čert a manželka ví, co v těch piksličkách přesně je. Druhý den už ale nějaké to sousto snědla s poměrně spokojeným a zaujatým výrazem.
Informace o příkrmu se začerstva dostala k mé mamince, manželčině "obávané" tchýni. Několik hodin na to zazvonil telefon a maminka vesele zve manželku na návštěvu - koupila jsem malé nějaké přesnídávky a banány, tak se pro to stav!
Naivní představa manželky, že právě teď je na místě opatrně instruovat babičku o vhodnosti a nevhodnosti toho a onoho papů pro naši pěti měsíční holčičku, vzala okamžitě za své.
Pokusila se mamince vysvětlit, že banány až od roku, přesnídávky jsou přeslazené až hrůza, proto jen některé a tak dále.
Ovšem maminka vychovala dva dospělé kluky (jedním z nich jsem já)! Dávala jim banány horem dolem (no, nevím), přesnídávky a tak dále a jsou zdraví a vůbec!
Jiná doba, jen neříkat, že je jiná doba a názory odborníků se změnily, to mámu vždycky nastartuje!
Teď je jiná doba, názory odborníků na spostu věcí se změnily, dí manželka.
Najednou jsou všichni chytří, všichni jsou odborníci a my dělali asi všechno špatně, ne?!, durdí se maminka.
A tak dále a podobně, obě si stojí na svém, neuhnou ani o píď, až to po pár dalších maminčiných moudrech skončilo rázným třísknutím sluchátkem na straně manželky! (Já si budu krmit svoje dítě, jak chci já a ne tvoje matka!)
Báječně. Kdo je mezi tím vším jak mezi dvěma šutráky? Kdo to odnese a vyposlechne z obou stran? Já! Stojím, jak jinak, že, na manželčině straně, ale máma je moje máma, ať se to manželce líbí nebo ne a rád bych vycházel s oběma. Teď je na mě, abych tuhle válčičku o příkrm uklidnil. Ehm, ehm, chrchly, chrchly..
Manželka odmítá jít k nám (budeš tam muset s malou sám, já už nemám na ta kázání žaludek, co je moc, to je moc!) a naděje, že by nad tím mávla moje maminka rukou je nulová (to nemusela, Robíku , já se snažím jen pomoct!).
Sakra, co až dojde na zásadnější věci, než je lžička mrkve? Ženské zatracené, ach jo, už teď si připadám jak diplomatická spojka...
