Článek
Ano, přátelé. Ano, jsem roztrpčen. Já si stěžuji. Ano. Já vrtím hlavou. Zapíchávám ukazovák a obžalovávám. Ženo? Ženo!
Uškrtit ji, někdy by zasloužila. To bych pak byl otec samoživitel a to by se mi nelíbilo. (Jsem alergický na žehlení a vaření, ouha.) Vraždit se nebude.
Věčně frfňá, kibicuje. Nemůže chvilenku být spokojená? (Může. I je. Ale o tom jindy...)
No tak jsem nakapal kolem záchodu pár kapek. To je problém? Pfff!
Že je zase zubní pasta na zrcadle? Prkotina, z toho se nestřílí, ne? Jeden ani neví a je to.
Pravda, věšák v chodbě je obtěžkán 90% mého šatstva. Zbytek je na židlích a tak podobně. Proč to nedám do skříně? Tam by to nebylo po ruce, ne?! Logika.
Tu a tam je někde v kuchyni něco malinko upatlané od hořčice, no. Stane se. Ona hořčice je mrcha rozpínavá.
Že mi smrdí nohy? Dyť ty ponožky jsem si bral ani ne před hodinou! To ty pitomý pantofle, stačí vynést odpadky do kontejneru před domem a už to poslouchám nanovo. Pantofle, říkám já. Nohy, dí manželka!
Proč si neostříháš ty nehty? (To bych musel najít nůžtičky! Jsou tam jako vždycky, proboha, hřímá manželka!)
Ohol se, vypadáš děsně! (Škoda žiletky pro těch pár vousů, pár dní to ještě počká...)
Stravuj se pořádně, jez častěji a po menších dávkách! Pak se nediv, že máš průjmy! (já se nedivím, jsem zvyklý.)
A vůbec - jak dlouho máš na sobě tyhle slipy? (Co to? Ééé, třetí den. A safra...)
Musíš mít za každou cenu poslední slovo? (Ne, proč? No, asi jo.)
Poslední půlrok jsou její dvě nejoblíbenější věty tyto:
1. jsem tlustá, vypadám hrozně, potřebuji pár kilo dolů, nemám co na sebe (ani na jednom není zbla pravdy, ale je to marný, je to marný, je to marný),
2. jen peru, žehlím, vařím, uklízím, už nemůžu (pravda...).
Když jsem vášnivě líbal onu 14ti (no hanba!) letou dívenku v březovém hájku (a safra!), nějak jsem ani nepomyslel, že za 12 let mě bude tatáž spílat, že smrdím potem.
Smrdíš potem! Běž se vysprchovat! Dřív jsi se voněl!
Pravda, moc se nevoním.
Včera mě jedna starší žena odhadla na 32 let. (Cože? To mi ani není, proboha!)
Rozdílné priority života lidského. Soužití manželského, rodičovského. To mě jako "vědce" fascinuje.
Pot, kapičky na záchodě, hadry na věšáku, nečerstvé ponožky, nehty, vlasy, vousy, jídlo. No, nejsem zrovna manekýn od Versaceho. Hlavně že jsme zdraví, my, Alžbětka a tak, ne? Ehm, ehm.
A aby toho nebylo málo - rozchází se nám hudební vkus! Ouha. Nemusí desky, co jsou podle mě vychytané a naopak. (David Sylvian, tak úžasný hlas a ona ho nemá ráda, pche!)
Tak do druhý nohy, pane doktore. Láska je láska.
