Článek
Celou zimu jsem zdárně uhýbal virózám a všem těm mrňkám, co se do vás lehounce vkradou, zahryznou se a z hodiny na hodinu jste lazarem. Už jsem si skoro připadal jako superman, superFaj-man, co se nachlazení týče. A - ouha!
Zrovínka když si manželka obstarala možnost sloužit pětkrát do měsíce noční služby v laboratoři v nemocnici. Páč každá kačka dobrá a vypadnout z domu jí též prospěje, říkala. Což jsem mohl jen odsouhlasit. Copak bych to byl za hrdého otce, nezastat její místo pět nocí v měsíci. Naše holčinka už je téměř roční slečna, kojení sama dala nekompromisně adieu už před čtvrt rokem, kde je problém?
To by nebyl zákon schválnosti (hrozná věc, tenhle termín, jednomu by se zdálo, že je řeč o reálném zákonu...), aby na mě den před její první noční nesedla chřipajzna, kterou roky nepamatuji. Ona to není chřipka, "jen" bytelné nachlazení, však víte, co myslím.
Nejsem třasořitka, ale tentokráte mi nebylo (a když píši tyhle řádky ještě stále není) do skoku. Měl jsem strach, že Alžbětku nakazím, sotva se ze své první rýmajzny dostala. Budu-li s ní večer a v noci sám, páč stále a rádi spíme všichni tři spolu.
Manželka už službu odvolat nemohla i zavolal tchýni a poprosil jí o pomoc. Mám báječnou tchýni, báječnou. Už jsem to jistě zmiňoval mnohokrát v minulosti. Kouzelnou tchýni a Alžbětka babičku. Víte, taková ta ženská, co se rozkrájí, rozdá, udělá první poslední a přitom na ní vidíte, že to dělá ráda a těší se z vnučky a vůbec. Však ji také Alžbětka i my patřičně zbožňujeme! Nemá auto, nemá skoro nic, ale má srdce jak Jupiter a elánu za tři! Ne že by moje maminka neměla, ale v lecčems se s ní prostě počítat nedá (promiň, mami).
Tchýně sedla neprodleně na autobus, klikatící se vesničkou po vesničce a za tři hodiny byla v Praze. Ještě samozřejmě stihla své pomenší tělo ověsit taškami s proviantem, jako vždy. Je po operaci dutin a čeká ji operace žlučníku. V životě si dost vytrpěla! Je to neuvěřitelná ženská, opravdu!
Zůstala týden. Nedá se zastavit! Od rána do večera šmejdí po bytě, lítá po obchodech, uklízí, vaří, ještě stihla vytapetovat malé pokojíček!
Asi si říkáte, že jsme pěkně vyčůraná cháska, když jí necháme takhle se dřít! Ale přísahám, že jsem se donedávna snažil! Nenechá si ani zaplatit nákup, nenechá! Jak mě s tím vytáčela. Vzdal jsem to, ta ženská je uragán, nedá se vypnout. Jednou se rozdá. Sama má málo, o to víc dává, ze srdce a když to jde i z portmonky.
Snažíme se, samozřejmě, oplácet, ale nestihneme to vyrovnat ani za sto let!
Mít takové tchýně dvě, tři, čtyři, stane se ze mě dvěstěkilový paša, co nehne rukou...
Pokud vám tohle připadá jako emotivní óda na tchýni, máte ten správný dojem. Slovo tchýně se obvykle používá ve vtipech a narážkách nepěkně zabarvené. Má tchýně, Alžbětky babička - je poklad! Díky!
