Článek
Kojení je krajně šikovná záležitost. Žádné lahvičky, vyvařování, přesnídávčičky. Kdykoliv, kdekoliv, e lá hop, rozepnete podprsenku pro kojící matky (jste-li pokud možno žena, samozřejmě...) a milý drobeček se může živit. Jako šelma okamžitě otevře svou (zatím) bezzubou papulku a ááágr, chňap a jede! To se má. Tuhle mě posedl nemalý hlad na delším výletu, nejbližší hospoda byla si tak půl světa cesty a v baťohu jsem měl namísto svačiny mobil a deset CDéček, nesoucích se k cíli (to je nápad, bože!). Byly to samé lepší tituly, ale k snědku se nehodil ani jeden.
Naše malá se nadlábne v supermarketu (fuj, jak je nesnáším čím dál víc, nemůžu si pomoci, tady naproti máme pidikoloniálek s usměvavým panem majitelem, poklábosíme, vyměníme pár zdvořilostí - o mnoho příjemnější než otravné mraveniště mega-ultra shopů), stejně jako na návštěvě u známých, v metru či ZOO. Což ostatně u kojeného drobka není nic tak neobvyklého, že? V souvislosti s čímž jsem byl překvapen, jak mnoho čerstvých matek v okolí přestává záhy kojit (sakra, já tady mudruji nad kojením, jak kojící matka). Na internetu se vedou debaty, nakolik je či není normální kojit tolika a tolika měsíční (roční) dítě. Zda kojit za každou cenu a tak dále.
Myslím, že ne za každou cenu! Když to nejde, tak to nejde. Nám to jde, tedy popravdě řečeno pouze manželce, v tom mám jistý nepopiratelný handicap. Ne že bych toužil být kojícím otcem, nicméně by to vyrovnalo síly, být to fifty-fifty (ostré jazyky tvrdí, že ortodoxní propagátoři kojení rozkojí snad i chlapa, že bych skáknul...). Ačkoliv ta představa je pramálo roztomilá...
Manželka, ač po císaři, kojí plně a ráda by vytrvala minimálně do šesti měsíců. Je to pohodlné, malé to svědčí, takže se urputně bráníme řečem babiček, kterak by si ta šmudlinka malinká, nedochudče jedno, jistě dala nějaký ten gulášek se šesti. Plné kojení ve více jak šesti měsících je dnes už pomalu něco extra. Děcka se odstavují ve dvou měsících, ženské chtějí mít pěkná prsa a vůbec figuru, tak mnohdy musí mateřské pudy stranou. (Zajímalo by mě, jaké matky, ohledně kojení, mohou být nejmenované hvězdy médií a muzikálů, rodící v exotických zemích, když jsou od rána do večera ve světle ramp snad už od 24 hodin po porodu?!)
Když to jde, je řeč o variantě - když to jde. Nastane-li problém a není cesty, pak nezbývá, než nějaká ta umělá výživa, o tom žádná!
Naštěstí Alžbětka si s mlékem od maminky zatím bohatě vystačí a je zdravá jak řípa.
Ale - všeho s mírou, říká maminka (moje). Tuhle jsem viděl v kadeřnickém salonu matku (cizí), která kojila asi čtyřletého chlapce, mastného od právě dojedených stehýnek z KFC. To byla poměrně perverzní kombinace, řekl bych.
Takže - kojíš, kojím, kojíme?
