Článek
Manželka mi tuhle volá do práce a táže se, zdali vím, co se stalo? Safra! Můj mozek okamžitě začne šrotovat katastrofické vizualice úrazů, nehod, potíží. (Spadla, uhodila se do hlavičky, spolkla dudlík, má teplotu, kašel a tak dále...!) Pravda je ale prozaičtější, jak to tak bývává.
Alžbětka mě právě celou ohodila a ještě zbylo na koberec, směje se.
Kdo má či měl doma kojence, asi nic nového. Ňuchňala malé nožičky, ohýbala je na přebalovacím pultu v kyčlích, aby se uvolnily prdíky. Zákeřní to trápiči malých dětiček. A ty se uvolnili tak spontánně, že drahá manželka měla vmžiku nabatikované celé tričko a stejně dopadl starý koberec.
Vida, jak je ta naše beruška šikovná - takový výkon! Spokojeně si po něm odfrkla a bylo. Oj!
Ovšem ouha, oni takové, ehm, miminkovské exkrementy, krom toho že mají mnohdy zářivou barvičku a ještě naštěstí ani moc nezavání, jdou zatraceně špatně dolů. Dokonce i čistič za bůh ví kolik svedl jen hodně málo. Ale co, stane se, ne? Bětule mává ručkama a je královsky uvolněná, tak co se trápit se starým kobercem, však dostane ještě v budoucnu za uši (tedy koberec, ač žádných nemá)! Nějaký flíček se hned ztratí.
Ostatně vzpomínáte na údobí ve vlastním životě, kdy jste se jaksi občas ještě potento? Pamatujete na záludný sen, kdy se vám chce na malou, vstáváte, jdete na záchod či nočník, dosedáte a ááááááh, ta úleva! Čímž se okamžitě budíte a na prostěradle je velký žlutý flek! Co mě se tenhle sen natrápil.
Na vyloženě miminkovské období se ale nepamatuji. Naposledy jsem to nestihl už v pokročilém věku asi šesti let. Na prázdninách u babičky mě při stavění hráze na potoce znenadání přepadla potřeba a neznaje ještě zkratky skrze uličky mezi domy, zvolil jsem neuváženě ne zrovna nejpřímější trasu běhu k domečku babičky. Nedoběhl jsem...
Ostatně, když už jsme u toho vyměšování = plínek. V debatách na rodičovských a miminko-maminkovských serverech jsem se dočetl, že jejich čtyřměsíční dětičky, mají spotřebu pět, šest plen na den! To snad musí být nějaká mýlka, musí jít o překlep, safra. My totiž máme v tom případě průtokové dítko. Denně padne nějakých minimálně patnáct jednorázových plen! A to nepočítám noc, kterou, ťuky, ťuk, celou prospí. Jakmile má Alžbětka ukrupnuto nebo ukáknuto, můžou být plena sebesavější, už se halasně dožaduje přebalení. (V čemž s ní sympatizuji, samotnému by se mi také moc nezamlouvalo, mít v kalhotech!) Kolegyně v práci tvrdí, že její synátor mohl být potento až za ušima a bylo mu to šumafuk. Pravda, každý jsme už od narození unikum, těžko dát na zprůměrovaná měřítka.
U nás tudíž o nějakém ušetření pár korun na plínkách nemůže být řeč. Osmdesát pampersek nám vydrží sotva na pět, šest dní. Ale co, hlavně že je myšce dobře a je v suchu!
Zajímala by mě vaše zkušenosti "z natáčení", máte někdo doma stejně plenkově náročné mimčo?!
