Článek
Beruška je sice ještě dostatečně malá na to, aby jí nějak zvlášť sešlo na tom, hraje-li si se zrcátkem, obalem od bonbonu či kdovíjakou hračkou. Což je finančně výhodné. Spíše jsme tam zašli kvůli sobě.
Lidí samozřejmě hromady, kočárků nespočet, všechny ty pultíky, postýlky, pokojíčky, chrastítka, šidítka. Posadil jsem si Alžbětku na ruce a šli jsme okouknout, co jejím očičkům vyhovuje nejvíce.
Barvičky, samozřejmě. Čím křiklavější, tím lépe. U stánku distributora jisté americké značky chytrých plyšových hraček byla u vytržení. Natahovala na ty pestrobarevné všelijakosti nadšeně a dychtivě ručky, vesele vřískala, až si ji museli majitelé nafilmovat. (Doufám, že dostaneme nějaké ty poplatky za hlavní roli.)
Pravda, byly to moc šikovné a roztomilé hračky! Suché zipy, hejblátka a tak dále. Rozvíjející motoriku a myšlení. Dotažené. I cenově - jedna taková plyšová legrace stála přes tisícovku, což není, chrchly, chrchly, málo.
Koupili jsme jí tedy alespoň českého maňáska Františka, víte, toho z Kouzelné školky. Hezky žlutého, ten stál jen kolem dvou stovek a vřískala nad ním skoro stejně spokojeně a hurá domů.
Tam se ukázalo, že zcela zásadní věcí na křiklavě žlutém Františkovi je ta malinká cedulička, všitá na boku, s údaji o praní a tak dále.
Ta Alžbětku fascinovala a zbytek ji nezajímal a nezajímá. Prstíky ji žňuchňá a bručí si při tom jak meditující mnich. To vědět, našijeme jí deset ceduliček na kapesník a je spokojená.
Ostatně nejoblíbenější hračkou zůstávají moje brýle a máminy vlasy. Stačí se sehnout nad Bětulínu a nabídnout brýle a je na deset minut vystaráno. Asi z ní bude optička.
Mámu s oblibou rve za vlasy silou, která se bere v prťavých ručičkách bůh ví odkud.
Ale abych nezapomněl, 10.10. jí byl přesně půlrok. To to letí, sakra. Jako bych se vám tu rozplýval z těhotenství a porodu včera! Byl to fofr, ale krásný fofr, i po půl roce si to myslím. Jsou chvilky, kdy bych rád přenechal na pár hodin to naše zlatíčko nějaké chůvě, to když padám na ústa a oči nelze udržet otevřené, zatímco ona je na vrcholu sil a bdění.
Stále stejně, ba více a více, obdivuji manželku, která se dcerce věnuje celý den. Zatnout zuby, pijaňér!
Mimochodem, půlrok sebou přináší i jednu nemilou věc - končí vyplácení mateřské a začíná tzv. rodičovská dovolená, tak se myslím oficiálně ty stavy zvou. Synonymum pro pád z 60% (nebo tak nějak) platu na nějakých dva a půl tisíce měsíčně. Opravdu nevím, co si s takovým balíkem počneme... Ještě že jakž takž něco vydělám, chudáci svobodné matky, je to tak trapná a ponižující částka, že se ani nemá cenu vztekat .
Zrovínka teď, když píši tyhle řádky, jedna naše známá rodí. Už třetí den (Lucie, zatlač!). V rádiu opět truchlili, že dětí je méně a méně, mladí dávají přednost kariéře a cestování a půjde-li to tak dál, v roce 2050 nás bude v ČR polovina! Nevím, kolem nás se teď těhotní a rodí o 106, asi nejsme ten pravý vzorek populace.
