Hlavní obsah

Deník čerstvého otce - Cukr

Novinky, Robert Fajman

Dle paní doktorky je čerstvě desetiměsíční Alžbětka u spodní hranice váhové křivky a u horní objemu hlavičky. Prý z ní bude myslitelka, říkala.

Foto: Josef Zajíc

Ostravští Truhlíci v ulici.: Nádražní ulice.

Článek

Moje maminka reagovala na tuto informaci po svém. Jako obvykle. Chuděrka malá! Já furt říkám, že je hubeňoučká, protože jí nedáváte cukr! Co naplat, že baští masozeleninové kašičky a ovocné kašičky, banánky, jablíčka a tak dále. Cukr prostě dítko potřebuje, aby bylo pěkně buclaté! Má to své opodstatnění, říká maminka, přijde-li nemoc, tlusté tělo má z čeho brát, hubené ne. Hubený dříve prohraje!

Alžbětka není hubeňoučká! Je akorát!

Opravdu se snažíme krmit jí jen jídlem bez přidaného cukru! Někdo mávne rukou, poklepe si na čelo, ale miminko do jednoho roku by s cukrem, solí a lepkem nemělo, pokud možno, přijít do styku. Je to na každého svědomí, jasně. V opačném případě se obvykle samozřejmě nestane nic, ale proč bychom to nedodržovali.

Už jsem vycepovaný a v obchodech jdu jen příkrmech a pixličkách s nápisem neobsahuje přidaný cukr. Takových je, bohužel, jasná menšina. Musíte si počíst ve složení! Lepek také ne, jasná věc!

Za mého klukovství matka vrazila piňďovi v kočárku rohlík a hamej, ať je od tebe pokoj. Do nějakých deseti měsíců, roku sice není dětský žaludek na lepek naštelován, ale co...

Teprve teď pozvolňoučka přecházíme i na bašty, kde trocha přidaného cukru i je.

Alžbětka je krásná a šikovná holčička, vyjímečná hlavně tím, co už dovede s ručičkami. Už od zavinovačky hýbe zápěstím jak dirigent. Zoubky jí ještě nerostou. (No, snad nebude v tomto ohledu po mě a mém otci - i přes celoživotní zubní hygienu jsem nemalému množství svých zubů musel říci s těžkým svědomím adieu, ač do věku bezzubých kmetů mi pár desítek křížků zbývá.)

Na nožičky se teprve pokouší postavit. Leze jak mašinka, hned je tu a hned tam. Chci říct - zcela normální vývoj pro toto období. I bez cukru :o).

Ovšem - tělo nebude mít z čeho brát v případě nemoci, říkala maminka. Já vím, že to myslí dobře. Maminky to vždycky myslí dobře, však to jsou naše mámy, ne?

Třeba na tom i něco je, ale proč by kvůli tomu mělo být naše dítě vyžrané? Když vídám oplácané bagounky, vážící v půl roce 12 kilo, nijak pozitivní pocity to ve mně nevyvolává.

Dokonce jsem tuhle četl, že otylost v ranném dětství souvisí s dispozicí k tloušťce v dospělosti a ne že ne. Ale o to mi nejde.

Jen jsem si musel zase jednou zafrfňat. Přestát názory "tradiční" školy našich maminek na výživu je občas bez konfliktu svízelné. Přivedli nás na svět, jsme tu, celí dospěláci, většinou, víceméně zdraví, za což jim nekončící dík. Ale názory na spoustu věcí se mění. I na výživu prcků. Nad tím máve Alžbětky babička rukou - však oni budou za pár let zase ti chytrolíni doktorský říkat opak. Tu máš rohlík a žužlej!

Související témata:

Související články

Deník čerstvého otce - Obžerství

Drahá dcero, máš za sebou prvního Silvestra svého života. Ne že by tě to jakkoliv zviklalo od běžného denního režimu. Celé jsi to spokojeně a rozumně prospala!

Výběr článků

Načítám