Článek
Při mém každodenním, ranním odchodu za prací, sedí manželka s Alžbětkou v houpacím křesle a kojí. Unavená, polospící, šťastná. Alžbětka si chrochňá, vydává spokojená zvuky syceného zvířátka. O to hůře hlava rodiny opouští rodinný krb a vyráží na lov mamutů...
Člověk se zastaví a začne si uvědomovat, jak mu utíká život mezi prsty jen díky evidentně mylné etapě v historii lidstva zvané zaměstnání, potažmo peníze. Dva dny doma a pět v robotě, taková nespravedlnost! Kéž bych se mohl vrátit k máminu prsu s vědomím, jak báječné údobí života to je! Pokakal jsem se - máma vymění, napudruje, mám hlad - zavřískám a jídlo je tady, chci spát - nic snazšího! Chrrrr.
A všichni malé holčičce nosí dárky, to je další velmi příjemná věc. Návštěvy jsou v tomto údobí vítány, ba napjatě očekávány, většina jich totiž třímá nějaký ten drobný i méně drobný present "do peřinky". Ku radosti nás, rodičů. Alžbětce je to zatím, samozřejmě, šuma buřt! Hlavně ten prs.
Shodou náhod, ještě jí není ani měsíc a půl a už má ve vínku státi se fotbalovou fanynkou. Můj bratr jí přivezl z výletu do Španělska, přímo ze stadionu, prďácké dupačky Real Madrid! Všichni je nadšeně obdivovali - a inspirovali se. Už nám přibyl do "sbírky" i anglický pididres od "strejdy" a to není všechno.
Jistá česká zavedená firma na výrobu oblečků a věcí pro miminka dokonce poslala sama od sebe Alžbětce balíček dárků nemalé hodnoty, včetně úchvatného bryndáčku s vyšitým nápisem "Tatínkův miláček Alžbětka"! Tatínek jen hrdě a dojatě zatlačoval slzu!
Když jsme si milou pozornost vyzvedávali na poště, slečna za přepážkou zuřivě stírala los a vzrušeně sykla ať nerušíme, že právě možná vyhrála 50Kč!
Cestou domů jsme s kočárem míjeli bezdomovce, snažícího se vahou vlastního těla zatěžkat a slisovat ohromnou hromadu plechů a kusů železa tak, aby ji mohl svázat, uchopit a odnést do nejbližší sběrny. Podařilo se mu ale jen přepadnout přes zábradlí, o které se při té urputné snaze částečně opíral.
Doma jsme přihodili obsah balíčku do beruščiny skříně, která je napraná pestrým výběrem oblečků, botiček a bůh ví čeho! Bětulíně je to ale jedno. Hlavně ten prs aby byl. Ještě by nějaké ty oděvy mohl někdo nosit tátovi a mámě, to by se jim líbilo.
Je škoda, že si více nepamatujeme ony roky přisáté k mámině hrudi, chlap to ocení až zpětně, kdy už ho ona část těla dívek a žen zajímá zase, už ale ne kvůli žízni.
Vyjma bobtnajícího obsahu skříňky, nabírá na výkonu Alžbětčina schopnost vřískat. Po přivezení z porodnice, když se jí něco nelíbilo, úsměvně se snažila, ale ještě to nebylo ono. Dnes už pěkně nabere zhluboka do plic a jede. Člověk se až diví, kde se to v tom drobečkovi bere. Celá zdrune a dá do toho všechno! Naštěstí je to hodné miminko, celou nos spí a tak naříká jen při přebalování a když si ho nikdo nevšímá a měl by! Koupání už se jí konečně začalo líbit, tam vystřídalo pláč spokojené vrnění.
V šest ráno jsme vzhůru a do večera už toho moc nenaspíme, na světě je toho tolik k vidění. (Je hezké, jak všichni novopečení rodiče automaticky začnou o miminku mluvit v množném čísle, ve spojení se sebou - pokakali jsme se, napapali jsme se, nechce se nám spát, něco nás svědí, máme vyrážku.)
Joj, jak bych chtěl být miminko. Ale miliony ve Sportce mi opět těsně unikly, budu tudíž muset opět zavítat "do háku" a hýbnout vývojem lidstva ("dělnická třída je hybnou silou vývoje lidstva", říkali komunisté). Zatímco manželka pouští Bětulíně její jednoznačně nejoblíbenější CD Leonard Cohen Ten New Songs, při kterém vždy spolehlivě a spokojeně usne, doklofu a vyrazím. Hezký den, lidi!
