Článek
Jak jste si to zařídili, tak to máte, říká moje maminka i ostatní vysloužilé matky. Asi ano. Ale proč se drobkovi nevěnovat, když to jde? Ještě i po půl roce jsem na názoru nic nezměnil, ač občas mi především fyzično mele z posledního. Pravda, o samotě vydrží princezna sotva pár minut, takže nějaké hození do postýlky a adieu nepřipadá v úvahu. Ale dokud je čas, říkám si, každá minuta spolu navíc dobrá!
Ještě před pár týdny Alžbětku manželka uspala kolem osmé večerní a pak stačilo kolem půlnoci nakojit. V klidu si mohla skočit s kamarádkou na kafe či do kina, protože uspávání jsem zastal samozřejmě i já. Všichni nebezdětní známí nám záviděli, jakou Šípkovou Růženku máme.
Jakmile jsme ale začali přikrmovat (rýžová kašička s: brokolicí - bléé, mrkvičkou - ňam, jablíčkem - bléé, banánem a hruškou - ňam, červenou řepou - bléé), namísto aby spala jak dudek, nasycená a znavená, budí se jakoby se nechumelilo. Po hodině uspávání zachrupne sotva na hoďku a ... máme ráno!
Další hodinka bdění, další hodinka spaní a další bdění. Před půlnocí teprve usne spánkem vytrvalým a tvrdším. A my s ní, v posledním tažení, maje sotva sil se osprchnout.
Joj, jak bych hned měnil ten energetický fond s beruškou. Nebo si alespoň každé dvě hoďky v práci dáchl. Ale není to tak náročné každodenně, samozřejmě!
Je to holt čertík. Paní doktorka nás při poslední kontrole uklidnila - šest a půl kila je prý v půl roce skutečně spíše méně, ale je to naprosto v pořádku. Nemá cenu se nervovat grafy a bůh ví čím. Což, navzdory neustálému popichování Alžbětčiny babičky, ani neděláme. Na to nepotřebuji lékařské potvrzení, kouknu na holčičku a vidím, že je jak má být, s úsměvem od ucha k uchu. A že nemá deset kilo? Je prostě drobnější, no.
Ostatně teď jsem se někde dočetl, že váha v miminkovství a dětství už souvisí s následnou dispozicí k tloustnutí v dospělosti a ne že ne.
Druhá věc - konečně se rozšířil tábor maminek v našem nejbližším okolí. Známá porodila přesně na den půl roku po manželce. Pečlivé přípravy na co nejpřirozenější porod skončily, stejně jako u nás, císařákem. Chlapeček je krásný, zdravý a když jsem ho viděl, nechtělo se mi věřit, že je to jen šest měsíců, kdy manželka ležela ve stejné porodnici s malinkým uzlíčkem radosti.
Je to protimluv. Na jednu stranu totiž čas letí jako blázen a ani nestíháte počítat dny. Vžžžm, půl roku fuč, ale rodičovství je tak plný a krásný stav, že zároveň se to zdá jako sto let, měřeno množstvím emocemí! Jakoby porod byl někde dávno v minulosti. Teď je tu malá slečna a září, když vidí naše úsměvy a obličeje tak samozřejmě, jakoby tomu nikdy nebylo jinak.
Uff, takže jsem začal naústapadáním únavou a skončil něžněním až červenoknihovním. Dobře mi tak!
