Článek
Coby hrdí rodičové štrádovali jsme si to napříč náměstím, parkem, kolem Zámku, Mlýna, řeky a tak dále. Co chvilku se ke kočáru přitočila známá, sousedka, soused ba i neznámý rybář a jali se hodnotit naši holčičku. Každý ví, že je to ta malá Fajmanová, všichni tam vědí všechno. Což se nám samozřejmě v Praze neděje. Manželce to dělalo celkem dobře, to se ví, vysílala spokojené úsměvy na všechny strany. Spolu se vzduchem, nesrovnatelným s extraprašnou a hlučnou pražskou Sokolovskou srovnat - příjemná změna.
Navíc tchýně, která se na Alžbětku jen klepala a od rána do večera, nás skoro nepustila k rukojeti kočárku a pomáhala, jak se dalo i nedalo. Bůh ví, jak dokáže ze svého mikroskopického platu vyžít a ještě koupit cokoliv, o čem se zmíníme, coby potřebném.
Manželka si jen vzdychla nad krásným ratanovým houpacím koněm a za pár minut už tchýně vítězoslavně vycházela z obchodu, třímajíce koně pod paží! Co na tom, že to ještě pěkných pár pátků potrvá, než si Bětule zahoupe. Až jsem se styděl. Nebrat téměř nic a mít ledničku stále nacpanou masem a všeličím a ještě mít vždy kam sáhnout pro pár stovek, toť záhada, která mi nebyla prozatím odhalena.
Pravda, v Praze jsme odkázáni jen na sebe, tudíž menší výpomoc během dovolené je milé zpestření.
Co mě ovšem překvapilo - počet kočárků v ulicích. Ten rozhodně nenasvědčoval tomu, že by Homo sapiens měl vymřít na neochotu k rozmnožování. Ukažte, já se vám na to juknu, kluk? Jo holčička, hmm, pěkná, moc pěkná. To my máme kluka, ale celá máma, viďte. A kolikpak jí je a kojíte a tak dále.
Kupodivu - samý kluk. Vyjma Alžbětky ani jedna holčička. Což je zajímavé, v Praze mám naopak pocit, že vídám samá děvčátka. Na dědině je asi třeba více sedláků.
Oni ti kluci jsou přeci jen jiní, takoví ducani, macatí, vykrmení, malí pantátové. Holčička, alespoň ta naše, je přeci jen jemnější a hlavně drobnější. Když jsme slyšeli cifry o váze toho či onoho chlapíčka, nestačili jsme se divit. Siláci!
Má to něco do sebe - atmosféra městečka, kde se téměř zastavil čas. Déle jak týden bych tam ale asi nevydržel, natož tam žít. Každý vidí druhému až na mandle a vztahy jsou poněkud zatuchlé a nehybné. Ovšem v Praze neznáte naopak ani souseda na patře, kde bydlíte pět let a babka s nákupem si nechá klidně od ženské potýkající se s kočárem podržet dveře od výtahu a ještě se dotčeně ksichtit, jak jí obtěžuje ho obcházet.
Inu, máme tedy rázem hned zástup ženichů pro Alžbětku. Samozřejmě těch malých Herkulesů z kočárků. Asi nějaký místní zvyk, to bylo samé - a máte ženicha, už nikoho neshánějte a připravujte vejslužku!
Jo, ženicha, kdo ví, to je ještě hodně daleko, momentálně máme radost, jak začala malá pěkně držet hlavičku a pást koníčky a hlasitě se řehtat. To zatím stačí, na ženicha je času dost.
Malá anketka na závěr, nejde mi o statisticky reálný fakt, spíše o vaše dojmy a názory z vašeho okolí - rodí se více holčiček nebo chlapečků. Co přinesl klokan vám?
