Článek
Ne, to není vymyšlený příběh. Stal se ráno v den, kdy přicházím na reportáž do vilky Nadace Naše dítě v Praze 8, kde má Linka bezpečí své sídlo.
Na chodbě v přízemí potkávám mladé adeptky o práci konzultantů. "Potřebujeme vyzrálé mladé lidi, musí mít přes dvacet let. Teoretický výcvik trvá osm dní. Každý uchazeč musí absolvovat dvacet hodin náslechu na lince," vysvětluje šéf Linky bezpečí Petr Hanuš.
Stát se konzultantem Linky není snadné. O přijetí se ucházejí budoucí učitelky, psychologové, právníci, lékaři, ale také studenti ostatních vysokých škol. Pokud projdou náročným sítem výběru, získávají neocenitelné zkušenosti a praxi. Peněžní odměna je spíš symbolická. Na dnešní výcvik přišly samé mladé ženy. Právě je chvíle na oddech, za hodinu jim začne další kolo teoretické průpravy.
Zato v nejvyšším patře budovy se počítá každá sekunda. Prostřednictvím telefonu svádějí konzultanti a jejich zkušenější kolegové-supervizoři boj za záchranu dívky. Podařilo se již zalarmovat hasiče, teď jde o to, udržet s ní kontakt.
Vybitá baterie
Spolu se zakladatelkou Linky bezpečí a ředitelkou Nadace Naše dítě Zuzanou Baudyšovou stoupám po schodech do nejvyššího patra. Supervizorka, která dnešní partě velí, říká, že s dívkou se spojení přerušilo. "Vybila se jí baterie mobilního telefonu," dozvídám se. Cítím mrazení v zádech. Přijeli hasiči včas? Bude mít příběh šťastný konec? "Podařilo se to! Už je v bezpečí," oddechneme si po chvíli.
"Jaký měla důvod?" ptám se. Při odpovědi mě začíná opět mrazit. Telefonát nešťastné dívky se zařadí do kategorie "syndrom CAN". Jsou v ní příběhy pohlavně zneužívaných a psychicky týraných dětí. Na toto konto jde pět procent hovorů, které na Lince bezpečí řeší.
Zuzana Baudyšová je na svůj tým pyšná. Lidé z Linky bezpečí opět zabodovali. Čas na oslavu ale není. Dnes je den, kdy si děti ponesou ze školy vysvědčení. Strach ze špatných známek, nepřiměřená reakce rodičů může některé školáky dohnat k nepředloženostem. Tragédie, která se stala na Třebíčsku, to potvrzuje. Třináctiletý školák se oběsil kvůli hrozící dvojce z mravů. Pro vysvědčení si už nikdy nepřijde. Jeho sebevražda zaskočila celé jeho okolí. Jako každoročně očekává tým Linky bezpečí stovky dětských telefonátů a volání o pomoc.
Linka v permanenci
A číslo 800 155 555 opravdu nezahálí ani na chvíli. Strach z reakce rodičů je dnes jeden z nejčastějších důvodů, proč děti Linku bezpečí vytáčejí. Opět se ukazuje, že řada rodičů se zajímá o školní problémy svých dětí až v momentě, kdy je vidí černé na bílém v podobě známek na vysvědčení. Opět je z dětských telefonátů slyšet, že někteří rodiče chtějí mít jedničkáře za každou cenu a dvojku považují za prohru. Opět vyplouvá na povrch, že v určitých rodinách se při výchově uplatňuje právo silnějšího. Místo pomoci a rady se školáci dočkají výprasku.
"Děti chtějí být úspěšné tak jako dospělí. Když jim na to geny nestačí, nedá se nic dělat. Musíme to přijmout. Hodnota našich dětí určitě není v samých jedničkách ani ve výborných známkách. Měli bychom posuzovat dítě vcelku. Jak se chová, jak je vstřícné. To je mnohem hodnotnější obrázek než vysvědčení," říká Zuzana Baudyšová.
Linka bezpečí přijala o pololetním vysvědčení na dva tisíce volání z celé republiky. V průběhu dne se u telefonních aparátů vystřídalo ve čtyřech směnách celkem 24 konzultantů a supervizorů. Dětem naslouchali a snažili se poradit. Čtyři příběhy žáků mohly skončit opuštěním domova. Lidem z Linky bezpečí se útěkům podařilo zabránit!
