Co s lidmi, kteří musí mít pořád pravdu

Nová studie Fairleighta Dickinsona a Marty Krajniakové naznačuje, že znaky takového ‚expertního’ chování vykazují lidé, kterým chybí schopnost interpersonální všímavosti a nemají vysokou emoční inteligenci, a ta je potřebná k tomu, aby vhodně korigovali své chování vůči ostatním.

Jejich chování je spojené i s nízkým sebevědomím. To jsou důvody, proč nechápou, proč je jejich okolí často nepovažuje za chytřejší vůči ostatním, i když se tolik snaží.

Samozřejmě, během prvních setkání mohou působit jako sebevědomí lidé, kteří opravdu vědí, o čem mluví. Rychle se ale ukáže, že jejich prohlášení k ničemu nejsou a jejich rady nikam nevedou.

V zaměstnání zpomalují pracovní proces a dosažení výsledků a jako kamarádi tak akorát způsobí problémy. A tak jim těžko vysvětlíte, že jejich udílení rad je pro ostatní nejen nepříjemné, ale také k ničemu.

Americká psycholožka Susan Krauss Whitbournová sestavila několik bodů, které by měly pomoci se s takovými typy lidí vypořádat.

Znalost a porozumění emoční inteligence je prvním krokem k tomu, abychom se mohli vypořádat s lidmi, kterým chybí.

Pokud jste si nedostatku na druhém člověku vědomi, máte na vybranou: Pokud chcete, aby vás pochopil, musíte mu dát otevřeně najevo (nebo spíš otevřeněji, než by se vám líbilo), že jeho chování a vysvětlování ‚o co ve skutečnosti jde‘ opravdu nevítáte a nevidíte jako prospěšné. Nemůžete od něj očekávat, že se náznaky dovtípí.

Jsou to skutečně obtížné situace. Když se například oslavně zapovídáte o vašem pobytu v exotické zemi a najednou se do hovoru zamotá i příbuzná, která vám poví: „Jak to tam opravdu chodí!“, protože si přece přečetla článek na internetu. A když ji chcete opravit nějakou znalostí, skočí vám nevybíravě do řeči a spustí druhé kolo.

K takové situaci je nesmírně obtížné přistupovat s nadhledem, ale dá se na ní hodně naučit. Umět v takovém případě regulovat emoce a zhodnotit racionální možnosti, jak z takové situace ven, posílí vaši emoční inteligenci.

Což se samozřejmě snadno řekne, ale těžko udělá. Dívat se na někoho, kdo vás poučuje nesmysly, je k naštvání.

Reálně si uvědomit, že se můžete z dosahu nesnesitelné příbuzné prostě odporoučet, může být samo o sobě očistné. Pravidlo platí hlavně především pro kamarády, alespoň podle psychoterapeuta Samuela De Victoria.

„Kamarádství jsou tu určitě i proto, aby nám pomohla zbavit se stresu a relaxovat. Pokud se potýkáte s chronickým ‚radílkem‘, je na čase se posunout dál.”

Je naprosto přirozené stavět se do obranné pozice, pokud se musíte potýkat s lidmi, kteří se vás při každé příležitosti snaží přesvědčit, že oni mají pravdu a vy se mýlíte, zvlášť když mají tendenci ke zveličování a k faktům přistupují prapodivně.

V některých případech ale může být v jejich tvrzení trocha pravdy a byla by škoda ji úplně zavrhovat jen proto, že vás jejich chování prostě štve.