Článek
Nedávno zapochybovali o normálnosti svých intimních styků manželé středního věku. Při pohlavním styku používají zvláštní rituál. Manžel svou ženu uvazuje k pelesti postele.
Neutrálního pozorovatele by jejich počínáním možná vyděsilo. Zápěstí omotaná provazy, to silně zavání sadomasochistickou úchylkou, při které se manželská ložnice může snadno proměnit v mučírnu.
Pochybnosti o tom, jestli jde o úchylku, kterou by bylo nutné léčit, přivedla manžele až do lékařské ordinace. Lékař se zajímal, jestli oba manželé podstupují svou svéráznou sexuální libůstku dobrovolně. Odpověď byla jednoznačná: „Ano, oběma se nám to líbí. Rituál, při kterém se střídavě uvazujeme, nám přináší potěšení.“
Sexuolog chtěl také vědět, jestli provazy nejsou příliš utažené a nezpůsobují nějaké odřeniny nebo jiná poranění. Případně jestli neomezují krevní oběh.
„Ale kdepak!“ kroutili manželé hlavami. „Všechno je pouze v náznaku, spíš symbolické. Oba se na tuto proceduru těšíme. Špagát je volný, lehce ho zase odvážeme.“
Tak tedy, co s tím? Je snad třeba nějakého léčení? Není. Jde o oboustranně vítanou a vyhledávanou aktivitu, která účastníky nijak nepoškozuje.
Pro lékaře je důležité, zda sexuální praktiky dělají partneři dobrovolně
Nebo jiný příklad. Jeden fetišista se lékaři svěřil, že s oblibou onanuje v dámském prádle. Dřív si ho půjčoval od sestry. Teď už si ho sám kupuje. Nejvíc ho totiž rozněcují drahé modely z krajkového prádla.
Svého koníčka musí dotovat nemalými finančními obnosy. Ale nevadí mu to. Aby našetřil na vzácné černé krajky, uskrovní se v jídle a v jiných požitcích.
Měl by se léčit? Odborníci vědí, že fetišisté někdy prádlo kradou. Lékař se proto ptá, jestli tento dobrý muž nic neodcizil. Fetišista kroutí hlavou. A neutratí za prádlo příliš mnoho? Netrpí snad hladem? Nikoli. Na základní potraviny má prostředků dost. Nestěžují si sousedé? Ani nápad. Krajkové orgie provádí o samotě a potichu.
Jistě pochopíte, že sexuální tolerance velí dát takovýmto aktivitám rozhřešení. Manželé ať se dále dle libosti uvazují a mladík ať spokojeně onanuje třeba až do smrti. Hranice sexuální normality je vymezena jasně.
Lidé podstupují neobvyklé praktiky dobrovolně a nedochází při nich k tělesnému nebo duševnímu poškození, ale ani ke vzniku jiných škod. Stejně tak nebudí veřejné pohoršení. Nelze proti nim tedy nic namítat.
Kéž by se k takové toleranci dopracovala naprostá většina z nás!