Čím dál víc lidí se svými problémy chodí ke kartářce

Jak říká kartářka Iveta Lejsková Vojtová z Újezdu nad Lesy nedaleko Prahy, nikdy za jedenáct let, co karty vykládá, neřešili zákazníci finance tak jako dnes.

Není to poprvé, co se lidi v hrozící nebo skutečné finanční nouzi hromadně obracejí s žádostí o radu nebo aspoň o útěchu k něčemu mezi nebem a zemí. Zábavný časopis Expres z července 1934 si všímá rozkvětu živnosti kartářek v souvislosti s tehdejší hospodářskou krizí.

„Jestliže kartářky a jasnovidky bývaly odnepaměti, dnes se tato volná živnost rozmnožila přímo úžasně. Před padesáti lety bylo v celé Praze ne víc než dvacet kartářek, teď se odhaduje počet úředně hlášených kartářek vysoko nad tisícovou číslici. To je jistě velmi zajímavý jev v době pokroku a vynálezů. Ovšem je zřejmé, že neobvyklé nedávno zdražila své služby na patnáct set

korun za jedno sezení. Přesto si na nezájem zákazníků nestěžuje. Naopak. rozšíření tohoto stavu se musí hlavně přičíst těžké době.“

V momentální krizi u nás kartářek sice houfně nepřibývá, ale čekací lhůty na výklad se prodlužují a leckde se zvyšují i ceny. Přesto ani lidé, kteří nemají na rozhazování, neváhají dát za jedno dvouhodinové sezení i patnáct stovek v naději, že jim kartářka na konci tunelu ukáže světýlko.

Na tom, že se dnes při výkladu v daleko větší míře mluví o profesních vyhlídkách a penězích a že existenční starosti přivedly ke kartářkám, astrologům a numerologům více mužů, se před pár měsíci shodli i účastníci Astrovíkendu v Brně.

„Krize se jednoznačně projevila v tom, že lidi žijí ve velkém strachu a dopředu vidí všechno černě, i když skutečnost může být nakonec jiná,“ upozorňuje kartářka Vojtová s tím, že někteří její klienti z poslední doby nemají daleko k sebevraždě.

O tom, jestli má vůbec smysl dál žít, přemýšlel nedávno i dvaapadesátiletý manažer z Prahy, který přišel po deseti letech o práci v zahraniční firmě obchodující s akciemi. Jeho značně nadstandardnímu platu odpovídaly i jeho měsíční výdaje včetně pětatřiceti tisíc na splácení hypotéky.

„Už před dvěma lety jsme spolu při výkladu narazili na to, že by měl přijmout nabídku na jiné místo, jenže on nic nechtěl měnit a všechny příležitosti odmítal. Letos za mnou přišel, že měl poslechnout a nějakou nabídku vzít, protože jeho místo prostě zrušili a on není schopen plnit své závazky,“ líčí paní Iveta jeden z typických příběhů svých zákazníků.

Propuštěný manažer nedopadl nejhůř. Karty mu sice předpověděly, že už nikdy nebude mít tak vysokou životní úroveň a až do podzimu, kdy se jeho situace začne lepšit, se bude muset výrazně uskromnit, všechny poplatky však dokáže pokrýt.

Nejdřív se nemohl vyrovnat s tím, že by měl - jak vyplynulo z výkladu - začít podnikat, protože se jako dlouholetý pracovník v zaměstnaneckém poměru brání převzít zodpovědnost za sebe a za své lidi. Jenže nic jiného mu zřejmě nezbude. Kartářka mu navíc doporučila, aby pauzu před rozjezdem byznysu využil k odpočinku a psychoterapii.

Paní Irena z Ostravy konzultovala před několika lety s kartářkou svůj problém s nadřízeným, který ji psychicky vydíral. „Chtěla jsem vědět, jestli mám ustoupit a raději dát výpověď, anebo se šéfovi postavit. Na radu kartářky jsem vystrčila růžky a tlak z jeho strany po nějakém čase odezněl,“ říká třiatřicetiletá maminka desetiměsíční Beatky. Karty jí poradily i značku nového auta. „Nechávám si vyložit v případě, že jsem nerozhodnutá a potřebuju vidět situaci z jiného úhlu. Ale jenom na mně pak záleží, jak s tím naložím.“

Na astrologa se obrátila hypoteční poradkyně Dagmar Krátká z Mělníka, která se svého času rozhodovala, zda odejít z volné nohy do zaměstnaneckého poměru. „Chtěla jsem se ujistit, jestli to tak bude dobře,“ vysvětluje.

„Astrolog mi nabídl tři možnosti, mezi jinými také podnikaní, ke kterému jsem se dostala později. Udělala jsem ale chybu, že jsem se do byznysu pustila s někým, koho mi rozmlouval, člověkem narozeným ve znamení Vah. Velmi jsem se spálila. Teď už si cesty hledám sama, protože kdybych k tomu stále potřebovala berličku, už bych to brala jako své selhání."

„Lidé chtějí vytáhnout ze všech problémů, aby se najednou stal zázrak a bylo všechno jinak, ale ne každý ode mě odchází s nadšením,“ říká paní Iveta, kartářka s pověstí drsňačky, která nemá ve zvyku lakovat budoucnost svých zákazníků narůžovo.

„Za každou cenu nemažu med okolo pusy, abych někomu zvedla náladu. A pokud vidím varování, že se dotyčný dostane do problémů, tak ho na to upozorním. Kdyby se pak střetl s tvrdou realitou, zatímco já bych mu předtím předpověděla něco úžasného, tak by to nebylo nejlepší.“

Zatímco před začátkem krize byl zájem o vykládání karet doménou žen, teď tomu přicházejí na chuť i muži včetně lékařů a právníků. Podnikatelé se zajímají, jestli projekt, který dělají s určitým člověkem, splní jejich očekávání, nebo kam je lepší investovat.

„I když se ptají hodně konkrétně, nemůžou přenést zodpovědnost na rozhodnutí karet, jak to většinou dělají ženy. Muži si to jdou naťuknout, nakonec se stejně zařídí podle sebe. Správné rozhodnutí sice intuitivně cítí už předtím, ale svůj vnitřní hlas poslechnou, až když stejnou myšlenku slyší ode mě. Většinou jim radím, ať si dávají pozor na partnera v podnikání.“

Ať už karty někoho povzbudí, nebo naopak, pokud jim člověk opravdu věří, má jednu velkou výhodu. Má šanci se na budoucnost připravit. Když ví, že přijde v dohledné době o práci, může se včas začít školit v jiném oboru.

„Zvlášť pro ženy to může být obrovská výzva splnit si dávný sen z dětství. Muži jsou konzervativnější a nejsou přesvědčeni, že změna, která je na ně nachystaná, by mohla být pozitivní. Berou to spíš jako prohru. Hodně lidí je vůbec velmi psychicky vyčerpaných. Už dopředu se bojí, že bude problém, a tím si ho k sobě přitáhnou. Pokud nevěří, že dostanou slušnou práci, z podvědomí vysílají do vesmíru informaci, že na to nemají,“ tvrdí Iveta Lejsková-Vojtová.

Astrolog Antonín Baudyš upozorňuje, že k obtížím finančním či profesním se často přidružují problémy se zdravím a v partnerském životě.

„Nemohu mluvit přímo o zoufalství, ale někteří klienti prožívají snad i nejobtížnější období svého života. Krachují jim firmy a rozpadají se manželství. Mladší generace se s tím vyrovnává hůř, protože není tolik otrkaná, a ti starší se zase víc bojí o místo. Všichni ale očekávají, že uslyší optimistický výhled, i když tuší, že situace je velice kritická. Řada lidí se ale zatím hledá. Nemají jasno, do čeho se vlastně chtějí pustit, co je jejich pravá parketa.“

Podle psycholožky Zuzany Prokopové z Úřadu práce v Ostravě je přirozené, když lidé v problémových okamžicích hledají nějaké záchytné body. „Někdo se obrátí na psychologa nebo psychiatra a někdo by byl v zoufalství rád, kdyby se jeho situace nějak osudově nebo zázračně vyřešila, takže hledá pomoc jinde. Toho ovšem mohou zneužít různí šarlatáni nebo sekty. Proto bych nabádala k opatrnosti.“

Zdánlivě nejjednodušší to v krizi mají věřící, kteří se automaticky přimknou k Bohu. Jenže ani modlitba nefunguje jako automat na lukrativní místa a na peníze.

„Zrovna dneska jsem seděla s kamarádkou, která je z církve evangelické a už delší dobu je bezradná, protože nemůže najít zaměstnání. Není to tak, jak si lidi představují, že pošlou modlitbičku a z nebe vypadne splněné přání,“ říká mi po bohoslužbě v mosteckém kostele Sv. Václava středoškolská učitelka Markéta Gabrielová.

„Když odpověď od Boha nepřichází hned, tak i věřící někdy ztrácejí naději a propadají depresi,“ dodává lékařka Petra Klimecká z Mostu, jejíž rodiny se vysoká nezaměstnanost v regionu zatím nedotkla.

„Všude kolem nás to ale hrozí, vždyť to vidíte v televizi. Modlím se za všechny, kteří ztratili práci. Přestože si nakonec musí pomoct sami, víra v Boží požehnání je podpoří. Když se člověk upřímně modlí, tak mu Bůh vždycky nějak odpoví,“ podotýká k tomu Jana Kalvinová, která je momentálně na mateřské dovolené.

Mostecký kněz Josef Hurt při bohoslužbě upozorňuje, že člověk, který se vyhýbá těžkostem, nikdy nedozraje, a pro své ovečky v nesnázích má jednoduché poselství: Co tě nezabije, to tě posílí. „Lidi žili v přetvářce a na dluh a nakonec se vytrestali sami,“ zamýšlí se duchovní už v soukromí fary.

„Na druhou stranu mě někdy napadne, jestli Pánbůh opravdu existuje a všechno tohle vidí, tak proč mlčí? Jedno z velkých témat, třeba i při zpovědi, bývá strach o místo, zvlášť když je člověku přes padesát. Většina chlapů to bere jako selhání, že nejsou schopni dokonale zabezpečit rodinu. Nadřízení nebo majitelé firem jsou zase špatní z toho, že mají propouštět.“

Od kněze ale konkrétní pomoc čekat nemůžou. „Říkám jim, že když se budou snažit být poctiví a pomáhat ostatním, tak se jim to snad vrátí. Modlitba dává lidem naději, že ve zkoušce obstojí a třeba nebudou z práce vyhozeni jako první. Zároveň je ale nabádám, aby nenapodobovali příklad ostatních, kteří se bojí o místo, a dělají kvůli tomu psí kusy. Aby obstáli a byli křesťany, i když přihořívá a nikdo neví, kdy o místo přijde.

Nemám recept na to, jak to zvládnout, ale jsem poslem naděje, že je to v božích rukou a člověk, který se snaží a práci hledá, tak by ji měl najít. Ve víře lidé často nacházejí sílu, jak osud unést, nejednají zkratkovitě a nehledají útěchu v alkoholu a sedativech.