Článek
Pro ilustraci si vezměme tři naprosto rozdílné slavné herce. George Clooney je okouzlující fešák, Jack Nicholson působí tak trochu temně a ďábelsky, Harrison Ford je symbolem sympatického rošťáka. A všichni se pravidelně umisťují na nejvyšších příčkách žebříčků nejcharismatičtějších herců.
Z žen je to třeba Meryl Streepová, Helen Mirrenová, Cate Blanchetová… Umění působit na publikum je součást jejich práce, schopnost hrát je výhoda. Přesto u nich lidé vnímají něco navíc. Osobní kouzlo.
Aby člověk uměl zaujmout celé skupiny lidí a zároveň získat jejich důvěru a obdiv, nemusí disponovat nějakým zvláštním darem. Podle vědců jde prostě o soubor dovedností, jež si může osvojit téměř každý.
Několik rad, jak přestat hledět na ostatní a začít se mít ráda
„Mnoho lidí si myslí, že je to nemožné. Říkají, že charismatičtí lidé se už takoví narodili. Nakonec, nelze nikoho naučit, aby byl Winston Churchill,“ říká profesor John Antonakis, který má za sebou dekádu výzkumu o charismatu.
Ale stačí, když si uvědomíme, že vždy jde o osobnost daného člověka. A tu svou si každý tvoříme do značné míry sami.
Nejde o krásu ani charakter
Kouzlo osobnosti rozhodně nestojí na líbivém obličeji, o Churchillovi či Nicholsonovi bychom asi neřekli, že jsou krasavci. Co tedy charisma vlastně je?
Slovo pochází z řečtiny a znamená božský dar. V řecké mytologii má i svou bohyni Charis. Termín se definuje jako zvláštní dar či kouzlo, jež inspiruje v ostatních oddanost.
Evolučně je to výhodná vlastnost. Jedinci, kteří umějí přesvědčit ostatní, přimějí skupinu spolupracovat, jsou v časech nejistoty důležití. Na rozdíl od těch, které vnímáme jako „pouze“ atraktivní (působí na naše smysly a vzbuzují pozitivní emocionální pozornost), jsou tedy charismatičtí lidé schopni ovlivňovat chování jednotlivců i skupin.
Není divu, že svého charismatu, pokud ho mají, rádi využívají jak politici, tak hvězdy filmu či lidé ve vedoucích funkcích a v různých profesích, kde je třeba přesvědčovat.
Jak udělat na muže co nejlepší první dojem
A faktem je, že charisma nemá nic společného s charakterovými vlastnostmi. Svého nadání může kdokoli použít jak k dobrým, tak špatným účelům.
Charismatických lumpů, manipulátorů a podvodníků je v reálu, ale i v literatuře či filmu dost a dost…
Rétorika a řeč těla
Co tedy potřebuje umět člověk, o kterém můžeme říci, že má charisma? „Charisma je naučitelná dovednost, nebo raději set dovedností, které se praktikují od antiky,“ říká profesor Antonakis, který zkoumal chování vedoucích pracovníků.
Jeho tým zjistil, že kdokoliv, kdo používá to, co vědci nazvali „charismatické vedoucí taktiky“, může získat vliv, důvěryhodnost a také být více „vůdcovský“ v očích ostatních.
Ve výzkumu identifikovali tucet klíčů:
- Devět je čistě verbálních, což znamená, že charismatický člověk je schopný řečník. Používá metafory, přirovnání i analogie, příklady i veselé historky, kontrasty, klade řečnické otázky. Dále boduje třístupňový žebříček, kdy prezentujeme sdělení ve třech bodech (trojice jsou posluchačům příjemné). Nutné je i věrohodné vyjádření morálního přesvědčení a zrcadlení nálad a postojů skupiny. Je třeba nastavit vysoké cíle a vyjádřit víru v to, že mohou být dosaženy.
- Zbylé tři klíče se týkají řeči těla – živý hlas, výrazná mimika a gestikulace.
Vlídnost a vliv
Možná se vám vybaví setkání s člověkem, který sice měl po ruce argumenty, znalosti, byl i atraktivní a choval se podle pravidel, ale přesvědčivý nebyl ani trochu.
Nejspíš se nedokázal naladit na člověka či lidi, jež oslovoval. K tomu totiž potřebujete další důležitou podmínku charismatu – emoční inteligenci.
Co je to emoční inteligence a jak moc ovlivňuje naše životy
Podle profesora psychologie Richarda Wisemana se charismatická osobnost vyznačuje silnou schopností vnímat emoce druhých, ale také potřebné emoce vyvolávat.
Je i značně odolná proti ovlivnění jinými. Znamená to vlastně kombinaci vlídnosti vůči druhým a vlivu na ně. A právě to jsou podle studie z roku 2018 dvě nejdůležitější ingredience potřebné k velké míře charismatu.
Vlídnost studie popisuje jako schopnost být emočně dostupný. Vlídní lidé se často smějí, dobře vyjdou s celou řadou povah a ostatní se s nimi cítí komfortně. Vliv se popisuje jako umění získat pozornost v místnosti, do které daný člověk vstoupí. Takoví lidé také dokážou vzít věci do vlastních rukou a jsou považováni za přesvědčivé.
Profesor psychologie Ronald Riggio dodává, že charismatičtí jedinci vyzařují intenzivněji emoce i sebevědomí. V kombinaci s tím, jak empaticky vnímají i emoce ostatních, vás přesvědčí, že vám rozumějí a že jste na jedné lodi.
Dvojsečná zbraň
Dá se tedy říci, že charisma je soubor dovedností, které využíváme k tomu, abychom získali přátele, spojence, peníze, dosáhli svých cílů, ať už jsou naše úmysly vznešené, sobecké, nebo ďábelské.
Podle psychologa Tomase Chamorro-Premuzica je charisma ostrá dvojsečná zbraň.
- Oslabuje úsudek. Jsou tu jen tři způsoby, jak ovlivnit ostatní: síla, důvod a šarm. Důvod a síla jsou racionální (poslechneme někoho, protože je silnější), šarm nikoli. Charisma je založené na manipulaci s emocemi, je schopno trumfnout racionální úsudek a přimět nás k předsudkům.
- Je návykové. Vůdčí typy, jež dokážou okouzlit své následovatele, se na jejich lásce stávají často závislí. A velice jim záleží na tom, aby zůstali oblíbení i po uplynutí tzv. fáze líbánek se skupinou, kterou ovlivňují.
- Skrývají se za ním i psychopati. Egocentrismus, klamavost, manipulativnost a sobeckost bývají v kariéře výhodou, přidá-li se ještě osobní kouzlo a přesvědčivost, jde o krajně nebezpečnou kombinaci.
- Pěstuje kolektivní narcisismus. Třeba Baracka Obamu jeho příznivci považují za velice charismatického. Ale zeptejte se amerického konzervativce, co si o něm myslí. Okouzleni jsme těmi, kteří sdílejí naše hodnoty. A naše hodnoty a hodnoty skupiny, do které patříme, jsou také posvěcovány naším obdivem.
Rozpoznat psychopata včas je složité, svou pravou tvář dokáže dokonale maskovat
Jak začít trénovat
„Jedním z faktorů ovlivňujících charismatické jednání je soustředěná přítomnost. Ta vyžaduje nácvik. Spočívá v tom, že se zaměřujeme na dění kolem nás, a nikoliv na naše vnitřní stavy,“ upozorňuje koučka Markéta Hamrlová s tím, že v praxi, například pokud vás čeká nějaká prezentace před větším množstvím diváků, je třeba omezit své projevy nervozity a věnovat pozornost publiku.
- Kontrolujte se. „Neklid se obvykle vyznačuje podupáváním nohou, poklepáváním tužkou, přerovnáváním věcí na stole, přešlapováním nebo chůzí sem a tam,“ vyjmenovává koučka. Pokud to vše děláme, nemáme kapacitu reagovat na změny situace.
- Věnujte skutečně dostatek pozornosti člověku, se kterým komunikujete.
- Udržujte oční kontakt. Právě ten byste měli mít podle vědců z Michiganské univerzity zhruba okolo padesáti procent času konverzace.
- Buďte rétor. Pokud něco prezentujete nebo vysvětlujete, používejte barvité příběhy, metafory, nezapomínejte na odmlky a pauzy. Dobrá je živá gestikulace, mimika, úsměvy.
- Aktivně naslouchejte. Za charismatické jsme považováni lidmi, kteří věří, že je vnímáme nebo jim rozumíme. Popřípadě si myslí, že by jim jejich idol určitě rozuměl. Podle harvardských neurovědců je mluvení o sobě stejně slastné jako dobré jídlo či sex. Právě aktivním nasloucháním často dokážete stvořit větší kouzlo než vyprávěním o tom, jak jste báječní.
- Buďte sebevědomí, klidní a v pohodě. Potkali jste někdy někoho nesebevědomého, a zároveň charismatického? Nejspíš ne. Vnitřní klid a vědomí vlastní hodnoty vám dovolí třeba zůstat v pohodě při trapném tichu nebo se zeptat, pokud něčemu nerozumíte. Zvládat kritiku a dávat najevo, že posloucháme, ale zároveň se nenecháme rozhodit, je sexy.
