Časté důvody, proč vztahy selhávají

To, co mnozí nazývají láskou na první pohled, je spíše přitažlivost. Láska přijde až později. Až poznáte jeden druhého a oba se shodnete na tom, že chcete to samé.

Pokud se neshodnete, nesetrvávejte ve vztahu v naději, že to možná později bude jinak. Vztah s nevhodnou osobou je totiž jen odrazový můstek k jeho neodvratnému selhání. Psychoterapeut Bill Maier pro Yourtango představil nejčastější důvody takových selhání.

Jedním z velkých zádrhelů nejednoho vztahu je poměr mezi tím, co si přejete cítit, a co skutečně cítíte. Touha žít s daným partnerem šťastně až do smrti je sice krásná představa, ale do reality se to ne vždy povede přenést.

Srážka se skutečnými city a emocemi, které nesplňují vaše očekávání, je pak o to bolestnější a rozchod nepříjemnější.

Možná podvědomě tušíte, že váš současný protějšek nesplňuje vše, co byste chtěli. To ale není ihned důvod k rozchodu. Důležité je ale budovat už od začátku důvěru na základě toho, co cítíte v danou chvíli. Ne na tom, co byste cítit podle jiných měli nebo co by podle ostatních měl cítit a splňovat ideální partner. Takové chování směřuje k brzkému rozpadu vztahu.

Čím důležitější se nějaká věc v životě zdá, tím hůře se hledá její ideální řešení. Ve špatném vztahu je to viditelné na faktu, že často záměrně přehlížíte signály nějakého nebezpečí.

Vybíráte si krátkodobé potěšení před skutečnou láskou a slepě čekáte, že bude trvat navždy. Mozek se v tu chvíli nastaví do módu, který vám dá najevo, že by to možná mohlo vydržet a vy to začnete brát jako fakt.

Zkuste se oprostit od možných představ, jak by mohl váš vztah vypadat v budoucnu. Zaměřte se raději na chvíli tady a teď, neuspěchejte proces přirozeného vývoje. Tím jen snáze přehlédnete blížící se konec.

V počátcích vztahu přebírají často otěže emoce, logika a zdravý rozum jdou trochu stranou. Jakkoli jsou emoce pro vztah důležité, rozhodovat se jen na základě aktuálního emočního rozpoložení není správné.

„Emoční pocity primárního procesu výběru partnera jsou syrové afekty, které za nás automaticky dělají důležitá rozhodnutí. A někdy velmi nerozumná rozhodnutí,“ uvádí neuropsycholog Jaak Pankseep, který vytvořil termín „afektivní neurověda“, což je název pro obor, který studuje nervové mechanismy emocí.

Ve vztazích lidé často řeší napětí mezi touhou být stále nezávislí a touhou být závislí. Abyste zažili skutečnou blízkost, musí spolu oba koexistovat. Jen jedno nebo druhé není dobře a vede k dřívějšímu nebo pozdějšímu konci.

Skutečným základem pevného vztahu je nebát se riskovat a požádat o pomoc či ukázat slabost ve stejnou dobu, kdy se snažíte druhému ukázat své vlastní hodnoty a prosadit si, kdo jste.