Článek
Podle kanadského antropologa Petera Frosta tak byly světlé vlasy pro ženy výhodou už před 15 tisíci lety, kdy v chladných stepích Evropy začalo ubývat velkých zvířat.
Na rozdíl od Afriky neměly Evropanky podle Frosta možnost doplňovat jídelníček rozsáhlým sběrem plodů: kromě péče o děti a oheň jim údajně zbyly jen dva úkoly: stavět přístřešky a vyrábět oblečení. Jinak mohly jen čekat, než se objeví muž s kusem masa.
Právě to prý v Evropě „zvýšilo tlak sexuálního výběru“. Výsledkem byla „neobvyklá rozmanitost v barvě vlasů a očí“ u obyvatel Evropy. Geny, určující tvorbu barviv v těle, mají totiž vliv na zbarvení vlasů, očí i pokožky.
Opomíjené tmavovlásky?
Frost mohl svou teorii podpořit zjištěním dánských genetiků, podle nichž se někdy před šesti až deseti tisíci lety výrazně změnil gen, který ovlivňuje barvu očí.
Genetici tvrdili, že tato změna původně postihla jen jednoho muže či ženu. Velmi prudce se však rozšířila, takže dnes tvoří modroocí desetinu lidské populace.
Frostova představa je však zpochybňována třeba mj. proto, že každému pravěkému muži přisuzuje právo rozhodovat o kořisti. To jistě platilo u lovců, kteří v minulých staletích dobývali americkou divočinu.
Vůbec to však nemuselo platit v době kamenné, kdy muži lovili ve skupině a věděli, že se musí postarat o celou tlupu, nejen o své favoritky. Nepravděpodobná je i myšlenka, že když mužů ubývalo v důsledku úmrtí při lovu, ten zbytek si rozebral nejatraktivnější ženy a byl jim tak věrný, že přebytečné dívky zůstaly „na ocet“. To by byl pro kočující tlupy pravěkých lidí neuvěřitelný luxus.
Jak ukázaly výzkumy lovců, kteří dodnes žijí jako lidé v době kamenné, jejich ženy se mohou najednou postarat jen o jedno dítě, o něž pečují někdy až do věku čtyř let. Po tu dobu se chrání před otěhotněním.
Blonďatí byli i neandrtálci
Obyvatele pravěké Evropy potřebovali dostatek dětí, protože smrt byla pro ně častým a časným hostem. Sotva si mohli dovolit nevyužívat kvůli blondýnkám ostatní ženy, jež byly k dispozici.
Tvrdou ránu Frostově teorii ekonomicko-sexuálního výběru blondýnek zasazují také nové poznatky genetiků. Ty ukazují, že někdy před šesti až deseti tisíci lety došlo k poslední mutaci genů, ovlivňujících barvu očí, kůže či vlasů. Už předtím však tyto geny zažily řadu změn. K prvním došlo snad už před 20 až 40 tisíci lety.
Světlé vlasy navíc nebyly výsadou předků nás moderních lidí. Jak zjistil německý vědec Michael Hofreiter, i mezi neandrtálci se vyskytovali jedinci se zrzavo-blonďatými vlasy.
S blonďatými vlasy se zejména u dětí setkáváme i v jiných částech světa, třeba v Austrálii či na Papui - Nové Guinei.
Zbledli jsme asi odchodem z Afriky
Vznik světlých vlasů souvisel s tím, jak se lidé, přicházející z Afriky přizpůsobovali životu v Evropě. Ti, kdo měli ve slunné Africe díky tmavší barvě pokožky výhodu (pigmenty snižovaly riziko rakoviny kůže), se v novém chladnějším prostředí ocitli v nevýhodě, pokud jejich tělo nereagovalo na změněné světelné podmínky sníženou tvorbou eumelaninu.
Ten způsobuje tmavé zabarvení vlasů i pokožky. Ve světlejší kůži totiž vzniká i při menší intenzitě slunečního záření dost vitamínu D, který tělo nutně potřebuje pro normální vývoj kostí. Neudiví proto, že u prvních lidí, kteří pronikli do Evropy před 40 až 45 tisíci lety, začaly genetické změny, ovlivňující barvy těla, již záhy po příchodu na chladnější kontinent.
V důsledku mutací, k nimž docházelo desetitisíce let, existují u dnešních Evropanů desítky variant genů, jež mají dopad na barvu vlasů či očí. Také údaje o výskytu blondýnů v Evropě nepodporují Frostovu tezi. S úbytkem velké lovné zvěře zápasila na konci doby ledové celá Evropa. Jenže blondýni se prosadili jako dominantní skupina jen v jedné části kontinentu.
Podoba se světly na nebi
Světlé vlasy se vyskytují u více než 80 % obyvatel ve středním Norsku a Švédsku i v jižní polovině Finska. V této oblasti žijí Indoevropané a Ugrofinové. „Mapování blondýnů“ naznačuje, že právě odtamtud se světlé vlasy šířily dál.
Ale proč se světlovlasí lidé tak rozšířili? Možná proto, že v životě lidí vždy hrály roli různé víry a rituály. Bledý měsíc, s nímž tak podivuhodně souvisí vývoj dítěte v ženském těle, byl středem zájmu už u lovců doby kamenné. Později rostl i význam Slunce.
Dívky a také chlapci, jejichž vlasy se nejvíce podobaly světlům na nebi, tak mohly získat nečekanou výhodu v úsilí o přežití.
