Článek
V současné moderní době zvládáme mnohé - dělat více věcí najednou, ovládat supermoderní technologie, ale stále jsou i základní věci, ve kterých mnoho z nás tápe - jednou z nich je právě komunikace.
A to jakákoli, nejen ta pracovní a společenská, ale především ta soukromá, vztahová. I v ní se dá dělat mnoho chyb, které postupem času mohou vést až k rozchodu. Jak tedy správně komunikovat? Zkuste se zaměřit na několik základních frází, které zbytečně ubližují, a vyměňte je za jiné.
O to víc se to bude hodit nyní, když svět děsí koronavirus, školy jsou zavřené, mnohde je omezena volnost pohybu a členové rodiny a partneři tak spolu tráví více času než dříve.
Proč jsi...
Všichni víme, že slova kromě potěchy dokážou často i velmi ublížit. Jedním z takových, o kterých to mnozí netuší, je i jednoduché „Proč”. Mnohdy jím totiž začíná nějaká námitka, výčitka a podobně. I když nebudete chtít dotyčnému záměrně ublížit, i tak to uděláte.
Místo: „Proč jsi to neudělal?” zkuste příště říct: „Byl/a bych rád/a, kdybys to příště udělal/a jinak.”
Ty...
Jednoduché označení, které na jedné straně sbližuje, na druhé ale také ubližuje, záleží, v jakém kontextu se použije. „Neudělal jsi (ty) to správně, měl bys (ty)...” to jsou jen některé z mála příkladů, které ukazují na druhého a dávají mu jasně najevo, že by něco měl, nebo naopak neměl dělat. Takový přístup málokdo dlouhodobě vydrží.
Teď ne
I přes aktuální nelehkou situaci mají mnozí stále plno práce, někteří i mnohem víc, a tak není snadné komunikovat se svými blízkými vždy tak, jak by měli nebo chtěli. Ale i ti, kteří práci aktuálně nemají, mohou mít s příjemnou komunikací problém.
Není tak výjimkou, že mnozí často slýchají strohé odpovědi typu: „Teď ne, nemám čas...” atd. Tím ale jasně dávají najevo nejen nezájem, ale i neochotu se s dotyčným aktuálně bavit. A je jedno, že je to mnohdy právě kvůli nedostatku času a povinnostem, nebo jen aktuální špatné náladě.
Zkuste proto zmírnit dopad podobného vyjádření alespoň dovětkem, ve kterém navrhnete konkrétní čas, kdy si promluvíte: „Teď ne, můžu za dvacet minut, promluvíme si večer apod.”