Článek
Zatímco v Belgii se testy slibující potvrzení či vyloučení otcovství s "99 % jistotou" nabízejí na internetu za necelých 400 eur (zhruba 12 000 korun), v Česku jsou dostupné za necelou polovičku. Princip je však stejný - po internetové objednávce je záhodno odeslat do laboratoře vzorek sliny potomka a otce a po týdnu následuje odpověď, jak dopadlo srovnání DNA.
Zkrátka rychlá a docela spolehlivá cesta, jak doplnit tajenku v právnickém úsloví "matka je vždy jistá, otec vždy nejistý". Tu v království naopak okořeňovala "presumpce otcovství" - narodil-li se do 300 dnů po rozvodu potomek, v očích zákona se otcem automaticky stával exmanžel, ačkoliv už dávno s chotí nesdílel ani lože, ani domácnost. Změnit kolonku do souladu s realitou však vyžadovalo souhlas ženy či soudní anabázi.
Za situace, kdy se rozpadá každé třetí manželství, na čtyři svatby připadají tři rozvody a dvě pětiny dětí se rodí mimo manželství, obchody s anonymními testy paternity přímo kvetou.
Občas chtějí test i matky
Zájem občas projevují i matky. "Stává se, že klientka si přeje ověřit, zda otcem jejího dítěte je její manžel, anebo její milenec," říká Patrick Willems z laboratoří Gendia.
Zatímco při úředním určování otcovství je zapotřebí souhlas obou rodičů, laboratořím postačí vzorek slin otce a potomka. "Přeci když otec přiběhne na pohotovost se zraněným dítětem, taky se ho nikdo neptá, zda má souhlas matky, aby děcko bylo ošetřeno," vysvětluje doktor Willems.
Verdikt z laboratoře sice může dopadnout stejně špatně jako střet bláhové naděje a strašlivé jistoty v Erbenově Kytici. Ale až v 90 procentech tatínkové dostanou černé na bílém potvrzení, že opravdu jde o jejich vlastní dílo.
Stoupající počet objednávek však budí pochyby na úředních místech. Lékařská komora už před lety začala volat po tom, aby zákon stanovil přísné podmínky pro testy otcovství. Senátorka opozičních křesťanských demokratů pak předložila i příslušnou předlohu, která však neprošla sítem parlamentních diskusí. Nyní se opět vrací na pořad dne. Jablkem sváru je hlavně požadavek, aby se skoncovalo s anonymitou internetových klientů.
"Je to hloupost. Přeci si nikdo nepůjde sednout do čekárny pod ceduli 'tady sedí ti, co nejsou otci svých dětí'," míní doktor Willems a argumentuje, že výsledkem francouzského zákazu je to, že zájemci se obracejí o stejnou službu do zahraničí. Francouzští klienti prý obstarávají desetinu zakázek belgických laboratoří.
Problémy s otcovstvím se nevyhýbají ani otcům nejvýše postaveným, jak svědčí soudní spory monackého prince Alberta s médii o počet údajných potomků, dlouho skrývaná dcera Mazarine francouzského prezidenta Mitterranda či doznání nizozemského prince Bernharda, že nemá čtyři, ale šest dcer. V samotné Belgii před lety vyvolala pořádný rozruch zvěst, že někdejší vztah krále Alberta s baronkou de Selysovou-Longchampsovou prý nezůstal bez následků; panovník se však ke své údajné nemanželské dceři, avantgardní umělkyni Delphine Boelové, oficiálně nikdy nepřihlásil.