Alchymie lásky, sexu a ženského vyvrcholení

I když už bude paní Lucii šedesát let, orgasmus nikdy v životě neprožila. Partnerů vystřídala víc a pro každého bylo její sexuální uspokojení velkou výzvou. „Vyzkoušela jsem už všechno, ale zbytečně,“ svěřila se Lucie, která hledání již vzdala. „Sex mě baví, ale klidně bych se bez něj obešla. Vím však, jak moc důležitý je pro partnera.“

Odborníci se shodují, že žen, které se potýkají s anorgasmií neboli sexuální dysfunkcí spojenou s neschopností dosáhnout orgasmu, je okolo 3 až 5 %. Dobrá zpráva je, že u mladších je podle sexuologa Ondřeje Trojana velká šance, že se k prožitku dopracují. Ke změně může dojít i po porodu vlivem proměn v porodních cestách. Tehdy se stává, že žena dříve dráždivá na poštěváčku je poté víc vzrušivá vaginálně.

Kolem ženského vyvrcholení je stále spousta otazníků. Ze studie amerického Centra plánovaného rodičovství vyplývá, že až 75 % žen není schopno při samotném pohlavním styku dosáhnout uspokojení a 5 % je nezažilo nikdy. Neznamená to ale, že nemůžou prožívat příjemný sex.

„Orgasmus je dnes hojně oslavován. Mluví i píše se o něm otevřeně, ale pokud ho některá žena nemá, rozhodně to neznamená, že není zdravá,“ upozorňuje sexuolog Ondřej Trojan. Navíc příliš velký tlak na to, aby žena dosahovala vyvrcholení, může mít opačný efekt - čím víc chce, tím hůř ho dosahuje.

Mnohé ženy, které orgasmus neprožívají, přitom hodnotí svůj párový intimní život jako velmi uspokojivý. Podle sexuologů to souvisí se vztahem k partnerovi, jehož hloubku a kvalitu pak sex prohlubuje. Nahrává i skutečnost, že orgasmus u žen není nezbytný. Na rozdíl od mužů, u nichž je spojen s ejakulací a poskytnutím zárodečných buněk - spermií.

A jde přitom doslova o vteřiny. U ženy trvá orgasmus v průměru 10 až 15 sekund, u muže jen šest. „Mužský orgasmus evolučně existuje skutečně jen proto, aby uvolnil spermie. A aby pak muž co nejdříve zmizel a hledal další ženu,“ vysvětluje s nadsázkou neurolog Martin Jan Stránský. „Muž potřebuje další odměnu, což je velmi hluboce zakořeněno v naší biologické antropologii.“

Žena vyvrcholení prožívá o něco déle. „Je to tím, že hormonální fáze při orgasmu je u ní o trochu delší. A také má mozkové spojení do mnohem širšího anatomického pole kolem pohlavních orgánů, než mají muži,“ nabízí neurolog alespoň částečné vysvětlení.

Pro pochopení toho, proč je žena schopna prožít vyvrcholení, ačkoli to z hlediska rozmnožování nepotřebuje, je třeba udělat si výlet do minulosti. Většina biologických antropologů se domnívá, že kdysi dávno musely mít i ženy orgasmus, aby mohly ovulovat.

Podle doktora Stránského dominantní teorie tvrdí, že ženy měly před mnoha sty tisíci lety klitoris uložený v pochvě a prožívaly orgasmus stejně jako muži: „Klitoris ale postupně vycestoval do současné polohy. Zřejmě v souvislosti s tím, že ovulace se z řízené orgasmem proměnila ve spontánní.“

Neurologové připomínají, že mozek ženy a mozek muže fungují jinak už při samotném seznámení. „Muži zapojí hlavně vizuální části mozkových tras. Dívají se na určité partie ženy, protože jim primárně záleží na tom, jak partnerka vypadá. Naopak žena aktivuje daleko víc částí svého mozku a i obě její hemisféry mezi sebou komunikují,“ vysvětluje Stránský.

Úkol mužů je podle něj zřejmý: „K tomu, aby splnili svůj genetický potenciál a pak šli dál, spoléhají na první dojem. Proto jim na něm tak záleží.“ Ženy jsou „naprogramované“ k tomu, že musejí být při výběru opatrnější a vybíravější.

Jejich úkolem je podvědomě najít toho nejlepšího tátu pro své děti. Proto už při seznámení přemýšlejí a porovnávají charakterové vlastnosti a selektují ty, které upřednostňují. „Jejich mozek pracuje komplexněji - napojují různé představy a scénáře, řeší i citové věci,“ říká Martin Jan Stránský.

Při samotném orgasmu se mozek ženy i muže shodně přepne na autopilota. „Celý proces má své fáze. V určité posloupnosti se rekrutují asi tři desítky různých systémů, tras, až se veškerá aktivita smíchá v určitý guláš, v němž pak jednotlivé části mozku fungují čím dál pozvolněji a v menší choreografii a regulaci,“ vysvětluje neurolog.

Na začátku se více zapojují hemisféry, které se rozhodují, co mají a nemají dělat. Na pomoc si pak povolají hormonální a neurochemické cesty, převážně přes dopamin, což je jeden z hlavních neurochemických nosičů v trasách pro slast.

„Ten je mimochodem návykový, a proto je i sex návykový,“ říká neurolog. „Informace pak přeskakují mezi vědomím, fantazií a hypofýzou, kde jsou hormony,“ říká lékař a vysvětluje, proč se lidé v momentě orgasmu chovají jinak. Jsou bezbranní, nekontrolují se a dělají pro ně atypické věci.

„Při orgasmu se dá mluvit o určité spirále přenosů, která se do jisté míry točí, a tím potlačí určitá centra bdělosti a vnímání. Člověk přestává registrovat hrozby a věci mimo okamžité okolí. Stává se pasivní a uzavřený do samotného aktu. Zároveň se odpojí od veškerých osobních kontrol a rezerv. Vědomí sídlící v kortexu funguje čím dál méně.“

Podle Stránského záleží na tom, zda je člověk citově laděný a skutečně citově sex prožívá, anebo jestli dělá něco proti své vůli. V takovém případě k orgasmu nedojde, protože rozhodčí v centrálním laloku nedovolí, aby se poslední fáze aktu vůbec konaly.

Hormony zaplavují tělo i mozek v různých dávkách a fázích orgasmu, částečně i podle pohlaví. „U žen je oxytocin trošku silnější. Vedle dopaminu nastupuje v závěru u obou pohlaví shodně i serotonin - druhá část autonomního nervového systému, která působí, aby uklidňovala,“ vysvětluje lékař, proč se milenci po vyvrcholení cítí uvolněně a v pohodě.

Jednou z velkých neznámých zůstává odpověď na otázku, zda se vzrušivost a schopnost prožít finální extázi při sexu dědí. Odborníci se shodují, že relevantní studie na toto téma neexistují. „Spíš tuto schopnost zásadně určuje postoj rodiny k sexualitě. Pokud dítě nebo dospívající vnímá v tomto směru nějaké restrikce, třeba při masturbaci, může pak mít z psychických důvodů s dosahováním orgasmu potíže,“ argumentuje sexuolog Ondřej Trojan.

Je ale zároveň přesvědčen, že „natrénovat“ vyvrcholení pomocí vůle nejde. Podle neurologa je vzrušivost otázkou takzvaného drátování, které se tvoří již v děloze.

„Někdy se může stát, že nervy vedou do netradičních míst. Jejich stimulace pak v mozku způsobí stejný efekt. Běžně mají lidé různě na těle citlivá místa, skrze něž je možné nabudit orgasmus. Často to bývá na vnitřních částech končetin či kolem bradavek. Ale četl jsem i o ženě, která dosahovala orgasmu při masírování dásní a čištění zubů.“

„V minulosti se pomocí orgasmického zážitku léčily hysterické ženy,“ připomíná Ondřej Trojan. Dnes už hysterie není ani samostatnou psychiatrickou diagnózou, ale řadí se nejvýš do podskupin poruch osobnosti. Určité léčebné účinky orgasmu ale připouští i Martin Jan Stránský: „Orgasmus ukazuje ženě, že se mozek dovede odreagovat a zažít příjemné věci.“

V současnosti hodně řešená otázka ale zní, zda sexuální vyvrcholení zlepšuje naši imunitu. Samo o sobě podle vědců nikoli, posiluje však vztahy, čímž se odbourává stres, a nepřímým způsobem se tím posiluje i imunita.

„Proces vzrušení, fyzické aktivity a posléze uvolnění vede k tomu, že hodně lidí po sexuálním aktu vnímá uvolnění a mluví o hlubším spánku. Proto mnozí masturbují nebo se milují navečer,“ říká Ondřej Trojan a dodává, že lépe to funguje u mužů.

Sexuolog zmiňuje ještě další zdravotní benefit orgasmu - celkovou kondici pánevního dna. „I orgasmické stahy způsobené svalstvem pánevního dna mohou podporovat jeho zdravé napětí. A dobrá funkce pánevního dna - zejména u žen, které rodily - je výbornou prevencí například úniku moči či stresové inkontinence, která přicházívá s vyšším věkem.“