Článek
Nejde o nic výjimečného. „Nevěra se stala takovou normou, že se snad každého buď dotkla osobně, nebo alespoň zprostředkovaně - tedy že známe někoho, kdo byl podveden,” říká autor vztahové literatury Kevin Darné.
Označení bokovka už samo o sobě vybízí k tomu, abychom si představili svůdnou hříšnici nebo doufající naivku. Což ovšem neznamená, že by tajné milence neměly i zadané ženy - pro bokovku nám prostě v českém jazyce schází mužský ekvivalent.
Podle studie z roku 2015 se k podvádění přiznalo devatenáct procent českých žen a dvacet tři procent mužů. Jak vidno, být tím třetím ve vztahu není příliš genderově specifické.
Nejčastější varovné signály, které odhalí nevěrného partnera
Liší se ale výběr toho, s kým kdo podvádí. Muži většinou mají aférky s kolegyněmi, ženy pro změnu s blízkým kamarádem. Hlavními příčinami nevěry bývá podle psychologů vyhasnutí lásky jednoho z oficiálních partnerů, nenaplněná sexuální přání, pocit osamělosti ve vztahu, dodání si sebevědomí nebo jednoduše vhodná situace.
Někdy jde prostě jen o sex
I důvodů, proč si začínat se zadanými, je celá řada, některé komplikovanější, jiné zcela prozaické. „Vždycky tu byli lidé, kteří vyhledávali vdané ženy a ženaté muže, protože se chtěli vyhnout potížím a závazkům,” myslí si klinická psycholožka Stephanie Newmanová.
„Někteří muži preferují sexuální styk bez emočního závazku.” Aférka s vdanou paní je navíc určitým způsobem tabu, a tak přináší i více vzrušení.
Ženy mívají velice podobné důvody. „Pokud nemáte zájem být v závazném vztahu, ženatí muži mohou poskytnout příležitostnou pozornost. Pravděpodobně se nebudete muset potýkat s věcmi jako v tradičním vztahu: pečovat o něj, pokud je nemocný, hádat se s ním kvůli tomu, za co utratil peníze, ani ho nemusíte informovat o vašich vlastních finančních záležitostech,” vyjmenovává psycholožka Themsen Butlerová.
Podvedla jsem partnera. Co teď s tím
Průzkumy potvrzují, že ti, kteří si začínají aférky se zadanými, často prostě chtějí jen naplnit své sexuální potřeby bez toho, aby museli být ve vztahu. Scházet se jednou za čas s partnerem někoho jiného totiž může být pohodlnější a méně komplikované než každý pátek v baru svádět někoho nového.
Poněkud nelichotivě se v podstatě dá říci, že lidé, kteří se takto chovají, mají aférku výhradně kvůli sobě a svým potřebám a svého zadaného milence či milenku nepovažují za prioritu.
Sváteční zacházení
Pokud pomineme celkem řídká a téměř románově osudová setkání, kdy se s jiskřením a vzájemnou přitažlivostí prostě nedá nic dělat, můžeme najít několik dalších, většinou dost prozaických důvodů, proč lidé často cíleně vyhledávají zadaného partnera:
- S milenkami a milenci se lépe zachází. Alespoň ze začátku. „Mít někoho bokem může být jako vzrušující fantazie, která v pozitivním slova smyslu překroutí vztah tak, aby nebyl v realitě,“ vysvětluje psycholog Paul Depompo. Přichází zasypávání dárky, touha může zplodit i obdiv, prožívání sexuálních radostí se nekříží s trampotami a výzvami skutečného vztahu. Problém je, že taková touha může snadno přerůst v zamilovanost ať na jedné, či na druhé straně, a to se pak komplikacím obvykle nevyhne ani jeden z partnerů.
- Nedůvěra vůči druhému pohlaví. Být něčí milenkou nebo milencem vám v podstatě zajistí, že nikdo nebude podvádět vás. „Některé ženy jsou rozhodnuté mužům nikdy nevěřit,“ myslí si Stephanie Newmanová.
- Strach ze závazků. Někdy dokonce může jít o fobii ze závazků. Lidé, kteří neprožili zdravé vztahy, například už ty první v dětství k rodičům, se často bojí, že se historie bude opakovat a blízký člověk jim způsobí spousty bolesti. A tak se vědomě nebo podvědomě vrhají do vztahů, ve kterých bude vždy nějaký odstup a jež neskončí sestěhováním či svatbou.
Pytláci v manželstvích
Často samozřejmě nastávají i situace, kdy se ten či ta třetí v trojúhelníku chce stát oficiálním partnerem. Šance, že se jim to povede, ale kupodivu není velká.
Průzkum webového serveru Victoria Milan, na kterém si lidé mohou domluvit diskrétní nevěry, ukázal, že celých 88 procent milenců doufá, že kvůli nim jejich zadaný partner opustí toho svého oficiálního. Stane se to ale jen ve třinácti procentech případů.
Nevěra ženatých mužů aneb Proč se kvůli milence málokdy rozvedou
Přesto je těch, kteří se aktivně snaží rozbít manželství či stálé partnerství, víc než dost. V angličtině se běžně používá termín spouse poaching (manželské pytlačení), který vystihuje záměrné lovení cizího partnera a snahu získat ho pouze pro sebe. Pytláci a pytlačky k tomu samozřejmě mají nejrůznější důvody:
- Není tu vhodný nezadaný. Potenciální nezadaní partneři buď nesplňují představy, nebo si chtějí třeba jen nezávazně užívat. „Měla jsem klientky, které mi přiznaly, že se pokoušely o ženatého muže a někdy i v případě, že šlo o manžela blízké kamarádky, prostě proto, že už ukázal, že je schopen závazku a chce v něm být,“ vysvětluje párová mediátorka Debra Macleodová.
- Nechají se napálit. Nevěrný manžel či manželka jsou už z povahy věci schopní podvodů vůči těm, na kterých jim záleží. Proč by tedy měli být čestní vůči svým milencům? Pokud vám zadaný člověk začne tvrdit: „Moje žena mi nerozumí. Už spolu roky nespíme...“, případně hraje oběť, kterou by měl někdo vysvobodit se zakletého manželství, berte to vždy s rezervou. „Výzkumy ukazují, že ta druhá žena bývá často oklamána ohledně statusu daného muže. Také jsou ošáleny šarmem, předváděnou osamělostí nebo strádáním, které prý ve svazku měl,“ upozorňuje psycholog Paul Depompo. Ženy zase vykreslí svého muže jako tyrana, od kterého chtějí odejít, ale nemají na to sílu. A zklamaná milenka nebo milenec se musí nakonec konfrontovat s tím, že to tak vůbec nebylo.
- Soutěž. Ať si to připouštíme, nebo ne, člověk rád vyhrává. Scénář nejedné romantické komedie je založen na tom, jak se ošklivé káčátko promění v krásnou labuť, a ještě k tomu přebere kluka nejkrásnější holce na škole. Někdy jde o „výhru“ opravdu žádoucího muže, jindy si chtějí žena pokušitelka či muž pokušitel dokázat, že jsou lepší než oficiální partner. Klinická psycholožka jde ve vysvětlení pohnutek žen ještě dál. „Tady nejde ani tak o muže samotného, jako o to, kdo je jeho žena. Čím je její rivalka atraktivnější, tím více atraktivní se bude cítit sama. Tím víc se cítí nadřazená nad manželku a má pocit, že má víc kvalit, po kterých muži touží.“ Cílem je vztah rozbít a nastoupit na něčí místo.
Expirační doba
Samozřejmě existují výjimky, kdy ze zakázané lásky vznikne celoživotní partnerství, ale jsou to opravdu výjimky.
„Pokud oddělíme krátké nevěry, které vydrží den až dva, aféry obvykle trvají šest měsíců až dva roky,“ říká profesor psychologie Robert Taibbi. A mívají podobný průběh:
- Nejprve nastává spojení díky sdílenému vzrušení a trápení. Stejně jako Tristan a Isolda jsou milenci spalováni tajnou a nežádoucí láskou. To ale časem vyprchá.
- Ve skutečnosti se neznají. Tajný milenec nebo milenka nejsou pro zadaného ani tak skutečná osobnost, jako spíš vysněný obraz nedokonalého oficiálního partnera. Jak dlouho tahle iluze může vydržet?
- Oba se chovají, jak nejlépe umějí. Randění a společný život se od sebe diametrálně liší. Člověk si chce zakázanou lásku užít, a tak zametá všechny problémy pod koberec.
- Hormon ,lásky‘ oxytocin postupně mizí. Typicky jeho hladina klesne po osmnácti měsících, a pokud vztah není založen na ničem jiném, nevydrží.
- Přichází chaos a mizérie. Krátký úlet je jedna věc, udržovat stabilní vztah i s tím druhým jiná. Schovávání začne být spíš vyčerpávající než vzrušující.
- Stejný styl chování, chyby se opakují. Pořízení si milenky či milence bývá útěkem od problémů, kterými nejspíš trpí původní manželství. Podobný styl chování se ale často objeví i ve druhém vztahu - ovšem odejít od milence je snazší než od oficiálního partnera.
- Výčitky svědomí. Jistě, v zadaném záletníkovi se může ozvat svědomí. „Poprvé vám to možná přijde vzrušující nebo jen nedomyslíte důsledky, a pokud vám to projde, řeknete si, že se vlastně nic nestalo,“ vysvětluje psycholožka Radka Gottwaldová, podle které je ale opak pravdou. I když se partner o ničem nedozví, nevěra ovlivní hlavně nevěrníka. Lži naruší důvěru v jeho vztah, vždy je tu možnost, že se to partner dozví. To vše je velice stresující. „Život je nevyzpytatelný,“ uzavírá psycholožka.
Největší chyby, kterých se dopouštíme v manželství
Jak se nestat tím třetím
Milenec či milenka si mohou ze zakázaného vztahu přinést řadu šrámů na duši. Většinou, jak bylo řečeno, totiž končí krachem. Jejich zadaný partner toho svého oficiálního opustí málokdy. Psycholožka Radka Gottwaldová sestavila několik bodů, jak získat ztracenou důvěru ve vztahy a sebeúctu.
- Nechodit se zadanými muži (ženami).
- Nebýt jednou z desítek milenek (milenců).
- Nerozbíjet manželství druhým.
- Dokázat přemýšlet i racionálně, ne pouze pod vlivem emocí.
- Vážit si druhého i s jeho nedostatky a akceptovat svoji roli ve vztahu k němu, nebo vztah ukončit.
- Co se týká důvěry mezi partnery - nezačínat vztah podváděním někoho dalšího.
- Vědět, že je partner upřímný člověk, kterému se dá věřit.
- Otevřeně sdělovat partnerovi svá přání, pocity a touhy.
