Velikonoční tradice stavění božího hrobu se dochovala v jihočeských Doudlebech

Doudlebský boží hrob vyrobila v Olomouci firma Zbitek. „Je to mozaikovité zpodobnění Ježíšova hrobu v Jeruzalémě. Až do první světové války se jich vyrábělo velké množství, posílaly se i do zámoří, do Jižní Ameriky. Je výjimečný, v Čechách a sousedních zemích zůstaly jednotlivé kusy,” řekl historik a kronikář Jan Šimánek. Mezi lety 1846 až 1914 vzniklo asi tisíc hrobů.

Mozaika je ze sklíček, ručně všívaných do kartonu. Základ tvoří hrob, oltářní stůl s dřevěnou sochou ležícího Kristova těla. Nad tím je svatostánek a panel s křížem, kam se dávala monstrance. Po stranách andělé, na krajích rytíři.

„Značí stráž, kterou postavil Pilát k hrobu v Jeruzalémě, aby židé Kristovo tělo neukradli,” řekl Šimánek.

Boží hroby byly různě velké, ten doudlebský, který koupil v roce 1883 farář František Kuliš, měří asi čtyři metry. Přes rok je složený v dřevěných bednách ve zpovědní místnosti, aby se nepoškodil.

Většinou se stavěl v týdnu mezi Květnou nedělí a Velkým pátkem. Dřív to dělal kostelník s pomocníky, před časem převzal tradici místní kronikář Jan Šimánek s přáteli.

Letos ho stavěli tři hodiny. Hrob dopravili k oltáři, pak ho čistili, ze štaflí připevnili k oltáři a rozsvítili.

„Krásný dojem dělá osvětlení za sklíčky. Původně se tam dávaly petrolejové lampy, za rytířem jich bylo pět, v roce 1940 je nahradily žárovky,” upozorňuje Šimánek.

Někdejší kostelník vzpomínal, jak jeho dědeček musel stále dolévat olej do desítek lamp.

V Česku je kolem deseti těchto hrobů, jeden v Kaplici na Českokrumlovsku, jiný v Rapšachu na Jindřichohradecku. V Rakousku se jich dochovalo asi pět, v Německu tři. Známé jsou hroby ve Vatikánu a Kartágu.

V Doudlebech drží i jiné velikonoční zvyky, třeba obchůzku dětí po vsi s řehtačkami a klapačkami. Řehtají od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty. Stará dřevěná řehtačka je v kostele. Děti obcházejí třikrát denně všechny domy, zapisují, kdo kolikrát řehtal, podle toho si dělí koledu.

Ve vsi se pečou i jidáše, malé pletenky jako symbol provazu, kterým se oběsil Jidáš. Kostelnice Růžena Burdová (81) jich letos napekla čtyřicet. „Mám recept: vraž do toho, co tě napadne,” svěřila se.

Místní zvláštností jsou římovské podkovy, pouťové cukroví, připomíná desatero božích přikázání. Na podkově je devět nebo 12 okének. „Pekly se celou zimu, byly uložené v truhlách, aby změkly. Prodávaly se na Černou neděli, při postní pouti,” řekl historik. Pouť v Doudlebech obnovili asi před deseti lety.

První zmínka o kostele sv. Vincence pochází z roku 1143. Za baroka se obec stala poutním místem. V Národní galerii je obraz Doudlebská madona, na oltáři v kostele jeho kopie.