Oslava Velikonoc opět v duchu tradic a potkávání se

Chlapci a muži na Velikonoční (nebo také Červené) pondělí chodí od domu k domu, aby „vyšlehali” dívky a ženy. Původem pohanská tradice mrskání dívek má paradoxně poetický význam. Muži tak o dívku projevují zájem.

Dívky jim pak v podobě navázané pentle na mrskačku odpovídají, zda mají u nich šanci. Vyšlehání proutkem, pomlázkou (tatarem), vařechou či jalovcem má ženám také zaručit mládí, krásu, zdraví a plodnost.

Červená pentle dává najevo, že dívka má chlapce ráda, modrá chlapci dává naději, zelená mu oznamuje, že patří mezi oblíbence a žlutá naopak vypovídá o nezájmu dívky.

Na Moravě koledníci navíc polévají dívky vodou a není výjimkou, že je dívka rovnou vymáchána v potoce nebo ve vaně. Oblíbené je i stříkání nepříliš voňavými parfémy s prošlým datem spotřeby.

Někde je zvykem, že se po poledni či na druhý den úlohy otočí a na mrskačku chodí ženy.

Chlapci si výpraskem obvykle vykoledují sladkosti, pentli na tatar, barvené vejce, drobné pohoštění, včetně tvrdého alkoholu.

Vejce bylo od nepaměti magickým předmětem. Symbolizovalo plodnost a často se mu jako zdroji života přisuzovala i nadpřirozená moc. Barvení vajec je staré více než pět tisíc let. Známé je z Číny.

Ve spojení s lidovou tradicí je zvyk zdobení vajíček doprovázený řadou obřadů a pověr. Vejce něco skrývá, je jako zamčený hrob, ve kterém je přesto ukryt život. V tom je zřetelné symbolické spojení se zmrtvýchvstáním Ježíše a s křesťanskými Velikonocemi.

V dnešní době existuje mnoho technik, jak lze kraslice barvit. Zkuste si doma připomenout tradiční způsoby, které používali naši předci a dětem při tom vyprávějte vaše zážitky z Velikonoc, když jste byli malí.

Dříve se vajíčka barvila především na červeno, protože červená je symbolem krve a lásky. Mnohdy naše prababičky získávaly barvu například z cihel, které kvůli červenému prachu rozbíjely. To už samozřejmě neděláme, ale některé techniky jsou realizovatelné dodnes, například barvení pomocí červených cibulových slupek.

Další známou technikou bylo barvení pomocí červené řepy. Omytá vajíčka vložte do vody k nakrájené řepě, přidejte ocet a sůl. Aby barva byla krásně sytá, řepou nešetřete.

Zelená vejce získáte pomocí špenátu nebo kopřiv. I zde platí pravidlo – čím víc, tím lépe. Do hrnce ke špenátu (může být i mražený) opět přidejte sůl, ocet a trochu kmínu.

Pokud chcete koledníky obdarovat například modrými kraslicemi, připravte si hlávku červeného zelí, kterou na struhadle nastrouhejte a vložte do hrnce s horkou vodou, přilijte ocet a dodejte špetku soli.

V některých okolních zemích místo koledování rodiče připravují zábavu dětem v podobě hledání vajíček od zajíce buď na zahradě, nebo i v bytě.

V označeném prostoru dospělí dětem poschovávají malé dárečky, které děti potom hledají – kdo je první najde, tomu zůstanou. Dospělí mohou dětem pomoci, jakmile se dítě k danému místu přiblíží, mohou provolávat „přihořívá”... a v okamžiku naprosté blízkosti „hoří”.

Pokud budete chtít zážitek z dobrodružství ještě prohloubit, vytvořte kartičky nebo mapu se zašifrovanými nápovědami s tím, kde vajíčka a další drobnosti hledat.

Překážková dráha či běh s vajíčkem – stačí vám k tomu lžíce a vejce. Úkol je jednoduchý, s vejcem na lžíci přeběhnout co nejrychleji daný úsek. Pro větší zábavu je dobré si nejprve doma ze židlí, krabic, hraček utvořit překážkovou dráhu a tu zdolávat s vejcem na lžíci. Je jen na vás, jestli použijete vejce syrové, natvrdo, nebo vyfouknutou kraslici.

Foukaná – budete potřebovat brčko, vyfouklá či plastová vejce. Úkolem dětí bude pomocí foukání do brčka dostat vejce od startu k cíli.

Velikonoční ťukání – při této hře proti sobě stojí dva hráči, každý drží v ruce vejce, na povel o sebe ťuknou špičkami vajec. Ten, jehož vejce zůstane nepoškozeno, vyhrál.

Vaječné kutálení – stačí k tomu vejce a menší kopeček, stráň, ze které děti nechají kutálet svá vejce a vyhrává ten, jehož vejce se dokutálí nejdál.

Házená s vejcem – hráči stojí proti sobě a házejí si vejce. Ten, kdo hodí, udělá krok zpět. Komu vejce spadne, prohrál. Vejce může být velké čokoládové, natvrdo uvařené slepičí či syrové.

Vejce na kopci – na rovnou plochu, např. stůl, nasypte hrstku soli či písku. Vejce posaďte na tento „kopec”. Hráči se postupně střídají, přičemž každý odebere lžící trochu písku (soli). Ten, kdo způsobí, že vejce spadne, prohrál a musí postavit kopec pro další kolo.

Složte si písničku – zábavu dětem můžete vytvořit skládáním vaší vlastní velikonoční písničky. Stačí jednoduchý rým a písnička může být na světě.

Přehazovaná domu – velmi hravou tradici drží i v Německu, kde se lidé snaží vejcem přehodit střechu svého domu, někdo z rodiny jej na druhé straně chytá. Tato tradice má údajně ochránit stavení před bleskem.

Bojovka – tato hra je složitější na přípravu. Rodiče budou muset vytvořit plán hry, vyznačit pole, vyfouknout vejce a dětem připravit poklad plný dobrůtek, který odhalí až po nalezení a vyřešení všech šifer.

Plán hry s popisem a legendou, kam si následně dítě bude vypisovat části šifer, rodiče napíšou na malý lístek, který srolují do malinké ruličky a vloží do vyfouknutého vejce s nápisem Hra začíná. Části šifry pak ukryjí ve vyhrazeném poli.

Dětem pak dají vejce, ve kterém po rozbití najdou plán hry a začnou hledat jednotlivé šifry a doplňovat do legendy. Až najdou všechny části šifry a rozluští je, pochopí, kde najdou poklad.

Pokud vám velikonoční veselí nic neříká, vyzkoušejte norské tradice. V Norsku totiž Velikonoce slaví tím, že si pouštějí nebo předčítají kriminálky.

Říká se tomu påskekrimmen a tradičně v televizi neběží nic jiného než detektivky, dokonce i v cukrovinkách naleznete vytištěné krátké příběhy. Inspirujte se, připravte si zásoby dobrého jídla a pití a užijte si maraton všech možných kriminálek.