Článek
I přes velmi dlouhou dobu, kdy se Honzík topil a byl resuscitován, měli rodiče nejprve naději, že přeci jen bude chlapeček v pořádku.
„Na začátku to vypadalo špatně. Když ho extubovali, vypadalo to nadějně, protože začal fixovat oči. Chvíli, ale jen opravdu chvíli jsme měli naději, že by to mohlo být na dobré cestě. Bohužel velmi brzy spadl do kómatu, měl křeče. Podle výsledků magnetické rezonance a EEG nám bylo sděleno, že šedá mozková kůra je odpojená, takže v kómatu s největší pravděpodobností zůstane,“ popsala Novinkám první okamžiky po tragické nehodě maminka Honzíka.
Honzík bojoval o holý život několik dlouhých týdnů.
„Když jsme se ptali na prognózu, říkali, že v tomhle stavu může vydržet asi deset let, pak na celkové vyčerpání zřejmě zemře. Řekli nám, že končí léčbu, nemají nám co nabídnout. Že mohou jen podávat opiáty tak, aby se mu zlepšila kvalita života, protože byl nejen v kómatu, ale zároveň měl bolesti. To je to nejhorší, co se může rodiči stát. Rozsypal se nám život úplně na kousky, byla to hrozná bezmoc,“ vzpomíná maminka.
„Zázračná” pupečníková krev
Rodiče Honzíka se ale nechtěli vzdát. Pomyslné světlo na konci tunelu spatřili ve chvíli, kdy k nim přes příbuzné doputoval příběh Roberta, chlapečka z Ameriky, jenž měl podobný osud jako Honzík.
Po dvouleté léčbě se Robert postupně zotavoval, začal chodit i mluvit. Naděje se rodiče ihned chytili, a tak započala i Honzíkova léčba.
Měsíce byl pacient s polovinou těla upoután na lůžko. Čtenáři Novinek mu pomohli
„Když se na to teď díváme zpětně, tak si myslíme, že velkou roli v léčbě hrála pupečníková krev. Honzík je jediný v Evropě, možná na světě, který na naši žádost dostal svoji vlastní pupečníkovou krev, kterou jsme měli od porodu schovanou. Předtím i potom následovala hyperbarická komora, což si myslíme, že je taky důležitá složka léčby, a intenzivní rehabilitace,“ přibližuje úspěch léčby.
Měsíc poté, co lékaři Honzíkovi podali pupečníkovou krev, chlapeček začal dělat obrovské pokroky. „Po měsíci se probudil z kómatu. Během měsíce a půl z absolutně nehybného chlapečka zvedl hlavu, přetočil se jako miminko v prvních měsících na bříško, zvedl se, kleknul si, šel do vysokého kleku, a nakonec si stoupnul,“ popisuje maminka prudké zlepšení dosud prakticky beznadějného stavu.
Doufají, že bude chodit a mluvit
Tím ale léčba Honzíka nekončí – rodiče chtějí v progresu pokračovat, aby měl Honzík normální dětství, aby mohl chodit do školky.
Nadále tak chlapec podstupuje léčbu kmenových buněk, léčbu v hyperbarické komoře a intenzivní neurorehabilitace. Pokroky, které Honzík dělá, se i podle lékařů vymykají normálu.
Honzík se narodil jako zdravý chlapeček.
„Například pan doktor Novotný z Kladna, který takových případů viděl hodně, říkal, že tohle ještě nikdy nezažil. A že když ho kontaktoval pan doktor Harsh z Ameriky, specialista na hyperbarickou komoru, tak krčil rameny a říkal, že to může být tou pupečníkovou šňůrou,“ říká maminka.
Přestože se Honzík plně nezotaví, je zde stále šance na velké zlepšení. Celkově se doba pro možné zlepšení jeho stavu určuje na tři roky po prodělání úrazu.
Čtyřletá Barunka trpí vzácnou vrozenou slepotou. Pomoci jí může genová terapie
„Určitě není úplně v pohodě. Momentálně nechodí, nemluví, není samostatný. Pomalu se učí jíst, kousat, ale celkově se o něj musíme neustále starat. Mozek má pořád poškozený, to už se nikdy nezmění. Ale je šance na to, aby se vytvořily nové spoje v mozku, a proto podstupujeme léčbu. Doufáme, že když teď udělal velký pokrok během jednoho roku, ještě máme velkou šanci do tří let celkově po úrazu udělat velký posun.“
Ve sbírce vybrali za 12 dní přes 5 milionů
Kromě starostí se zdravotním stavem Honzíka a péče o starší dceru museli rodiče řešit i finanční stránku nákladné léčby. Rok a půl vše financovala rodina, do léčby vložila své veškeré úspory.
„Obecně prospěšná společnost Život dětem nám moc pomohla. Zorganizovala sbírku pro Honzíka, která by měla financovat veškerou léčbu na nejbližší dva roky. Sbírka je hlavně na kmenové buňky, neurorehabilitace a také na laserovou terapii v Americe, kterou Robert podstupoval. Má z ní dobré výsledky, rozmluvil se po ní, takže v to taky doufáme. Veškerá léčba je většinou v zahraničí, protože tady v Čechách se to neumožňuje, a také proto není proplácena pojišťovnou,“ vysvětluje maminka.
Chlapec udělal za poslední rok obrovský pokrok, dnes s tatínkem pořádně lumpačí.
Cílovou částkou sbírky bylo 5,1 milionu korun na veškerou léčbu. Během pouhých dvanácti dní se na jedenáct tisíc dárců rozhodlo Honzíkovi finančně pomoci a společně darovali 5,6 milionu korun.
„Bylo to neuvěřitelné. Pro nás je to strašná podpora, protože teď musíme dva roky obětovat léčbě. Já jsem půl roku z celého roku pryč s Honzíkem, mám ještě starší dceru a je to náročné. Spadl nám velký kámen ze srdce, protože už nemusíme řešit, že na to musíme zároveň ještě vydělat. Jsme moc vděční za to, že to takhle dopadlo,“ dodává maminka.