Článek
To je do velké míry ovlivněno právě kulturními vlivy, jimž země historicky čelila a z nichž mnohé vstřebala. Svou roli také sehrává nejen geografie země a klima, ale i hluboké námořní kořeny. Ty se odrážejí zejména v kuchyni středozemní v podobě ryb a mořských plodů, naopak pro severozápad Španělska jsou charakteristické různé druhy masa.
Takto obecné rozlišení španělské kuchyně by se místním zdaleka nezamlouvalo: jsou totiž více než pyšní na to, že každý z regionů – ať už navštívíte Baskicko, Andalusii, Katalánsko, Kastilii, Galicii nebo Murcii – má své typické pokrmy, specifické chutě a nezaměnitelné vůně.
Jaké ingredience ale spolehlivě najdete v mnoha kulinářských specialitách i „obyčejných“ rychlovkách? Jednoznačně zeleninu všeho druhu a barev – olivy, rajčata, brambory, papriku, cibuli a česnek. Oblibu si již v dávné historii získalo i zelí, artyčoky a luštěniny – ty byly, podobně jako v jiných zemích, typické pro jídelníček chudších vrstev obyvatelstva. Samozřejmě nelze přehlédnout ani maso – drůbeží, hovězí, jehněčí, vepřové – s tím, že ryby a plody moře tvoří zvláštní a velmi důležitou kapitolu.
Ač si obyvatelé různých španělských regionů zakládají na své originalitě a nenapodobitelnosti – a to nejen v kuchařském umění, některé recepty používají všichni. Typickým příkladem je tortilla, známá také pod názvy španělská tortilla nebo tortilla de patata, paella, různé druhy omáček a polévky. Kdo by neznal třeba gazpacho? Má svůj původ na jihu země, v Andalusii, a patří do ní v první řadě rajčata. Neměla by chybět ani okurka, červená a zelená paprika, cibule, česnek, petržel, olivový olej, ocet a sůl. Některé recepty zmiňují také citrónovou šťávu a cukr, případně krutony, na kousky nakrájené vejce natvrdo nebo šunku. V případě gazpacha potom není lehké tvrdit, že originál je jen jeden. Pokud jste si oblíbili právě tuto studenou polévku, pak při návštěvě Andalusie nepřehlédněte další – nejsou tak populární jako gazpacho, ale prý velmi dobré: salmorejo a ajoblanco. Základem salmorejo jsou opět rajčata, olej, česnek a ocet, jen je o něco hustší: je to dáno přítomností hodně chleba. Ajoblanco, která je typická pro Cádiz a Málagu, naopak rajčata obchází: tvoří ji bílý chléb nasáknutý směsí olivového oleje, vody, octa a najemno nasekaného česneku a mandlí.
Ale abychom nezůstali jen u polévek! K návštěvě Španělska v jakémkoli ročním období patří tortilla. Jejím základem jsou brambory a vejce; v některých regionech navíc přidávají zelenou papriku, česnek a cibuli, samozřejmostí je příprava na olivovém oleji. Tortilla bývá neodmyslitelnou součástí tapas, což je pro mnohé, nejen ve Španělsku, ale i Británii a USA, zaklínadlo pro širokou škálu předkrmů. Z nich lze díky obvykle obrovskému výběru sestavit alternativu večeře, jíž ale obvykle tapas (nebo také pinchos) předchází: tapas mohou být studené (jako třeba olivy se sýrem či chorizo) nebo teplé (kalamáry, masové kuličky nebo croquetas).
Mluvíme-li o typických jídlech, která nejlépe chutnají právě ve své domovině – Španělsku – nelze opominout paellu. Ta má kořeny ve Valencii, ale oblibou dávno překročila hranice regionu i země. Je směsí bílé rýže, plodů moře, masa, fazolí a zeleniny. Stejně jako u tortilly i v tomto případě existuje přehršel různých variant – nejznámější ale zůstává ta s mořskými plody a valencijská, která naopak obsahuje maso. V žádné z nich ovšem obvykle nechybí sůl, česnek, olivový olej a koření, zejména šafrán.
Až si vychutnáte něco ze španělské kuchyně, nezapomeňte, že k tamní kultuře patří i odpolední siesta: bez ní to nikdy nebude ono!